Hlavní obsah
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich Foto: Novinky

Atentát byla rána do srdce třetí říše, říká šéf vojenského historického ústavu

Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek soudí, že atentát na Reinharda Heydricha je zásadním bodem v našich dějinách, jímž se Čechoslováci 27. května 1942, tedy přesně před 80 lety, pomstili tyranovi, zvedli své sebevědomí a zasadili třetí říši ránu v důležité chvíli, kdy šla od vítězství k vítězství.

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich Foto: Novinky
Atentát byla rána do srdce třetí říše, říká šéf vojenského historického ústavu

Atentát na Heydricha patří k základním kamenům československé historie. Proč?

Je to skutečně zásadní okamžik našich novodobých dějin. Nemusím jistě připomínat, co vše tomu od třicátých let předcházelo. Hitler přímo nenáviděl demokratické Československo a jeho představitele, naše země se po Mnichovu stala za přihlížení velmocí prvním soustem jeho mocenské lačnosti, první obětí nacistické agrese.

Kubiš a Gabčík provedli atentát v době, kdy se německá armáda zdála být neporazitelná

Čs. vojákům sice na podzim 1938 nebylo umožněno bojovat, mnoho z nich však po okupaci v březnu 1939 odešlo bojovat do zahraničí. Mezi těmito muži byli i Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří se po ústupových bojích ve Francii a její kapitulaci dostali v červenci 1940 poslední lodí do Anglie. 14. března 1939 odlétá do Londýna se svou jedenáctičlennou zpravodajskou skupinou František Moravec, klíčová postava operace Anthropoid. Už tehdy vstoupila na scénu britská Tajná zpravodajská služba (SIS), jež let „Moravcovy jedenáctky“ z Ruzyně zorganizovala.

80. výročí operace Anthropoid: Záběry z rekonstrukce atentátu

Video: ČTK

Byl motorem celé akce hlavně Moravec?

Moravec s muži v Londýně nezahálel, byl de facto u zrodu čs. zahraničního odboje. Nebál se rozhodovat, a hlavně rychle jednal. Nezapomeňte, že před nepřítelem zachránil evidenci živé agenturní sítě. Řada zemí, které později nacistické Německo napadlo, to neudělala a následky byly smrtící.

Situace v protektorátu Čechy a Morava se pak radikálně zhoršila po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy na konci září 1941. Heydrich vyhlásil stanné právo a rozpoutal teror. V den svého příjezdu nechal zatknout předsedu vlády Aloise Eliáše, jenž byl ve spojení s domácím i zahraničním odbojem. Následující den jsou v ruzyňských kasárnách popraveni generálové Josef Bílý, Hugo Vojta a další čs. důstojníci, 30. září 1941 stane před popravčí četou padesát osm lidí včetně náčelníka Sokola Augustina Pechláta.

Už 3. října 1941 se proto v Londýně uskuteční tajná schůzka, během níž velitel čs. zpravodajců František Moravec oznámí, že je třeba Heydricha zlikvidovat.

Byla to pomsta, nebo politický tah?

Byla to reakce na Heydrichův brutální teror. Popravený generál Josef Bílý byl navíc Moravcův nadřízený a blízký přítel. Na schůzku v Porchester Gate, kde v šestém patře sídlilo velení zpravodajské služby ministerstva národní obrany čs. exilové vlády, byli předvoláni dva vybraní absolventi základního parašutistického výcviku – Josef Gabčík a Karel Svoboda, jehož pak nahradil Jan Kubiš.

František Moravec vojákům za přítomnosti Josefa Bartíka, Karla Palečka a Jana Krčka sdělil, proč mají odstranit Heydricha. Doslova řekl: „Němci vraždí nejlepší z nejlepších. Řada je na nás, zvenčí, abychom pomohli.“

Unikátní fotografie z německého vyšetřovacího spisu pořízené bezprostředně po atentátu.

Foto: Foto Vojenský ústřední archiv

Moravec si pochopitelně uvědomoval význam operace s krycím názvem Anthropoid. Už na setkání v Porchester Gate řekl, že jde o historicky vážný úkol. Týž den se také setkal s vedoucím britské Skupiny pro zvláštní účely (SOE) Frankem Nelsonem. V Británii věděli, co se děje v protektorátu. Londýnský exilový list Čechoslovák ve svém vydání 3. října 1941 popsal dění v hlavním textu s titulem „Strašné oběti českého lidu“. V provolání britského ministra zahraničí Anthonyho Edena, jež noviny zveřejnily, se pak píše, že Československo je pro Anglii symbolem neochvějného odporu a končí výzvou: „Čechoslováci, vytrvejte. Spolu dobudeme vítězství.“ Do příprav atentátu byli Britové zapojeni.

Heydrich patřil totiž k nejvlivnějším a nejnebezpečnějším nacistům. Jeho odstranění nebylo pouze odplatou za vraždění českých občanů. Byl to nezpochybnitelný projev odporu, byla to rána do srdce třetí říše. Uvědomte si, že Jan Kubiš a Josef Gabčík provedli atentát v době, kdy se německá armáda zdála být neporazitelná, neutrpěla žádnou citelnou porážku. Atentát na Heydricha zasáhl Himmlera i Hitlera.

Je ta událost souměřitelná s nějakým jiným mezníkem v naší historii?

Rozhodně bych ji s ničím nepoměřoval, jakékoliv srovnání by nutně pokulhávalo. S čím chcete porovnat skutečnost, že byla ohrožena samotná existence našeho národa a že jsme se zlu dokázali neohroženě postavit i za cenu nesmírných obětí?

Adolf Hitler na podzim 1941 poslal Heydricha do Prahy, aby odbojné Čechy srovnal. Znepokojovaly ho zprávy, že v protektorátu poklesla zbrojní výroba a přibývalo odbojových akcí. Také si přál, aby Praha spolu s Berlínem a Vídní patřila mezi první města Velkoněmecké říše, jež budou zbaveny Židů.

Řešení židovské otázky v protektorátu věnoval Heydrich patřičnou pozornost… První transporty s českými Židy odjely do Lodže už na začátku října 1941, v Terezíně vzniklo ghetto. Obyvatelům protektorátu se nežilo lehce, zatýkání bylo na denním pořádku. Teror byl však cílený, nacisté systematicky likvidovali elitu našeho národa.

Češi sami sobě často vyčítali a vyčítají, že se v roce 1938 nebránili, že nebyli stateční. Pomohl atentát vrátit českému národu ztracené sebevědomí?

Určitě. V žádné z obsazených zemí se během druhé světové války nepodařilo zabít tak vysoce postaveného nacistického pohlavára. Nesmíme ovšem zapomínat, že proti nacistickému Německu bojovalo mnoho čs. vojáků na všech významných frontách a domácí odbojáři – muži i ženy – se jim svou statečností vyrovnali.

Po únoru 1948 však byla řada příslušníků čs. zahraničních jednotek i domácího odboje perzekvována, hrdinství nekomunistických odbojářů bylo zlehčováno a marginalizováno. Atentát se nepřipomínal, a pokud ano, tak pouze v souvislosti s lidickými a ležáckými oběťmi.

Do veřejného povědomí ho vrátil Sequensův film Atentát. Hrdinství spolupracovníků parašutistů však bylo nadále opomíjeno. Přitom bez jejich pomoci by Jan Kubiš a Josef Gabčík svůj úkol splnit nemohli.

Unikátní fotografie z německého vyšetřovacího spisu pořízené bezprostředně po atentátu.

Foto: Foto Vojenský ústřední archiv

Je to příběh s rozměrem antického dramatu. Jaké má to drama podle vás největší postavy?

Nikdo nepochybuje, že hlavními postavami jsou Gabčík s Kubišem, kteří zabili tyrana. Tragické postavy zrádce se ujal Karel Čurda. Nesmírně důležitými postavami příběhu jsou ovšem všichni spolupracovníci parašutistů z řad Sokola, pravoslavné církve, Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Čs. červeného kříže. Jan Zelenka Hajský, Marie Moravcová, Jaroslav Pechman, Václav Stehlík, Milada Frantová, Jindřiška Nováková, Božena Kropáčková a další a další. Byly to desítky, stovky lidí, mnoho z nich za svou pomoc zaplatilo životem. Na ně nesmíme nikdy zapomenout.

Co je vedlo k tomu takto riskovat?

Láska ke své zemi, ideály demokratického Československa, touha po svobodě. Považovali za svou povinnost postavit se zlu, byla to jejich osobní odveta za Heydrichovo vraždění.

Badatel Pavel Černý objevil Colt 1903 Pocket Hammerless a říká, že jde o osobní zbraň Josefa Gabčíka. Je to pravda? A máme čekat během tohoto 80. výročí další překvapení a další objevy?

Nemám důvod nevěřit Pavlu Černému, protože s ním spolupracujeme a vážím si ho. Pokud to tak je, tak je dobře, že se ta zbraň konečně objevila. Jestli se něco nového objeví? O tom nevím, ale může se stát vše. Spíš to ale budou nové souvislosti ze zahraničních archivů než nové artefakty.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků