Hlavní obsah
Zářící žárovky v Menlo Parku. Ve výřezu je americký vynálezce Edison, který princip tohoto elektrického osvětlení stěžejním způsobem zdokonalil. Foto: Profimedia.cz

Na Silvestra roku 1879 Edison poprvé veřejně rozsvítil

Od představení první žárovky, tzv. edisonky, uplynulo už 140 let. Dne 31. prosince 1879 ji americký vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) poprvé na veřejnosti předvedl. Velký vědec sice nebyl pokaždé první, kdo s určitým nápadem přišel, ale díky své houževnatosti a praktickému zaměření dokázal proměnit v použitelnou věc i zdánlivě neperspektivní nápady druhých.

Zářící žárovky v Menlo Parku. Ve výřezu je americký vynálezce Edison, který princip tohoto elektrického osvětlení stěžejním způsobem zdokonalil. Foto: Profimedia.cz
Na Silvestra roku 1879 Edison poprvé veřejně rozsvítil

V den, kdy slaví většina lidské populace pravidelný přechod ze starého kalendářního roku do nového, probíhá i jedno nenápadné, přesto podstatné světové historické výročí. Je jím okamžik, který dal lidstvu zdokonalený model žárovky. Thomas Alva Edison totiž vyřešil problém s jejich mizernou životností, na němž si ostatní výzkumníci vylámali zuby.

Od veřejného předvedení převratného vynálezu vylepšené žárovky, tedy obecně funkčního elektrického osvětlení, bez kterého si současná moderní civilizace dovede jen stěží představit každodenní pracovní i soukromý život, tak už uběhlo 140 let.

Významná událost se odehrála v městečku Menlo Park v americkém New Jersey. Podle časopisu National Geographic osvětlil Edison ulice a budovy kolem své laboratoře. Již tenkrát bylo jasné, že autorovi geniálního vynálezu (dodnes jednoho z nejznámějších Edisonových patentů) přinese nejen slávu a úspěch, ale současně i nejednu obtíž.

Testování žárovky na dobové kresbě

Foto: Profimedia.cz

„Prostý fakt, že vynálezcem žárovky je Edison, tuší z hodin dějepisu či fyziky každý. Mnohem méně se však ví, že první veřejné představení žárovky nebylo 31. prosince 1879 v jistých kontextech úplně první, a že s vynálezem hodně podobným Edisonové žárovce přišlo již před ním dokonce několik různých lidí. Edison měl však jako jediný šťastnou ruku nejen při pilování dosavadních zkušeností, ale svůj výrobek dovedl uplatnit a také dobře prodat. Finančně i společensky,“ upřesnila pro Novinky historička Michaela Košťálová.

Historie jedné žárovky

Dějiny převratného vynálezu, který přijde dnešnímu člověku samozřejmý, sahají do přelomu 18. a 19. století, kdy stoupal nejen zájem veřejnosti o nové technologie, ale i o zdravější a bezpečnější životní styl.

Tradiční osvětlování svíčkami a loučemi (otevřeným ohněm) či lampami na svítiplyn, případně menšími na petrolej, které nechyběly v 19. století v žádné movitější domácnosti, bylo postupně nejen stále nákladnější, ale i nebezpečnější.

Hrozily nejen požáry a výbuchy, ale i otravy svítiplynem nebo vážné zdravotní komplikace, vzniklé například v důsledku neustálého dýchání zplodin z domácích lamp a otevřeného ohně.

Edisona čekal 22. října 1879 první experiment. Jeho žárovka svítila téměř 15 hodin.

Vývoj k elektrickému světlu, budoucí žárovce, směřoval od tzv. Leidenských lahví, do nichž se chytaly blesky, přes galvanický článek vynálezce Alessandra Volty (1745–1827), který dovedl „lapený“ proud nejen získat, ale i na omezenou dobu uchovat. Jenže stále chybělo řešení, jak načerpanou energii dostat ven a použít pro účely svícení.

Po Voltovi se problematikou elektrického světla začal zabývat britský chemik Sir Humphry Davy (1778–1829), který se rozhodl získávat energii pro světlo nikoli z oblohy, ale rovnou jej uměle vyrobit pomocí rozžhaveného platinového vlákna. Pokus sice podle Košťálové fungoval, ale svítivost byla špatná. Zlepšení nepřinesl ani jeho nový pokus s uhlíkovým vláknem.

T. A. Edison

Foto: Profimedia.cz

Cesta nevedla ani kombinací uhlíkového a platinového vlákna ve 40. letech 19. století. Roku 1854 vstoupil na scénu německý vynálezce Heinrich Göbel (1818–1893), který využil pro zisk světla rozžhaveného zuhelnatělého bambusového vlákna, zataveného do skleněné baňky, čímž vyrobil jakýsi prototyp pozdější žárovky. Vynález, který dovedl zvládnout výkon větší než 1 Im/W, se jevil dobře, avšak jeho vážným nedostatkem bylo drahé napájení, k patentování tak nedošlo.

„Devatenácté století ovšem přineslo kromě snahy o výrobu žárovky i vývin tzv. obloukové lampy, na níž v tuzemsku pracoval a představil ji náš přední vynálezce František Křižík. Vynález se povedl, ale skutečnou změnu historie teprve očekávala,“ poznamenala historička.

Kouzelník z Menlo Parku obvykle uspěl

Zásadnější zlom při vývinu žárovky přinesla v roce 1874 Kanada, kde si tehdejší firma Woodward and Evans podala patent na elektrické lampy v domnění, že uspěje. Nadšení podnikatelé se však ze svého záměru dlouho netěšili. Za 5000 amerických dolarů od nich veškeré know-how odkoupil již krátce na to právě Thomas Alva Edison, přezdívaný jako Kouzelník z Menlo Parku.

Poněkud výstřední, ale úspěšný vynálezce dovedl sledovat situaci. Věděl už, že klíčem k úspěchu je vhodné vlákno a kvalitní vakuum s co nejmenším obsahem zbytkového kyslíku. Všechny své dosavadní znalosti spojil, jako materiál vlákna zvolil bavlnu a rázem bylo dílo hotovo.

Nápad zafungoval a Edisona čekal dne 22. října 1879 první experiment. Úspěšně. Jeho žárovka svítila téměř patnáct hodin (různé zdroje uvádějí 13,5 až 14,5 hodiny) a výdrž se postupem času zlepšovala. Kromě výsledků dovedl laické veřejnosti vhodně prezentovat i samotné myšlenky.

Zkouška žárovky v říjnu 1879

Foto: Profimedia.cz

Zanedlouho poté ohlásil, že již brzy přijde doba, kdy plynové osvětlení nahradí elektrické. Nutno dodat, že již roku 1878 byl přijat jeho patent na vylepšení elektrických světel. Edison začal měnit svět i historii.

Neznal jsem Ohmův zákon. A kdybych ho znal, tak by mě to zdržovalo.
T. A. Edison

Že skutečně přichází doba elektrická, potvrdil pak Kouzelník z Menlo Parku definitivně dne 31. prosince 1879, kdy došlo na první veřejné představení již úspěšné žárovky.

Přestože se slavný vynálezce potýkal v průběhu života s celou řadou sporů, například s americkým vynálezcem Williamem Sawyerem (1850–1883), byl nakonec obvykle tím, který uspěl. Po úspěchu s prvním představením v New Jersey nadešel roku 1881 masový prodej žárovek. To už šlo o vylepšenou variantu s bambusovým vláknem, která dokázala svítit i více než 1200 hodin.

Edison uspěl a vidina byznysu v postupné elektrifikaci celých měst, veřejných prostor a později i domácností se zamlouvala také veřejnosti. Tím, že byla rázem potřeba vystavět novou kompletní infrastrukturu, elektrárny a rozvod elektřiny od poskytovatelů k odběratelům, došlo skokově k výraznému pohybu nejen ve sférách vědy a vynálezů, ale především na poli ekonomiky.

Thomas Alva Edison ve své laboratoři

Foto: Profimedia.cz

Nelze proto přehlédnout skutečnost, že zásadní historický mezník, kdy došlo k nahrazení plynu elektřinou, byl ve své době i skvělým byznysem. A Edison toho dokázal využít. Byl tváří všech těch významných změn, u vývoje a vylepšování žárovky rozhodně nezůstal.

Na řadu přicházela další zařízení jako elektroměr, magnetický třídič železné rudy či kinematograf (promítací stroj). Vše byly buďto Edisonovy původní vynálezy, nebo na nich pracovali později lidé z jeho dílen.

Práce vynálezce byla jeho koníčkem a možná i jediným smyslem života. Když pronášel své slavné výroky, jako že „Genialita je jen jedno procento inspirace a 99 procent potu“ nebo že „Spát lze jen čtyři hodiny denně, protože spát déle je nemístný přepych“, nešlo o příliš velkou nadsázku.

Telegraf automaticky zaznamenávající na papír

Thomas A. Edison se narodil dne 11. února roku 1847 v Milanu (Ohio) jako sedmý potomek v rodině s původně nizozemskými kořeny. Už jako dítě projevoval enormní zájem o vynalézání a přírodní vědy. Nicméně špatný zdravotní stav v dětství mu umožnil jen omezenou docházku do školy.

Nic z toho však nemělo vliv na jeho tehdy ještě amatérské objevování, kdy si již v pouhých deseti letech založil v domě svých rodičů vlastní chemickou laboratoř. Při jednom ze svých experimentů mladý Edison z části ohluchl. Původně uvažoval i přes svůj experimentátorský zápal o stálém zaměstnání žurnalisty – vydavatele novin, se svým sluchovým handicapem si ale podobnou práci nemohl dovolit.

Edison v pokročilém věku s žárovkou

Foto: Profimedia.cz

Jako starší 15 let nastoupil práci telegrafisty v Bostonu, která doslova rozvinula jeho skutečný talent. Když totiž mladý budoucí vynálezce, děsivé technické podmínky v jakých měl pracovat, zahlédl, raději se rozhodl sám vše vylepšit. Pustil se do samostudia fyziky.

První patenty se tak logicky týkaly vylepšení telegrafního aparátu. Světlo světa tak spatřil telegraf, jenž dokázal přijaté depeše automaticky zaznamenat na papír, nebo systém umožňující přenášet po jedné lince více zpráv najednou.

Nejprve začal pracovat na duplexním telegrafu, později na telegrafu vícekanálovém a nakonec na tiskacím. Všechny své nápady nejen realizoval, ale především dobře prodal. Nemalou částku, kterou získal, poté roku 1876 rovnou investoval do svého nového snu – vlastní laboratoře v Menlo Parku.

V tomto místě nedaleko (z amerického pohledu) New Yorku se svým působením zůstal až do roku 1887, kdy se rozhodl vystavět laboratoř ještě větší a modernější a spolu s rodinou se přemístil do West Orange taktéž ve státě New Jersey.

Edison se svým fonografem

Foto: Profimedia.cz

Výtvorem, který ho rovněž hezky vystihuje, je sčítač volebních hlasů, vynález, který navrhl a vytvořil v roce 1868. Ještě v Menlo Parku vznikl v roce 1877 jeho fonograf, tedy přístroj schopný pořizovat i reprodukovat zvukový záznam.

Navzdory pověsti vědeckého génia se však Edison zmýlil, když vsadil na stejnosměrný proud, který považoval za bezpečnější a perspektivnější než proud střídavý.

„Největší z inženýrů je Bůh“

V civilním životě byl Edison, který za jakýsi svůj vzor považoval britského vědce Michaela Faradaye (1791–1867), velmi věřícím člověkem a často říkával, že si „váží všech inženýrů, ale největším z nich je Bůh“.

Byl dvakrát ženatý. Poprvé s Mary, rozenou Stilwellovou (1871–1884) s níž měl tři syny a později s Minou, roz. Millerovou (1886–1931), s níž měl dvě dcery a jednoho syna. Finančně opravdu nestrádal.

Byl pracovitý a zarputilý, podobně jako kupříkladu Albert Einstein (1879–1955) byl i Edison od dětství po stáří výrazná individualita, která si nenechala nikdy nic nadiktovat a vše činila po svém. Nerad memoroval školní knihy či knihy obecně a než aby něco jen z knihy studoval, raději se učil praxí – pokusem a omylem. Každý závěr si totiž potřeboval takříkajíc pořádně osahat.

Svéráznost jeho přístupu dokládá i jeho slavný výrok, kterým odpověděl na otázku jistého novináře, zda znal při vynalézání žárovky Ohmův zákon: „Neznal jsem ho, a kdybych ho znal, tak by mě to zdržovalo.“

Thomas Alva Edison s manželkou

Foto: KEYSTONE, ČTK

Edison získal za svůj život jen na území Spojených států celkem 1093 patentů (dohromady po světě pak cca 1690), přičemž na celé řadě dalších vynálezů se podíleli jeho následovníci. Sem spadá například rok 1902 a návrh elektromobilu. Další tisíce jeho patentů pak registrovaly jeho firmy.

Z kdysi obyčejného mladého vynálezce se stal nesmrtelný hybatel světové historie, pojem z učebnic, celebrita mezi vynálezci a vědci.

Zemřel 18. října 1931 ve West Orange na cukrovku, bylo mu 84 let.

Edisonova posmrtná maska a jeho nejslavnější vynález

Foto: AP/Derer Mike, ČTK

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků