Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Když nemá Babiš na koho svalovat vinu – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Premiér Andrej Babiš se dlouhodobě drží hesla, že nejlepší obranou je útok. Když se dostane do potíží, není to nikdy jeho vina. A když už se pustí do těch, kdo mu údajně ubližují, nešetří ostrými výrazy.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Naposledy vzbudil rozruch ve své rodné zemi, Slovensku, když na oznámení o slovenských omezeních pro Čechy cestující na Slovensko kvůli raketovému šíření koronaviru u nás reagoval slovy, že slovenská vláda takto postupovala, protože její premiér Igor Matovič je ve slabé pozici.

Takže na vině je dle něj evidentně nikoliv skutečnost, že česká vláda dovolila, aby se epidemie koronaviru u nás víceméně vymkla kontrole, ale že Matovič není politicky dostatečně silný, aby dokázal Slovákům vysvětlit, proč je i přes rekordní růst počtu nakažených u nás nesmysl přijímat vůči Čechům restrikce. Možná v této souvislosti stojí za zmínku, že „slabé“ Slovensko patří v Evropě i během začínající druhé vlny pandemie k nejlepším.

Není to poprvé, co se Babiš „navezl“ do významné slovenské instituce. Když slovenský Ústavní soud před několika lety zrušil rozhodnutí nižších soudů, že Babiš byl evidován jako agent StB neoprávněně, prohlásil, že za tímto rozhodnutím stojí stejní mafiáni, kteří si objednali jeho stíhání v kauze Čapí hnízdo. Přeložíme-li do srozumitelné řeči: nejvyšší slovenský soud je ve vleku mafiánů.

Babiš před několika lety opakovaně útočil též na představitele evropské agentury OLAF, když během vyšetřování kauzy Čapí hnízdo zkoumala, jak se u nás nakládá s evropskými fondy. Trnem v oku mu byla i bývalá šéfka rozpočtového výboru Evropského parlamentu Ingeborg Grasselová a následně se dostal do sporu i s její nástupkyní Monikou Hohlmeirevou, kterou kvůli misi jejího výboru, s cílem zkoumat Babišův střet zájmů, označil za pomatenou. České členy výboru Tomáše Zdechovského a Mikuláše Peksu nazval dokonce vlastizrádci.

Český premiér si ovšem troufne i na velké mezinárodní organizace. Pustil se bez servítek do EP kvůli rezoluci, která konstatovala, že je v konfliktu zájmů a žádala sjednání nápravy. Naposledy si to rozdal se Světovou zdravotnickou organizací, jejíž česká pobočka se podivila nad laxním přístupem jeho vlády k začínající druhé vlně pandemie koronaviru. Měla prý „raději mlčet“.

Netřeba ani dodávat, že Babišovy útoky, hraničící s hulvátstvím, nedělají České republice dobré jméno. Doposud mu to doma procházelo, protože spousta našich občanů se řídí příslovím, že na „každém šprochu je pravdy trochu“, zvlášť když šprochy produkuje premiér, který má takříkajíc svoje informace. Dokud tedy Babiš útočil „ad hominem“, leckoho u nás mohl zarazit jeho tón a výrazivo, ale co když má tak trochu pravdu?

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Jeho problém je nyní ovšem hlubší. Z chaosu v nezvládnuté druhé vlně epidemie koronaviru u nás nelze vinit ani Kalouska, ani slovenského premiéra, ani „pomatenou“ Hohlmeireovou. Je to jen a jen dílo chaotického vládnutí pod taktovkou Babiše. A tomu evidentně začínají „téct“ v situaci, kdy svoje vlastní selhání nemůže svalit na nikoho jiného (a jeho kritika údajného alarmismu médií i některých expertů se jeví jako dětinská), nervy.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám