Článek
Mohlo by se zdát, že to jsou známá fakta, ovšem vzhledem k neustále rostoucímu počtu obézních lidí u nás i ve světě to vypadá, že je řada z nich nebere tak vážně, jak by bylo třeba.
„Nadváha a obezita jsou rizikové faktory ovlivňující množství chronických onemocnění, nejčastěji diabetes 2. typu, kardiovaskulární nemoci a rakovinu,“ potvrzuje lékařka Emilie Niedobová, gastroenteroložka a primářka interního oddělení Oblastní nemocnice Kolín s tím, že léčba obezity a nemocí s ní spojených představuje i značnou ekonomickou zátěž pro stát.
Kromě toho, že obezita zkracuje život, nelze pominout ani celý komplex společenských problémů, jimž obézní člověk čelí. Přestože se výskyt obezity u nás lavinovitě šíří a jedná se bohužel v podstatě o běžný jev, jedince trpící nadváhou či obezitou okolí často hodnotí negativně, a to už od dětství.
Tito lidé také mívají sníženou schopnost pohybu, čímž se zužuje i šíře jejich společenských aktivit, nemohou vykonávat některé práce a profese, a tím vším se také snižuje kvalita jejich života. Nehledě na psychické problémy, které tento stav vyvolává – obézní lidé obvykle trpí nízkým sebehodnocením apod.
Líní, bez vůle a motivace a další stigmata panující o obézních, která jim ubližují
O to důležitější je uvědomit si, že na boj s tímto gigantem mezi nemocemi nikdo není sám a není problém najít odborníky, na které se kdokoli může obrátit. Jen se toho nebát.
Proč tloustneme?
„Obezitu způsobují z 60 procent geny, nicméně genová výbava se nám za poslední dobu nezměnila natolik, aby to vysvětlovalo aktuální nárůst případů obezity. Takže zbývajících 40 procent je menšinových, ale ne v důležitosti. Tvoří je nadměrná výživa, skladby jídelníčku, omezený pohyb a stres.
Máme také genovou výbavu předků, kteří žili ve válkách, hladomorech a podobných situacích složitých na získání potravy. My jsme se ale posunuli a dnes žijeme v nadbytku a tato dříve ochranná genetická výbava nás teď ohrožuje v dalším životě,“ vysvětluje Šárka Svobodová, internistka a obezitoložka, jež se účastní projektu Nastavte se na hubnutí. Ten je zaměřen na dlouhodobé a trvalé hubnutí.
Podíváme-li se do přírody, téměř nenajdeme obézní divoké zvíře. Kdežto nadváha u domácích zvířat, jako jsou psi, kočky atd., je obvyklá. Obstarávání potravy ve volné přírodě vyžaduje velké fyzické úsilí, spoustu pohybu a s člověkem to v minulosti bylo vlastně podobně. Obezita je tedy zcela jasně civilizační chorobou a téměř stoprocentně tak souvisí s životním stylem.
Jak zatočit s nočními návštěvami lednice
„Žádná potravina, skupina potravin ani konkrétní živina není viníkem nárůstu váhy ani vzniku obezity. Je to o celkovém kontextu. O tom, jak se stravujete celý den, týden, rok,“ zdůrazňuje nutriční terapeutka Aneta Sadlíková.
Obezitu samozřejmě mohou způsobovat také jiná onemocnění, většinou však jde o následky druhotné, tedy v důsledku změn stravovacích návyků či omezení fyzické aktivity, ke kterým tyto choroby vedly.
Statistiky jsou neúprosné
Nadváha i obezita jsou dnes závažným problémem především v ekonomicky vyspělých zemích. Tam jejich výskyt stále výrazněji roste – a ne nadarmo se mluví o epidemii obezity. Dle WHO se od roku 1975 počet lidí s vyšší váhou (index tělesné hmotnosti BMI přesahuje 25 bodů) ztrojnásobil a v roce 2016 trápily potíže s tloustnutím již dvě miliardy dospělých po celém světě.
