Hlavní obsah
Bílý polštářek jako symbol nevinnosti dávají v Ratíškovicích na hroby dětí. Foto: Jana Hanušková, Právo

Spěte sladce, lidé zdobí hroby dětí polštářky

Až půjdou lidé v Ratíškovicích u Hodonína 2. listopadu uctít na hřbitov své mrtvé, na hrobech malých dětí budou ležet bílé polštářky. „Také se dávají svobodným. Nevím, že by se něco podobného někde jinde dělalo, asi jsme jediní,“ říká Jaroslava Kundratová, která se v obci na jihu Moravy snaží udržovat místní tradice. Není na to sama.

Bílý polštářek jako symbol nevinnosti dávají v Ratíškovicích na hroby dětí. Foto: Jana Hanušková, Právo
Spěte sladce, lidé zdobí hroby dětí polštářky

V Ratíškovicích, které mají 4100 obyvatel, se například už více než sedmdesát let bez přerušení koná krojový ples.

Jak se dříve na vesnici žilo, se zase mohou zájemci dozvědět ve stavení, o němž jsou první zmínky z roku 1862. V domě bydlela ještě před pár lety teta místního starosty Josefa Uhlíka a zachovala se v něm nejenom řada původních stavebních prvků, ale také bohaté vybavení, které nemohlo chybět v žádné domácnosti. Teď přibyl polštářek s bílou barvou nevinnosti.

Je to proto, aby se dětem a svobodným lépe v hrobě leželo
Jiřina Pokojová

Přinesla ho Jiřina Pokojová. „Polštářky se dřív vycpávaly senem, uprostřed byli třeba andílci, po stranách zdobení.

Aby se jim lépe leželo

Dřív se dělaly celé z krepového papíru. Ten je teď tak nekvalitní, že to nejde, andílky neseženete, tak mi je vytiskla a vystříhala vnučka,“ říká s tím, že se bílý polštář zabalí do igelitu nebo do celofánu a nechá na hrobě tak čtrnáct dní.

Jak upozorňuje Jaroslava Kundratová, dříve děti hodně umíraly na nemoci, s nimiž se moderní doba dokázala vypořádat. V rodině její známé to byli hned dva její nejmenší členové, polštářky proto v mnoha domácnostech každý rok pečlivě uschovali a před Dušičkami je zase vyndali.

Jak, kdy a proč tento zvyk v Ratíškovicích v Kyjovském Dolňácku vznikl, se neví. „Je to proto, aby se dětem a svobodným lépe v hrobě leželo,“ domnívá se Jiřina Pokojová.

Tradice Památky zesnulých má každopádně svůj příběh – prý se v tento den mohly duše vracet zpátky na svět. Živým mohly pomáhat, ale také odplácet těm, kteří jim během jejich života ubližovali. Zapálené svíčky měly pomoci najít duším cestu zpět k živým.

Chodili po rohlíkách

Jak píše server alik.cz, dříve nemohly být žádné svátky bez jídla. Na Dušičky bývaly rohlíky, bochánky, věnečky a tvary podobné zkříženým kostem, takzvané kosti svatých. V jižních Čechách se prý ještě na začátku 20. století chodilo na Dušičky koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo „chodit po rohlíkách“, protože odměnou koledníkům bylo většinou pečivo.

„Žádné speciální jídlo se u nás na Dušičky nevařilo. Spíš lidé chodili do kostela na mši svatou a rozjímali nad životem a smrtí. Dodnes pak chodí v průvodu, který začíná v kostele a končí na hřbitově u hlavního kříže, odkud se pak každý rozejde ke svému hrobu,“ dodává Jaroslava Kundratová.

Anketa
Chodíte o Dušičkách na hřbitov?
Ano
83.6 %
Ne
16.4 %
Celkem hlasovalo 5179 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků