Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Milan Malíček, Právo

Hrobníci mají napilno. Mnozí už ale odpadli

Ráno popadnou krumpáč s lopatou a odloží je až večer. Za poslední dva měsíce vykopali tolik hrobů jako obvykle za půl roku. Čtyřčlenná parta hrobníků ze Sokolova se teď skoro nezastaví.

Ilustrační foto Foto: Milan Malíček, Právo
Hrobníci mají napilno. Mnozí už ale odpadli

„Zájem o hroby je v současné době o sto procent vyšší, takže pánové pracují od nevidím do nevidím,“ říká jejich šéfová Valerie Bíbová z místního pohřebního ústavu.

Právě na Sokolovsku, kde začátkem letošního roku naplno udeřila britská mutace koronaviru, zemřelo jen za leden a únor v nemocnici téměř dvě stovky lidí.

To je násobně více než obvykle v tomto období. Sokolov je kvůli vysokému počtu nakažených covidem-19 jedním z prvních tří uzavřených okresů České republiky.

„Na týden máme nasmlouvány dva až tři hroby. Většinou kopeme ručně, protože ne na každý hřbitov se dá zajet bagrem,“ vysvětlila Bíbová, která se hrobařině věnuje už třicet let.

„Hrob musí být minimálně metr a půl hluboký, jeho délka a šířka pak závisí na rozměru konkrétní rakve,“ dodala Bíbová pro Právo. Přiznává, že ke čtyřem stálým zaměstnancům musela nyní přijmout posily.

Do země hlavně věřící

„Pro tuhle práci není vůbec jednoduché někoho sehnat. I když k tomu nepotřebujete žádnou speciální kvalifikaci, lidé se sem nehrnou,“ pokračovala šéfová sokolovského pohřebního ústavu. „A když už někoho přemluvíte, nevydrží dlouho. Odpadnou hlavně fyzicky. Takže opět hledám pomocníky,“ řekla.

Pohřeb do země neznamená pro hrobníka pouze vykopat díru a pak ji zase zasypat. „Je s tím spojená určitá administrativa. Nejprve je nutné obstarat si povolení. Pak se místo nafotí a zvolí se postup prací s ohledem na charakter podloží. Následuje samotný výkop, který se musí před obřadem zabezpečit. Po spuštění rakve se hrob zahází a okolí se upraví,“ popisuje žena práci, do které se nikdo dobrovolně nehrne.

Že poptávka po hrobech v Sokolově letos narostla, potvrdila i Vendula Razgyelová ze správy hřbitova. „Ještě ale nějaká místa máme,“ dodala.

Podobnou situaci jako na Sokolovsku zažil Pavel Navrátil, hrobník z Kolínska, během druhé vlny pandemie loni na podzim. „Jak to tenkrát zamořilo domovy důchodců, tak to byla úplná katastrofa. To jsme dělali i čtyři hroby denně,“ vzpomíná Navrátil. Tehdy byl – jako jeden z mála – ochoten zajistit důstojný pohřeb i těm, kteří zemřeli infikovaní covidem.

„Většina pohřebních služeb totiž kvůli obavám z infekce nechala zemřelého v pytli a šoupla ho rovnou do kremace. Kdo chtěl být pohřben do země, neměl v podstatě šanci. K nám chodili pozůstalí i z jiných regionů s tím, že místní pohřební služba nechce obléknout tělo a že se doslechli, že u nás to jde,“ vzpomínal hrobník.

Upozornil na to, že z devadesáti procent pohřbívají do země nebožtíky, kteří byli silně věřící. „Podobné je to u Romů a světských rodin,“ uzavřel Navrátil.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků