Článek
Je vláda chudá jako Františkova maminka? Není. Ona ani ta maminka neposlala jediné vajíčko, ale nemehlo František jen jedno dovezl. Když vláda posílá svůj dárek seniorům, jako by naznačovala, že situace je nadmíru výtečná. Jenom chce zase potěšit „ty naše babičky a dědečky“, jak říká ministryně financí Alena Schillerová.
Premiér Andrej Babiš nepolevuje v malování budelípu, i když je ve veřejném prostoru obklopen grafy, které ukazují nepříznivý vývoj covidu-19 v zemi. Škoda, že se nebude natáčet remake filmu Bílá paní. Babiš by se hodil na slavnostní otevření tamního mostu přes řeku jako zádel na hrnec. Spoléhá na podmíněný reflex spousty občanů, který vyjadřují slovy: „Drž hubu a plav!“
Lidé na sítích diskutují, kdo může víc za současný špatný stav. Zda vláda chaotů, anebo naopak lidé sami, že nejsou většinově schopni žít se zřetelem na vlastní a cizí zdraví a zanedbávají dobrovolné užívání ochranných prostředků. Co si budeme říkat, nemyslících bytostí je hodně. Ale vzpomeňme si, že když na jaře zavedla vláda tvrdý režim, měli téměř všichni roušky. A země měla příznivé výsledky ve zdraví obyvatelstva. Horší už v ekonomice...
Jenže vládu si společnost volí mimo jiné pro nalezení a případné nařízení nejlepších způsobů, jak přežít v době krize. I třeba jak zachovat zdraví uprostřed pandemie. Premiér, který naopak upravuje odborná rozhodnutí podle toho, co se bude většině líbit, a chlubí se, že proti vědátorům používá selský rozum, nepatří na úřad vlády, ale do kočovného divadla. Jednoho takového zrovna máme.
Úryvek z tohoto rozhovoru (22. srpna): „Babiš: Co když ale budeme mít 600 nebo 700 nově nemocných za den a 300 lidí na přístrojích? Co potom? Lidé už zapomněli, jak se báli viru, jak měli strach z první vlny. Jak jsme ji zvládli a jak nás celý svět chválil za opatření, kterými jsme zachránili tisíce životů. Stačí se podívat, co se dělo ve Švédsku, Belgii, Španělsku v Itálii. Co se děje v USA.
Redakce: Potom to půjde i za vámi, protože vy jste Vojtěcha přinutil změnit rozhodnutí o rouškách, které udělal.
Babiš: Ano, já jdu s kůží na trh.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Nově nemocných bylo včera nikoli 600 nebo 700, ale 1 161. Babišova hroší kůže na žádném trhu není. Jako pštros se dnes zachovala ve Sněmovně i vládní koalice.