Článek
Názorně to předvedli během pandemie korony, každému, kdo věštil masakr a rakve na ulicích jako za hongkongské chřipky (1968/9), popřáli sluchu a publicity.
Bidenův politický životopis něco málo snad napovídá. V politice se pohybuje neuvěřitelných 48 let (od roku 1972), kdy byl zvolen senátorem, to byl ve třiceti úspěch, pak už ale záleželo jen na kariérismu, držet se ve straně hlavního proudu. Ve většinovém hlasovacím systému, volební obvody (státy) volí stejnou stranu, těch přelétavých, jež rozhodují, je málo, pouze deset z padesáti. Přestože Biden dvakrát marně usiloval získat nominaci demokratů na prezidentského kandidáta, dotáhl to překvapivě na Obamova viceprezidenta. Snad proto, že o něm prohlásil, že „je první americký černoch, jakého kdy poznal, který je inteligentní, umí mluvit, působí 'čistě' a dobře vypadá”.
Biden má mezi sympatizujícími novináři demokratů příšernou pověst, je nesmírně mnohomluvný, často brebtá a stále se opakuje a málokdy při rozhovoru nespáchá nějaké faux pas, nebo si něco nevymyslí. V roce 1987, kdy usiloval o prezidentskou nominaci, musel odstoupit, protože použil podrobnosti z životopisu britského politika, jako své vlastní. Vymyslel si tenkrát příbuzné mezi horníky. V nedávném rozhovoru na CNN něco mlel a stále se díval do poznámek, pokročilý věk se na něm podepsal a přešlapů přibývá. Podobně jako Trump je výjimečný narcis a megaloman, několikrát se vychloubal svým IQ.
Jak vůbec mohl získat prezidentskou nominaci? Čirou náhodou. Během několika týdnů, kdy se plácal na čtvrtém místě v pořadí, se demokraté vystrašili, že nominaci získá otevřený socialista Bernie Sanders nebo radikální Elizabeth Warrenová, a tak po nečekané výhře v Jižní Karolíně Bidena masivně podpořili. Stal se anti-Trumpem, působí sympaticky a decentně, žádný extremista. Představa dalších čtyř let pod Trumpem byla mnohem děsivější než ubrebtaný stařec.
Jak bude řídit stát, se lze jen dohadovat, ale nebezpečí, že tenhle egomaniak podlehne aktivistům „probuzených” (woke) v Demokratické straně, je značné. Během kampaně o nominaci se stylizoval a podle zápisů senátního hlasování celkem oprávněně jako umírněný centrista. To byla ale tenkrát jiná strana. Bidenův instinkt je neomylný. Ihned po nominaci prohlásil: „Poprvé od vlády prezidenta Roosevelta máme příležitost z gruntu změnit strukturální vady státu, které v minulosti nechtěl nikdo vidět” a ustavil pracovní skupiny, které povedou dvojice, jeden jeho přívrženec, jeden Sanderse. Kam to asi povede?
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Jak napsal konzervativní publicista Clarence Review, během 50 let hlasování v Senátu se Biden „nikdy neprovinil proti volbě nejmenšího odporu”. Politikem svého přesvědčení nebyl. Dnes ovládli stranu revolucionáři a dosáhli nominace své viceprezidentky, stařec v Bílém domě je nezastaví. Radikální boj s klimatem (zákaz štěpení břidlic) a sociální nerovností může být pro těžce zadlužený stát po epidemii covidu-19 zhoubný. Požadavky ulice rozbouřené hnutím Black Lives Matter ani dost dobře uspokojit nelze. Amerika se dostala na křižovatku svých dějin, možná ji zachrání pravidlo nezamýšlených důsledků.