Spěte sladce, lidé zdobí hroby dětí polštářky

V Ratíškovicích, které mají 4100 obyvatel, se například už více než sedmdesát let bez přerušení koná krojový ples.

Jak se dříve na vesnici žilo, se zase mohou zájemci dozvědět ve stavení, o němž jsou první zmínky z roku 1862. V domě bydlela ještě před pár lety teta místního starosty Josefa Uhlíka a zachovala se v něm nejenom řada původních stavebních prvků, ale také bohaté vybavení, které nemohlo chybět v žádné domácnosti. Teď přibyl polštářek s bílou barvou nevinnosti.

Přinesla ho Jiřina Pokojová. „Polštářky se dřív vycpávaly senem, uprostřed byli třeba andílci, po stranách zdobení.

Dřív se dělaly celé z krepového papíru. Ten je teď tak nekvalitní, že to nejde, andílky neseženete, tak mi je vytiskla a vystříhala vnučka,“ říká s tím, že se bílý polštář zabalí do igelitu nebo do celofánu a nechá na hrobě tak čtrnáct dní.

Jak upozorňuje Jaroslava Kundratová, dříve děti hodně umíraly na nemoci, s nimiž se moderní doba dokázala vypořádat. V rodině její známé to byli hned dva její nejmenší členové, polštářky proto v mnoha domácnostech každý rok pečlivě uschovali a před Dušičkami je zase vyndali.

Jak, kdy a proč tento zvyk v Ratíškovicích v Kyjovském Dolňácku vznikl, se neví. „Je to proto, aby se dětem a svobodným lépe v hrobě leželo,“ domnívá se Jiřina Pokojová.

Tradice Památky zesnulých má každopádně svůj příběh – prý se v tento den mohly duše vracet zpátky na svět. Živým mohly pomáhat, ale také odplácet těm, kteří jim během jejich života ubližovali. Zapálené svíčky měly pomoci najít duším cestu zpět k živým.

Jak píše server alik.cz, dříve nemohly být žádné svátky bez jídla. Na Dušičky bývaly rohlíky, bochánky, věnečky a tvary podobné zkříženým kostem, takzvané kosti svatých. V jižních Čechách se prý ještě na začátku 20. století chodilo na Dušičky koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo „chodit po rohlíkách“, protože odměnou koledníkům bylo většinou pečivo.

„Žádné speciální jídlo se u nás na Dušičky nevařilo. Spíš lidé chodili do kostela na mši svatou a rozjímali nad životem a smrtí. Dodnes pak chodí v průvodu, který začíná v kostele a končí na hřbitově u hlavního kříže, odkud se pak každý rozejde ke svému hrobu,“ dodává Jaroslava Kundratová.