Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Bez dodávek zbraní by na Ukrajině nastal mír. Ruský mír – Alex Švamberk

Alex Švamberk, Alex Švamberk

S prodlužující se válkou na Ukrajině přibývá hlasů volajících po ukončení vojenské podpory Kyjevu. Pravdu mají v tom, že v tom případě by válka rychle skončila. Rusko by dosáhlo svého.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Naposledy tento argument zazněl minulý týden v německém Spolkovém sněmu, když se hlasovalo o návrhu vlády dodávat na Ukrajinu těžké zbraně, ať už přímo německé, nebo dodat německé spojencům výměnou za starší sovětské, které by se odeslaly na Ukrajinu. Nakonec byl schválen 586 hlasy proti 100. Nesouhlasily Levice a protiunijní Alternativa pro Německo (AfD). Její předseda Tino Chrupalla varoval, že návrh, „prodlouží válku na Ukrajině a mohl by z nás udělat válečnou stranu v jaderné válce“. Zatímco to druhé není pravděpodobné – jaderný konflikt vylučují obě strany –, v tom prvním má pravdu.

Německý parlament drtivou většinou podpořil dodávky těžkých zbraní Ukrajině

Evropa

Pokud se nebudou Ukrajině dodávat zbraně, brzo nebude mít čím bojovat. Problémem je, že druhá strana – ruská – má zbraní dost, aby Ukrajinu porazila. Pokud by Kyjev nedostával výzbroj ze Západu, o kterou si sám požádal, už by bylo po válce. Rusko by ji vyhrálo, Vladimir Putin by si splnil své imperiální sny a Ukrajinu by hezky rozporcoval – na jihovýchodě by se vytvořily další vazalské lidové republiky a zbytek Ukrajiny by se musel odzbrojit. Žádný mír by však nenastal, v řadě okupovaných oblastí by probíhaly partyzánské boje, protože Ukrajinci by se nemínili smířit s porobou.

Idea pacifismu je sice hezká, ale bohužel nefunguje, protože nejsou pacifisti všichni. A tak, jako je potřeba chránit poctivě pracující lidi před nejrůznějšími zloději a lupiči, je potřeba chránit i země před agresory. Idealističtí pacifisti odmítající válku nakonec jen připravují cestu agresorům bez skrupulí.

Za pacifisty se nyní vydávají mnozí příznivci Kremlu. Titíž lidé, kteří podporovali dodávky separatistům na Donbasu a syrskému režimu, brojí proti jejich dodávkám kyjevské vládě. Stejně jako syrský prezident Bašár Asad požádal o pomoc Moskvu, která mu ráda vyhověla, a dokonce přímo vojensky intervenovala, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se obrátil o pomoc na Západ v době, kdy Rusko shromažďovalo své síly u hranic s Ukrajinou a říkalo, že v žádném případě nezaútočí.

Těžké zbraně se na Ukrajinu začaly posílat až týdny poté, co na Ukrajinu vtrhly ruské tanky, na což by se nemělo zapomínat. Kdyby Rusko nezaútočilo, nebyly by tam.

A Rusko by nemělo zapomínat, že k porážce nacismu přispěly kromě odhodlání a obětí vlastních lidí také ohromné dodávky výzbroje z Británie a hlavně z USA, které pomohly čelit Němcům. Šlo nejen o 14 000 letadel, stíhaček P-39 Airacobra a bombardérů A-20 Havoc a B-25 Mitchell nebo 13 000 tanků, ale hlavně 400 000 jeepů a nákladních vozidel – i při osvobození Československa byly vidět v ruských kolonách americké studebackery.

A možná ještě důležitější, i když méně viditelné, byly dodávky látek, 15 milionů párů bot, 2,7 milionu tun paliv a 4,5 milionu tun potravin. Moskva by neměla zapomínat na to, že se napadeným pomáhá. A také na to, jak velká je ekonomická síla západních zemí.

Bez této pomoci by porážka nacismu trvala déle a nemusela by být ani tak absolutní. A to by byl problém zejména pro Československo osvobozené až v závěru války.

V jednom však má Chrupalla pravdu – z obou stran zaznívá ohromná válečná propaganda –, tak to za války bývá. Mýlí se ovšem v tom, když říká, že „to není naše válka“, což je taky často slýchaný argument mající podpořit ukončení vojenské podpory Ukrajině. Bohužel to naše válka je, několik ruských novinářů a po nich i generál Rustam Minněkajev už říkají, že Rusko vede válku s celým světem. Přestože se v Rusku o válce na Ukrajině smí psát pouze jako o speciální vojenské operaci, oni slovo válka používat mohou. Jejich vyjádření je poněkud nadnesené, s celým světem rozhodně nebojují, ale my – myslím celý Západ – bychom měli být obezřetní. Na seznamu Rusku nikoli přátelských států už nejsou jen USA a ČR, ale všechny země EU a NATO, tedy i Německo, ale taky Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora, Nový Zéland nebo Singapur, Japonsko a Jižní Korea či neutrální Švýcarsko.

Válka začala v nejméně vhodné chvíli, kdy se naše ekonomika teprve začala otřepávat z pandemické krize, což samozřejmě zvyšuje nechuť k ní. Komu se však zdá, že miliardy jdoucí na vojenskou pomoc Ukrajině jsou vyhozené, měl by si uvědomit, že pokud by ruští vojáci dorazili k nám, nechovali by se o nic lépe než na Ukrajině – rozstříleli by naše města, zabíjeli by naše občany a vyrabovali by naše byty, odkud by odvezli všechny spotřebiče.

Pokud nyní neuvidí, že se svým agresivním přístupem nemají šanci, jednou by to mohli zkusit. Napřed se musí porazit nepřítel a pak teprve lze překovat meče v rádla.

Reklama

Výběr článků

Načítám