Hlavní obsah
Švéd Johan Norberg pokřtil v květnu v pražském CEVRO Institutu české vydání své knihy Pokrok – Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost. Foto: Václav Bacovský, Liberální institut

Švédský historik: Penzijní reforma se u nás povedla, důležitá byla široká shoda

Švédsko v minulém století zažilo cestu od jedné z nejchudších k jedné z nejbohatších zemí světa. Pak mu v 70. a 80. letech došel dech, aby se v 90. letech vrátilo k osvědčeným receptům, říká ekonomický historik Johan Norberg. „Ze švédské penzijní reformy by si ostatní státy mohly vzít příklad,“ uvedl v rozhovoru pro Novinky.

Švéd Johan Norberg pokřtil v květnu v pražském CEVRO Institutu české vydání své knihy Pokrok – Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost. Foto: Václav Bacovský, Liberální institut
Švédský historik: Penzijní reforma se u nás povedla, důležitá byla široká shoda

Norbergova poslední kniha Pokrok – Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost nedávno vyšla i v češtině. Český překlad švédský ekonomický historik pokřtil na konci května v pražském CEVRO Institutu. V první části rozhovoru pro Novinky mluvil o tom, jak dobré časy právě lidstvo obecně prožívá. Připomněl, že každý den se z extrémní chudoby dostane dalších 143 tisíc lidí. [celá zpráva]

Píšete o historii ekonomického rozvoje. V jedné ze svých starších esejí uvádíte, že váš zájem o tuto oblast probudilo vaše studium historie země, která bývala chudší než dnešní Kongo, s poloviční průměrnou délkou dožití a naopak trojnásobnou kojeneckou úmrtností oproti dnešním rozvojovým zemím. Šlo o vaše rodné Švédsko před 150 lety, které se pak v polovině 20. století stalo jednou z nejbohatších zemí. Jak se to Švédsku povedlo, co udělalo lépe než ostatní země?

Povedlo se nám sto opravdu velmi dobrých let. Je fakt, že se Švédsku dařilo více než ostatním zemím. Mezi lety 1870 a 1970 snad jen Japonsko a možná Dánsko rostly tak rychle jako Švédsko. V tomto ohledu jsme, s trochou nadsázky, podváděli tím, že jsme na začátku byli neuvěřitelně chudí. To je pak mnohem snadnější růst rychleji.

Nicméně základ toho úspěchu se točí kolem myšlenek, o nichž píši v knize Pokrok. V polovině 19. století, kdy jsme ve Švédsku byli zoufale chudí, jsme si uvědomili, že potřebujeme spolupracovat se zbytkem světa, že se musíme otevřít novým myšlenkám, kapitálu a obchodu. Abychom například s pomocí zahraničních investic mohli vybudovat železniční infrastrukturu. Abychom si z Británie mohli vypůjčit nejlepší postupy, jak produkovat ocel. Abychom mohli vyvážet ocel, železo nebo dřevo.

Stala se z nás neuvěřitelně otevřená ekonomika a díky tomu jsme bohatli. Soustředili jsme se na to, co jsme uměli nejlépe, to jsme vyváželi, a zbytek jsme zase levně dováželi. Tím jsme získali výnos, na němž jsme mohli stavět. To nám umožnilo modernizovat staré provozy, zakládat nové firmy pro budoucnost a investovat do vzdělávání budoucích generací. Velmi důležité pak bylo, že jsme tento systém udrželi po následujících sto let v chodu. Předvídatelnost systému zvyšovala důvěru lidí v ekonomiku.

No a taky jsme se vyhnuli dvěma světovým válkám. To nám samozřejmě velmi pomohlo, ale zase nezapomínejme, že Švédsko rostlo úplně nejrychleji ještě před vypuknutím první světové války, tedy v letech 1870 až 1914.

Řekli jsme si, že teď jsme tak bohatí, že bychom si to konečně měli užít. Začali jsme to bohatství mnohem více přerozdělovat... ...Zapomněli jsme, že to bohatství je třeba neustále vytvářet znovu.

Nicméně zejména v 80. letech a na začátku 90. let se Švédsku dařilo o poznání méně. Což možná Švédům připomnělo, kde se vzalo jejich bohatství. Můžeme říct, že se dnešní Švédsko zase vrací k těm osvědčeným receptům, díky nimž v minulosti tak výrazně zbohatlo?

V zásadě to říct můžeme. Do roku 1970 jsme ve Švédsku více či méně měli otevřenou, liberální ekonomiku. Měli jsme i o něco nižší daně než zbytek Evropy i USA. Pak přišla velká změna, kdy jsme si v letech 1970 až 1990 řekli, že teď jsme tak bohatí, že bychom si to konečně měli užít.

Začali jsme to bohatství mnohem více přerozdělovat, zvyšovali jsme daně, mnohem více jsme regulovali ekonomiku a dramaticky jsme zvýšili veřejné výdaje. Zapomněli jsme, že to bohatství je třeba neustále vytvářet znovu. Nevznikaly nové podniky, nová pracovní místa v soukromé sféře. Proto jsme začali zase zaostávat za ostatními a naše ekonomika se octla v obrovské krizi.

V reakci na to si v podstatě všechny politické strany řekly, že bychom se měli vrátit k otevřenějšímu, liberálnějšímu modelu, deregulovat ekonomiku, otevírat nové trhy. Už nešlo o dřevo nebo železo, ale spíše o elektroniku a telekomunikace. Reformovali jsme školství, penzijní systém a tak dále. Tento model je mnohem liberálnější v klasickém smyslu než v 70. a 80. letech. V žebříčcích ekonomické svobody porážíme USA, což řadu Američanů šokuje. Systém se tedy dramaticky změnil, i když máme stále poměrně vysoké daně a silný veřejný sektor.

Švédská vláda nedávno rozhodla o snížení daně z příjmů firem pod průměr EU. Příští rok na 21,4 procenta a následně od roku 2021 20,6 procenta. Pro někoho možná bude překvapení, že jde o rozhodnutí levostředové vlády se sociálně demokratickou ministryní financí...  

Sociální demokracie si z krize skutečně vzala poučení a řadu těchto změn od 90. let podporovala. Ať už šlo o důchodovou reformu nebo snižování daní. V některých oblastech stáli dokonce v čele těchto změn. V dalších oblastech pokračovali v reformách i potom, co vystřídali pravostředovou vládu u moci.

Právě sociálně demokratická vláda zrušila dědickou daň a podobně. Uvědomili si, že jako malá, otevřená ekonomika ve velkém světě si nemůžeme dovolit potápět vlastní podnikatele, talent a kreativitu, abychom zůstali konkurenceschopností. Nakonec je třeba podotknout, že švédští sociální demokraté v podstatě vždy podporovali volný obchod a snažili se ho prosazovat i na evropské úrovni.

Švédská důchodová reforma je v podstatě první reforma svého druhu. Její součástí byla nová podoba veřejného prvního pilíře, který je založený na takzvaných virtuálních účtech NDC a je doplněn menším povinným druhým pilířem, v jehož rámci se část peněz investuje. Mohou se ostatní země jako Česko v této oblasti od Švédska přiučit?

Rozhodně. Podle mého názoru představují důchody hlavní výzvu pro každou zemi v následujících letech vzhledem k demografickému vývoji, kdy bude růst populace v důchodovém věku a bude se zmenšovat počet lidí v produktivním věku. Velká část penzijních systémů není udržitelná. Pokud se systém začne zadlužovat, málokdo si s tím bude vědět rady.

A to si právě Švédsko uvědomilo velmi brzy. Strany na levici i na pravici se shodly na tom, že musíme napravit chyby minulosti a nastartovat ekonomiku. Hned na začátku devadesátých let se shodly, že je třeba vyřešit otázku penzijního systému.

Švédská penzijní reforma

Nový systém stojí na veřejném průběžně financovaném prvním pilíři, který má formu takzvaných virtuálních účtů (NDC). Každému pojištěnci každý rok přijde výpis jeho aktuálních nároků.

Nároky budoucích důchodců se odvozují od výše takzvaného penzijního úvěru. Aktuální hodnota úvěru se každý rok přepočítává, aby odpovídala aktuálnímu růstu průměrné mzdy. Definitivní výše důchodu pak vzniká vydělením aktuální hodnoty penzijního úvěru průměrnou délkou dožití důchodců.

Vedle toho reformou vznikl menší druhý pilíř, v jehož rámci si zaměstnanci spoří na takzvané prémiové důchody. Naspořené prostředky jsou investovány podle přání plátce, jenž si zvolí fond, který je spravuje. Správou fondů jsou pověření nezávislí správci a počet fondů není limitován.

Do prvního pilíře odvádí Švédi 16,5 procenta svých příjmů, na prémiové penze si pak povinně odkládají další 2 procenta.

Z obou částí reformy by si určitě ostatní státy mohly vzít příklad. Jak z prvního pilíře NDC, který se automaticky přizpůsobuje demografickým změnám, což je zásadní pro udržitelnost systému, tak z druhého pilíře, který je rovněž důležitý. Problém je, že lidé budou zklamaní, protože jim často slibovali, že dostanou více.

Druhá podstatná věc je nutnost, aby vznikla široká shoda. Pokud neexistuje široká shoda na reformě, jako se to povedlo ve Švédsku, vzniká nejistota z nebezpečí, že někdo reformu zruší. Proto je důležité, že u nás všechny politické strany zasedly k jednomu stolu a přišly se společným návrhem, který se pak realizoval bez ohledu na to, kdo z nich zrovna vládl.

U nás se občas objevují názory, že bychom mohli napodobit švédskou reformu, ale zároveň stejní lidé často odmítají druhý pilíř, jehož zavedení bylo její důležitou součástí. Co na to říkáte?

Je poněkud zvláštní říct, že chceme reformu, ale nedáme lidem svobodu volby. Na druhou stranu je to pořád lepší než nic. Pořád je lepší nějak zajistit, aby ten systém nadále nějak fungoval, a zajistit, aby lidé dostali alespoň něco, než čekat, až se zhroutí.

Když si odmyslíme důchodový systém, jaké jsou nejdůležitější reformy, které Švédsko provedlo v posledních třech desetiletích?

Tak řekl bych penzijní reformu. (smích) Ne, skutečně. Ona je opravdu důležitá kvůli budoucí stabilitě. Důležitá byla deregulace řady odvětví, například telekomunikací, tam jsme se v jednu chvíli stali lídrem. Velmi důležitá je snaha otevřít veřejný sektor soukromým poskytovatelům služeb, ať už jde o soukromé lékaře, soukromé nemocnice, zavedení vzdělávacích kupónů ve školství.

Podstatné na tom je, že umožňujeme více experimentů, vyzkoušet více nápadů, i když se třeba nakonec ukáže, že některé z nich nebyly dobré. Protože některé zase budou dobré a ukážou cestu do budoucna. Jinými slovy, vpustili jsme inovace a podnikatelské nápady do veřejného sektoru. To může být potenciálně zajímavé i jako exportní artikl. Ve 21. století asi nebude naše ekonomika stát na vývozu dřeva a oceli, ale jsme docela dobří v oblasti veřejných služeb. Takže bychom mohli mít firmy, které budou tyto nápady vyvážet do jiných zemí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků