Článek
„Žalovaný (prezident) má za to, že kvůli článku 54 odstavci 3 Ústavy, který zakotvuje jeho neodpovědnost, nemůže být žádným jiným státním orgánem volán k odpovědnosti. Výkon jeho pravomocí musí být vnímán jako výkon prerogativ hlavy státu,” shrnul soud část argumentace Zemanova právníka proti žalobám, které na hlavu státu podali nejmenovaní akademici Ivan Ošťádal a Jiří Fajt.
Zmíněný článek Ústavy stanoví, že „prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný”. Podle senátu soudkyně Viery Horčicové však s výkladem Hradu nelze souhlasit. Dané ustanovení se totiž vztahuje výlučně na osobní odpovědnost člověka, který úřad prezidenta vykonává, nikoliv však na prezidenta republiky jako státní orgán.
„Prezident republiky nemůže být za jednání při výkonu své funkce trestně stíhán ani za něj nemůže odpovídat soukromoprávně. To ovšem nic nemění na tom, že prezident republiky jako státní orgán je vždy při výkonu pravomocí vázán ústavními i obyčejnými zákony a zákonnost jeho postupu je příslušnými právními prostředky přezkoumatelná,” konstatoval soud.
Profesory vybírají vysoké školy, ne prezident
Prezident ve své právní argumentaci také uvedl, že vysokoškolský zákon mu svěřuje pravomoc rozhodnout o jmenování profesorem, což podle něj znamená, že jeho úlohou není pouze automatické podepisování jmenovacích aktů. Dále napsal, že jelikož je hlavou státu, je nutné na výkon jeho pravomocí hledět specificky. Má za to, že pokud se při jmenování profesorem dozví o informacích, které zpochybňují splnění požadavků ke jmenování určitého kandidáta, je oprávněn sám posoudit, že jej profesorem jmenovat nelze. A jelikož se na jmenování profesorem nevztahuje správní řád, neměly by jeho rozhodnutí přezkoumávat správní soudy.
Správní soud, který Zemanovo rozhodnutí o nejmenovaní zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, se s argumentací neztotožnil. Z textu vysokoškolského zákona je podle soudců zřejmý úmysl zákonodárce, aby odborné kvality uchazeče zkoumaly orgány veřejné vysoké školy. „Jen vědecká rada a odborná hodnotící komise, které jsou personálně obsazeny uznávanými odborníky v příslušných oborech – nikoliv ministr školství či prezident republiky – tak mohou komplexně posoudit odborné i morální kvality uchazečů,” upozornili v rozsudku.
Role orgánů moci výkonné spočívá podle soudu pouze v tom, že mají kontrolovat, zda proces jmenování proběhl v rámci vysoké školy v souladu se zákonem. K posouzení odborných kvalit uchazeče totiž prezident ani ministr školství nejsou odborně vybaveni.
„Navíc pokud by bylo připuštěno, aby orgány moci výkonné věcně rozhodovaly o tom, kdo může být profesorem, jednalo by se o zjevné popření autonomie veřejných vysokých škol,” doplnil soud.