Obezitou (s BMI vyšším než 30) pak trpí více než 650 milionů z nich. To činí 13 % všech dospělých. Přitom konkrétně Evropa je na tom ve srovnání s celosvětovými čísly daleko hůře.
Když se podíváme domů, ohrožuje obezita podle statistik z roku 2019 18,5 % Čechů. Téměř 20 % z toho jsou muži a 18 % ženy. Mírnou nadváhou pak trpí 47 % mužů a 33 % žen. Průměrná hodnota BMI pak dosahuje 25,2 bodu, což je nad horní hranicí normální zdravé váhy.
Zhubl ze 160 kilogramů na 90. Pomohla mu pravidelná strava a zmenšení žaludku
Obezitu lze určit nejen podle BMI, ale také pomocí obvodu pasu, poměrem obvodu pasu k obvodu hýždí nebo třeba měřením tloušťky kožní řasy.
Pro jistotu je ale vždy dobré navštívit praktického lékaře nebo ordinaci obezitologa, kteří stav tělesného tuku mohou u konkrétního pacienta posoudit v kontextu s jeho celkovým zdravím, věkem, pohlavím a dalšími ukazateli.
Rizika postihují celý organismus
Podle míst, kde se tuková tkáň hromadí nejvíce, rozlišují lékaři dva typy obezity. Při gynoidním typu obezity se tuk ukládá převážně v oblasti stehen a hýždí. Za vysoce rizikový ze zdravotního hlediska je ovšem považován typ androidní, kdy se tuk ukládá nejvíce v oblasti břicha. Jaké zdravotní komplikace tedy nadváha a obezita mohou vyvolávat?
- Nádorová onemocnění tlustého střeva a konečníku, dělohy a vaječníků, prsu, žlučníku, žlučových cest, slinivky, jater, prostaty a ledvin.
- Postihují kardiovaskulární systém – pacienti trpí vysokým tlakem, infarktem myokardu, arytmiemi, cévními mozkovými příhodami.
- Trávicí trakt a játra – refluxní choroba jícnu, tvorba žlučových kamenů, zánět slinivky břišní, kýla, ztučnění jater.
- Pohybový aparát – zátěž kloubů a páteře, zejména kloubů dolních končetin, kyčlí.
- Gynekologické komplikace – hormonální výkyvy, poruchy menstruačního cyklu, ztráta menstruačního cyklu, neplodnost.
- Kožní komplikace – ekzémy, strie, celulitida, nadměrné pocení a následné zapařování.
- Psychosociální komplikace – diskriminace ve společnosti, nízké sebevědomí, deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy.
Jak se léčí?
Léčba obezity není rychlá ani snadná. Vyžaduje většinou spolupráci více odborníků – obvykle internisty, diabetologa, nutričního specialisty, gastroenterologa, případně i chirurga a psychologa.
Jsou samozřejmě případy, kdy se člověk rozhodne a dokáže efektivně a někdy i trvale zhubnout sám. Nicméně při opravdu velké hmotnosti, kdy je třeba shodit často i mnoho desítek kilogramů, je dohled odborníka nejen obrovským benefitem, ale téměř nutností.
Obezitu lze určit nejen podle BMI, ale také pomocí obvodu pasu, poměrem obvodu pasu k obvodu hýždí nebo třeba měřením tloušťky kožní řasy.
Velké úbytky na váze jsou totiž samy o sobě pro organismus paradoxně také značnou zátěží – pacientům se sice už po pár shozených kilech velmi uleví a psychicky je to motivuje, ovšem ztráta desítek kil může rozkolísat hladiny hormonů v těle, mohou se objevit různé potíže s pohybovým aparátem související se změnami rozložení tělesné váhy, při příliš rychlém hubnutí se objevují i nervové potíže, velká únava, změny v těle mohou nastartovat řadu i závažných nemocí.
Lidé také často dobře nevyladí složení stravy a pak jim chybějí důležité látky či vitaminy. Organismus a psychika prostě musejí mít dost času na to, aby se s úbytkem hmotnosti vyrovnaly. Hrozí samozřejmě i jojo efekt, tedy opětné rychlé přibývání na váze.
Lékař vám může nabídnout tyto dva základní typy léčby:
- Konzervativní – ta je vždy prvním krokem. „První volbou při léčbě řady nemocí souvisejících s obezitou je návrat ke zdravé životosprávě,“ zdůrazňuje Niedobová. Jedná se o prvotní vyšetření a pomoc – se změnou životního stylu, jídelníčku, fyzické aktivity či určení vhodné medikace.
- Chirurgická – v případě boje s obezitou je přesnější název bariatrická chirurgie. Řeší problém v daném okamžiku téměř dokonale, ovšem nebude fungovat sama o sobě. Může jen účinně pomoci tam, kde pacient bude dál dodržovat změny životního stylu podobně jako při konzervativní léčbě.
Bariatrických zákroků je více, a dokonce je hradí pojišťovna, nicméně podmínkou je mít BMI vyšší než 40 bodů, respektive 35 při přidružených závažných chorobách souvisejících s obezitou. Nejčastějšími zákroky jsou plikace a bandáž žaludku.
Při plikaci žaludku chirurgové laparoskopicky omezí kapacitu žaludku i jeho schopnost se roztahovat. Pacient tedy není schopen přijmout větší množství jídla najednou. Dochází přitom navíc i ke snížení tvorby některých trávicích hormonů zodpovědných za pocit hladu a sytosti.
Inspirace na odlehčený jídelníček pro lidi, kteří chtějí zredukovat váhu
Bandáž žaludku je jednou z nejméně invazivních a zřejmě i nejznámějších bariatrických operací. Nemění se při ní anatomie orgánu, ten je v případě potřeby možné vrátit do původního stavu.
Chirurg umístí regulovatelné bandáže kolem žaludku tak, že jej rozdělí na dvě části ve tvaru přesýpacích hodin. Zákrok pomáhá omezit množství přijímané potravy, ale nijak nenarušuje proces trávení a vstřebávání potravy.
Začínejte pomalu
Jak už bylo naznačeno, nejdůležitější je v boji s obezitou změna životního stylu, která zahrnuje jak změnu stravování, tak i nárůst fyzické aktivity. Nicméně je důležité zdůraznit, že s tou by se mělo začínat pomalu.
Rozhodne-li se totiž třeba člověk se sto dvaceti kily rovnou běhat apod., nejenže bude mít potíže s dechem, ale rozhodně mu nepoděkují ani klouby a obecně si může spíš uškodit. Prodiskutujte tedy svůj plán s lékařem.
Důležitá je pravidelnost a pečlivost. Skvělým startem jsou procházky, plavání či jízda na kole, jejichž délku a intenzitu pomalu zvyšujete. Postupným přidáváním zátěže také posílíte svou motivaci – budete s radostí zjišťovat, že toho týden za týdnem zvládáte víc...
Jak zacházet s BMI?
- BMI je zkratka anglického termínu Body Mass Index, tedy indexu tělesné hmotnosti. Používá se jako indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity. Usnadňuje statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou.
- Interpretovat hodnoty BMI pro jednotlivce je ovšem třeba v kontextu konkrétního člověka – v závislosti na věku a pohlaví, rase a úrovni tělesného pohybu.
- Pro bělošskou evropskou populaci je obezita definovaná hodnotou vyšší než 30 bodů, pro asijskou a pacifickou populaci je to pak hodnota vyšší než 25 bodů. Tato hodnota je pro bělošské Evropany označována jako nadváha.
- Zdravá hodnota BMI v našem evropském prostoru je mezi 18,5 a 25 body. Nižší hodnoty značí podvýživu. Obezita se pak dělí na první, druhý a třetí stupeň. Třetí stupeň bývá označován jako morbidní obezita.
Může se vám hodit na Firmy.cz:
