Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Česko může mít prezidenta do nepohody. Anebo kapitulanta

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Vyjádření generála v. v. Petra Pavla, že za určitých okolností bude kandidovat na prezidenta České republiky, vyvolalo různé reakce.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Jsou spojeny s tím, jak se jednotlivci staví k Pavlovi a jeho životní cestě. Hodnotí se osoba, nikoli případný soulad s funkcí. Také proto, že na zmíněné úrovni debat nebývá zvykem analyzovat, co funkce hlavy státu obnáší a co vyžaduje.

Václav Havel měl tisíc a jednu lidskou slabinu, což bylo popsáno a rozebráno. Přesto zůstává zdaleka největší osobností v úřadu, který zastával, protože – přinejmenším v části svého působení – dokázal zcela naplnit obsah prezidentské funkce, který tehdejší doba vyžadovala. Bez Havla by Česko nemuselo poměrně snadno vstoupit do NATO a EU. To byl historický výkon.

Prezident republiky zastupuje stát navenek. Po Havlovi se tato povinnost plnila jinak. Následovaly kaprice Václava Klause a dnes zažíváme na Hradě ohryzek někdejšího Miloše Zemana, který má jedno oko čínské, druhé ruské a jinak nevidí. Po něm bude zvolen další muž (nebo žena, což je méně pravděpodobné). Odhlédněme od osoby a pojďme popsat okolnosti, které teď určují obsah této funkce.

Svět je nyní pro Česko nebezpečnější, než býval za prezidentování Václava Havla. V čele tří mocností, USA, Číny a Ruska, stojí buď populisté, nebo autoritáři. V Evropě navozuje současná činnost francouzského prezidenta dojem nového mnichovanství zde. Zatím se to zkouší na Ukrajině, a to dost úspěšně. Přispěl k tomu Donald Trump, Emmanuel Macron a Angela Merkelová, kteří, byť z různých důvodů, preferují Rusko před Ukrajinou.

Trumpova averze vůči Ukrajině je sice neopodstatněná, zato reálná zde. Macron s Merkelovou, dle svědectví ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, zase bez splnění vznesených požadavků na Kreml, umožnili návrat Ruska do Rady Evropy na úkor Kyjeva.

Ukrajinu zmiňuji proto, že je to cvičiště, na kterém jsou dobře vidět případné postupy vůči jiným zemím, které mohou chtít euroatlantičtí lídři tohoto typu v touze po sblížení s Ruskem obětovat. Česko potenciálně je mezi takovými zeměmi. Proto je důležité vědět, jakého budoucího prezidenta chce.

Možnosti jsou v zásadě dvě. Buď to bude kremelskými a čínskými penězi saturovaný kapitulant, který naváže na Zemana. Zdroje i lidé pro tuto variantu jsou. Anebo to bude člověk s dokonalou znalostí prostředí, v němž by působil, a se zkušenostmi nejen v jednání se Západem, ale i s Ruskem.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Poznámka na závěr: Západ ochladl k Ukrajině definitivně poté, co si Ukrajinci drtivou většinou zvolili do čela státu politického diletanta s neopodstatněným sebevědomím. Chytrému napověz...

Reklama

Výběr článků

Načítám