Češi jsou třetím nejtlustším národem v Evropě. Za obezitou však nemusí stát lenost či nedostatek sebekázně

Velká část lidí, když vidí obézního člověka, ho okamžitě zařadí do škatulky těch, kteří se málo hýbou a od rána do večera se přejídají. Takhle jednoduché to však ve většině případů není.

„Obezitu nelze chápat jako pouhou nerovnováhu mezi tím, co člověk sní, a tím, co spálí pohybem. Takovýto pohled je příliš jednostranný. Obezita je velmi komplexní problém a stojí za ní řada různých faktorů,“ upozorňuje lékařka Klaudia Hálová Karoliová, internistka ze spolku Zastavme nadváhu a obezitu.

Jednou z velmi důležitých příčin může být i genetika. Ne náhodou zná každý ve svém okolí někoho, kdo může jíst, co chce a kdy chce, a přesto zůstane štíhlý, nebo naopak toho, kdo obrazně řečeno přibere pět kilo jen při pomyšlení na jídlo. Geny totiž mohou způsobit, že má určitý jedinec potíže kontrolovat pocit hladu či sytosti.

Teprve nedávno bylo například zjištěno, že riziko nadváhy je vyšší u žen s odlišným formátem kódu DNA v genu POMC (pro-opiomelanokortin), který souvisí s pocitem sytosti. Ten se přitom formuje již velmi brzy během raného těhotenství.

„Geny tak ovlivňují náchylnost k ukládání tuku, rychlost metabolismu i hormonální regulaci hladu. Někteří lidé s určitými genetickými variantami mohou mít potíže s vnímáním sytosti nebo s kontrolou chuti k jídlu,“ vysvětluje Karoliová.

Pokud je jeden z rodičů obézní, je až 40% pravděpodobnost, že jejich dítě bude mít také problém s kily navíc, jsou-li obézní oba rodiče, je pravděpodobnost dokonce 70 %.

Svou roli u obezity sehrávají i hormony, které mohou zapříčinit nárůst váhy, i když jíte zdravě a cvičíte. Například když máte nedostatečnou činnost štítné žlázy, Cushingův syndrom (endokrinologické onemocnění) nebo syndrom polycystických vaječníků.

I některé léky, jako steroidy či antidepresiva, mohou přidat nějaký ten gram navíc, aniž byste věděli proč.

Odborníci dnes znají přes 100 možných příčin nebo rizikových faktorů obezity, některé souvisejí se životním prostředím, jiné se střevním mikrobiomem, který má také významný vliv na metabolismus.

Na hubnutí se u obézních lidí tak musí pohlížet jako na léčbu, při níž nestačí přestat jíst sladkosti a začít běhat. Bude nutné myslet také na psychiku, životní situaci nebo výše zmíněné rizikové faktory.

Proto je tak důležité, aby se tito lidé nesnažili hubnout sami, ale zvážili odbornou léčbu. „V současné době existuje řada moderních léčebných postupů, které zahrnují nejen nízkokalorickou dietu, ale celé spektrum faktorů od úpravy individuálních stravovacích návyků až po kontrolování reakcí na náladu, stres či nedostatek spánku. Kromě toho je k dispozici několik velmi účinných léků na předpis, které pomáhají při hubnutí, účinné jsou i endoskopické a bariatrické chirurgické zákroky vyhrazené pro těžší obezitu nebo pro ty, kteří mají v důsledku své vysoké hmotnosti vážné zdravotní problémy. Možností je tedy několik, žádná se však neobejde bez aktivní pomoci klientů samotných, kterým vždy říkám, že je nutné změnit i životní styl. To znamená upravit stravu a do života zapojit pohyb,“ uzavírá Karoliová.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Dietologické poradny, Poradenství v oblasti výživy