Hlavní obsah
Průměrný důchod Foto: Martin Havelka, Novinky

Adaptace místo reformy? Hrozí nízké důchody, práce do 69 let nebo obří deficit

Současný penzijní systém je sice udržitelný, pokud se ale nic nezmění, průměrný důchod klesne hluboko pod 40 procent průměrné mzdy. Vyplývá to ze zářijové analýzy společnosti Deloitte. V roce 2070 by průměrná penze klesla až na 25 procent průměrné mzdy.

Průměrný důchod Foto: Martin Havelka, Novinky
Adaptace místo reformy? Hrozí nízké důchody, práce do 69 let nebo obří deficit

Dalšími alternativami, pokud nedojde k zásadní změně, jsou podle studie vysoký deficit důchodového systému, zvýšení důchodového pojištění na 34 procent hrubé mzdy nebo zvýšení věku odchodu do důchodu na 69 let.

Důchod může klesnout na čtvrtinu průměrné mzdy

Studie pracuje s několika scénáři. Jedním z nich je, že nedojde k žádným změnám systému. Průměrný důchod by se tak valorizoval podle platné legislativy o inflaci a polovinu růstu reálných mezd, do důchodu by se odcházelo v 65 letech.

Poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě by v tomto scénáři postupně klesal až na 25 procent. V tomto scénáři by systém byl v celém období prognózy v přebytku, proto autoři přišli se scénářem, kde důchodový systém pokles tohoto poměru vyrovnává.

V tom případě by poměr klesl v roce 2060 na 32 procent, to je zhruba dnešní úroveň Rumunska. Následně by zvolna stoupal. Ani v tomto scénáři by se však nepodařilo výši průměrného důchodu udržet na 40 procentech průměrné mzdy.

Alternativa 2: Obrovský deficit

V případě, že by vláda automaticky udržovala výši průměrného důchodu na 40 procentech průměrné mzdy, náklady na důchody by postupně do roku 2055 vzrostly z 8,3 na 10,5 procenta HDP.

Podepsal by se na tom nárůst počtu důchodců a pokles lidí v produktivním věku. Důchodový systém by se dostal do deficitu až 1,9 procenta HDP.

„Tak vysoké deficity jsou dlouhodobě neudržitelné,“ uvádějí autoři studie.

Alternativa 3: Zvýšení odvodů

Obrovskému deficitu by podle propočtů Deloitte zabránilo zvýšení sazby důchodového pojištění z 28 na 34 procent hrubé mzdy okolo roku 2060.

„S vědomím toho, že již dnes je zdanění práce v ČR jedno z nejvyšších v celé EU, je takováto možnost nereálná,“ dodali autoři.

Alternativa 4: Odchod do důchodu v 69 letech

Další možností, jak předejít deficitu, by bylo zvýšit věk odchodu do důchodu na 69 let. Tato varianta podle autorů „naráží na fyzické limity”.

Redukční hranice

Do první redukční hranice 14 388 korun se vyměřovací základ zásluhové části započítává ze 100 procent.

Z částky mezi první a druhou redukční hranicí 130 796 korun se vyměřovací základ započítává z 26 procent.

Příjmy nad druhou redukční hranicí se do důchodu nezapočítávají.

Poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou mzdou příliš nevypovídá o životním standardu konkrétních penzistů. V případě jednotlivců je zásadní takzvaný náhradový poměr, tedy poměr prvního důchodu k poslední mzdě.

Protože je český systém velmi rovnostářský, se stoupajícími příjmy náhradový poměr rapidně klesá. Mohou za to takzvané redukční hranice.

První redukční hranice činí 14 388 korun. Do této částky se osobní vyměřovací základ při výpočtu důchodu započítává ze 100 procent. Nad tuto částku se vyměřovací základ započítává pouze z 26 procent. Od druhé redukční hranice ve výši 130 796 korun se pak příjmy do důchodu nezapočítávají vůbec.

Příklady reforem ze zahraničí

Států, které dokázaly úspěšně reformovat penzijní systém, je více. Předmětem zájmu odborníků byla od osmdesátých let radikální reforma v Chile, v devadesátých letech zaujala švédská důchodová reforma.

V Chile vsadili na soukromé penzijní fondy, které tvoří základ tamního systému. Zaměstnanec ani zaměstnavatel neplatí státu klasické odvody ze mzdy. Zaměstnavatel místo toho platí 10 procent zaměstnancovy mzdy přímo na zaměstnancův penzijní účet. Zaměstnanec má navíc možnost si připlácet peníze nad rámec této povinné částky.

Občané si mohou zvolit kteréhokoliv ze soukromých správců penzijních fondů, který jim peníze investuje, aby se co nejlépe zhodnotily. Zároveň si může vybrat jeden z pěti investičních plánů podle rizikovosti a potenciálních výnosů.

Důchody v Chile

V čem si můžeme vzít z chilského systému příklad? „Když se v Česku zaváděl druhý pilíř, veškeré riziko bylo přeneseno na klienta. Měl jste fond, který za vás investoval, za což jste mu platil. Když se mu dařilo špatně, všechny ztráty šly za vámi,” uvedl v rozhovoru pro Novinky Petr Brabec z VŠE.

„V Chile je to jinak. Fondů je tam více, z nich se udělá průměr, a pokud některý investuje skutečně špatně a hodně se od průměru odchýlí, musí to klientům doplatit. Což je geniální, protože přenášíte riziko na toho, kdo se vám o ty peníze stará. Má pak větší motivaci se o vaše peníze dobře starat. Druhý pilíř dnes v Česku nemáme, ale krásně by se takový mechanismus mohl zabudovat do současného třetího pilíře,” míní Brabec.

Ve Švédsku šli jinou cestou. Základem tamního důchodového systému zůstal veřejný průběžný pilíř. Ten má formu takzvaných virtuálních účtů (NDC). Pojištěnci každý rok přijde z tohoto „účtu” výpis.

Všichni tak mají přehled o svém budoucím důchodu. Výše penze se přitom automaticky přizpůsobuje aktuálnímu růstu průměrné mzdy a průměrné délce dožití.

Systém virtuálních účtů

Nový systém, poprvé zavedený ve Švédsku, stojí na veřejném průběžně financovaném prvním pilíři, který má formu takzvaných virtuálních účtů (NDC). Každému pojištěnci každý rok přijde výpis jeho aktuálních nároků.

Nároky budoucích důchodců se odvozují od výše takzvaného penzijního úvěru. Aktuální hodnota úvěru se každý rok přepočítává, aby odpovídala aktuálnímu růstu průměrné mzdy. Definitivní výše důchodu pak vzniká vydělením aktuální hodnoty penzijního úvěru průměrnou délkou dožití důchodců.

Ačkoliv je tedy švédský systém někdy představován jako alternativa vůči „privatizaci” důchodů, privátní složka v něm hraje důležitou roli, i když o poznání menší než v Chile. Jeho nedílnou součástí je totiž i druhý fondový pilíř, kam si zaměstnanci povinně odvádějí 2,5 procenta příjmů. Mohou si vybrat až pět ze 700 fondů, do nichž budou své peníze investovat. Fondy jsou řízeny nezávislými správci.

Maláčová nechce reformu, ale adaptaci

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se nedávno nechala slyšet, že skutečnou reformu penzí nechce. Místo toho hodlá stávající systém adaptovat.

Na podzim plánuje představit devět parametrických změn. O jaké změny půjde, zatím nechce specifikovat. Opakovaně však odmítla, že by se zvyšoval věk odchodu do důchodu.

Naopak její resort opakovaně naznačoval, že se uvažuje o zvyšování odvodů. Konkrétně by se to mělo týkat živnostníků. „Pokud jde o odvody, může dojít k jistým dílčím změnám, ale víme, že je to v zájmu konkrétních skupin,” uvedl Jiří Šatava z ministerstva pro SeznamZprávy.

„Například víme, že OSVČ do důchodového systému odvádí velmi malou část svých příjmů,” dodal s tím, že případné zvýšení odvodů by bylo „pro jejich dobro”.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků