Nevěřte slepě slibům kosmetiky. Symboly netestování na zvířatech jsou zbytečné, říká vývojářka kosmetických produktů

Která tvrzení kosmetických produktů vás dokážou „nadzvednout ze židle“?

Nejvíc zdravotní tvrzení, třeba když kosmetický přípravek hlásá, že je „proti oparům“, „léčí rozpraskané rty“ nebo „zahojí ekzém“. Kosmetika ale nemůže hojit – a tvrdit to je v rozporu s nařízením EU z roku 2009. Hojit nebo napomáhat hojení mohou pouze léčiva a zdravotnické prostředky, a to už jsme legislativně úplně jinde!

Co dalšího výrobci uvádějí a neměli by?

Nejsou přípustná tvrzení, která, cituji z nařízení: „…vyvolávají dojem, že přípravek má zvláštní přínos, přičemž ve skutečnosti tento přínos představuje pouhé dodržování minimálních právních požadavků.“

Velice často se objevuje tvrzení jako „Naše výrobky splnily veškeré náročné normy“ a podobně. Ty jsou ale povinné, všechny výrobky, které jsou legálně uvedeny na trh, je musí mít splněné. Výrobce se nesmí pyšnit tím, že splnil právní předpisy.

Tím ale přeci zákazníkovi nelže, ne? Jen se tím chválí, zatímco jiní to neuvádějí…

Tím ale porušuje zákon, podle kterého je to onen zmiňovaný „zvláštní přínos“. To je, jako kdybyste třeba měla spediční firmu a v reklamě se chlubila: „Všichni naši řidiči dodržují pravidla silničního provozu.“ Když plníte zákonnou povinnost, kterou mají všichni, neměl by to být váš benefit, konkurenční výhoda.

Nařízení také říká, že pokud je na přípravku uváděno tvrzení, že obsahuje konkrétní přísadu, tak musí být ve složení skutečně přítomná. To je ale snad logické – že nebudu uvádět ve složení něco, co tam není, ne?

Ano, zní to logicky. Ale velmi často je toto nařízení porušováno třeba českými výrobci konopné kosmetiky.

Například tato firma (ukazuje na počítači webové stránky kosmetického výrobce – pozn. redakce) uvádí: „První česká mast s certifikátem o obsahu účinného CBD.“ Ve složení má ale cannabis sativa seed oil a žádné CBD. Dřív produkt nazývali přímo CBD mast!

Prostě žonglují s pojmy?

Ano, je to čistý marketing k nalákání lidí. A dál tvrdí: „Mazat na postižená místa několikrát denně, je na popáleniny, odřeniny, pohmožděniny, na nejrůznější problémy pohybového ústrojí, tiší bolest, je na bércové vředy, dekubity.“ Tedy deklaruje mnohem víc, než co mu dovoluje nařízení EU o kosmetice, a hlavně – toto pouhá kosmetika nikdy umět nebude.

Jako by to už bylo léčivo, ne kosmetický produkt.

A když si představím, že podobný konopný preparát vyhledá člověk, který je nemocný a zoufalý, tak je to od prodejce hyenismus. Těmto lidem by se mělo pomáhat, ne na nich vydělávat. To dělají „kosmetičtí šmejdi“, tak bych je nazvala.

Můžete uvést další příklady porušení nařízení?

Tady (opět ukazuje na webovou stánku – pozn. red.) máme hydrolát, destilovanou růži, říká se tomu také růžová voda. Tvrdí o ní, že „stahuje, čistí, tonizuje, osvěžuje pokožku, působí proti vráskám“, to je kosmetické tvrzení, to je OK. Ale „působí proti zánětům a bolesti“ – já můžu říct, že rozhodně takto růže nepůsobí.

„Vhodné na kožní vyrážky, opruzeniny, kopřivku, na spáleniny od slunce, protizánětlivý účinek na zarudlé a zanícené oči, na zánět spojivek“ – to už by bylo ale léčivo.

„Zklidňuje a působí proti úzkosti“ – to už máme psychofarmakum! „Vhodné na dýchací ústrojí, např. při bronchitidě má antibakteriální čisticí vlastnosti“ – ne, nemá. A tak dále… „Na aknózní pleť, má antiage efekt, tlumí tmavé kruhy kolem očí, tlumí pigmentové skvrny, snižuje maštění a vypadávaní vlasů…“

Jako by sepsali všechny možné účinky, které je napadly…

Ano, úplná andersenovská povídka. Tohle se děje zejména na internetu a na mě to působí jako červený hadr na býka. Paradoxně to dělají spíš menší výrobci, kteří neznají legislativu, nebo ji dodržovat nechtějí.

Kdo si tohle nedovoluje dělat, jsou nadnárodní korporace, renomované značky. Ty si absolutně nedovolí napsat takový patos, mají regulační oddělení. Často se na ně nadává, ale obvykle zejména podložení účinků mají vždy v pořádku. Prostě si nemohou dovolit opak.

Malé firmy často začínají třeba doma v kuchyni…

Ano, propagují se třeba větou: „Vyrábíme kosmetiku s láskou doma v kuchyni.“ Když to dělají v kuchyni, nemají tedy hygienou schválený kosmetický provoz k výrobě, obvykle nemají hodnocení bezpečnosti a další potřebné věci. To je bohužel běžná praxe.

Co dalšího prohlašují výrobci, i když by neměli?

Nesmí očerňovat konkurenci ani používané složky samotné, ale často se to děje. Typicky vídáváme „bez parabenů“, „bez SLS“, protože to jsou „špatné“ látky, které „škodí“.

Paraben je ale legálně používaná složka, vědeckým výborem je povoleno její použití do určité koncentrace. Když to někdo na svůj výrobek napíše, tak je to prostě jen blbec, který neumí naformulovat produkt dostatečně dobře na to, aby se opřel o jeho kladné vlastnosti, tak se vymezuje proti legálně používaným látkám, které mají špatné renomé…

Proč je na parabeny tedy tak útočeno?

Nevím, možná jen proto, že je to lehce zapamatovatelná látka. Máme také třeba jiný konzervant, diazolidinyl urea, to je těžké i vyslovit, natož aby někdo psal v reklamě „bez diazolidinyl urey“. Přichází to ve vlnách, jsou trendy propagovaných i zatracovaných látek. Ale to zase odezní a vybere se něco jiného…

A co se třeba zatracovalo v minulosti?

Před deseti patnácti lety byla kauza kolem kathonu CG. To byly „parabeny tehdejší doby“. Všichni chtěli přípravky bez něj, přestal se používat. Vyškrtnut byl z kosmetiky, ale v avivážích paradoxně zůstal, takže je populace nadále senzibilizována z pracích přípravků, ale to už nikdo neřeší.

Negativně se pohlíží i na silikony.

Silikon je široký pojem, já mám teď v laboratoři na padesát druhů silikonů.

A když je na kosmetice uvedeno „bez silikonů“?

Tak je to jen tvrzení, že tam není látka, která obsahuje křemíko-kyslíkový řetězec. Jasně, parabeny mají nějaký koncentrační limit, nesmíte použít víc než 0,8 %, ale na silikony nic takového není.

Můžete použít i 100% silikon, což je třeba lubrikační gel ze silikonového oleje, je velmi dobře dermatologicky snášen, bez vedlejších efektů, netoxický. Ale to už je zdravotnický prostředek. Že je někdo schopen řešit 1 až 2% (ne)zastoupení silikonů v krému a ještě se na to odvolávat jako na benefit, nad tím mi zůstává rozum stát.

Další jsou sulfáty.

To jsou tenzidy, mycí látky, jejich primární účel je vás očistit. Typicky, co se o nich říká, že dráždí kůži, odmašťují extrémně a působí poškození. Ano, když budu míchat šampon, a použiju sulfát při výrobě suroviny v 70% koncentraci, není dobré si v tom máchat ruce. Ale já ho desetkrát zředím a použiju i další zjemňující látky.

Můžu to třeba přirovnat ke kyselině octové. Když si ji 40% kápnete na ruku, poleptá vám ji, bude to velmi bolet a budete mí trvalé následky. Ale když si ji naředíte na 8% roztok, můžete si ji doma dát na tlačenku, nestane se vám vůbec nic a pochutnáte si.

Takže tyto látky nejsou v principu špatné, jde jen o koncentrace, ano?

Běžný spotřebitel s vysokou koncentrací třeba sulfátů vůbec nepřijde do styku. A můžu zmínit třeba top světové značky, které sulfáty používají ve vlasových produktech a vědí moc dobře, proč je tam dávají. Šampony pak mají vlastnosti, které lidé chtějí, aby měly, včetně pěny jako obláčky.

A když je šampon bez sulfátů pění málo?

Tak si na to stěžují. Sice jim šampon funguje, ale nepění tak, jak čekali a jsou nespokojení. Nebo mají pocit, že bez pěny šampon nedělá, co má dělat. To je prostá psychologie. Kvalitu výrobku neurčuje přítomnost nebo nepřítomnost látky. Ze složení nevyčtete koncentrace.

I když budu tvrdit, že můj výrobek obsahuje nějaký super účinný extrakt, tak ho tam klidně můžu mít jen 0,001 %. Ve složení se objeví, ale nebude mít na pokožku vůbec žádný efekt. Kvalitu určuje vždy celková kompozice.

Podle čeho se má tedy běžný spotřebitel orientovat, když ne podle složení?

Musíte si výrobek zkusit a hledat, co vám sedne. A také třeba podle toho, jaké všechny informace výrobce uvádí – odpovědnou osobu, expiraci, na webu mají kontaktní údaje, kdo stojí za firmou a podobně.

Nesnáším třeba firmy, které mají jen on-line kontaktní formulář, aniž by uváděly nějaký přesný kontakt. To není fair play. A dát si také pozor na přehnaná tvrzení.

Když někdo uvede, že je jeho sérum „se 100% kyselinou hyaluronovou“ – to už jsem skutečně viděla někde napsané – tak to je blbost. Víte, jak vypadá 100% kyselina hyaluronová? Je to bílý prášek.

Ale vy jste odborník a vyznáte se v tom…

Lidé by měli použít při nakupování elementární, selský rozum, být kritičtí a možná se víc vzdělávat. Někdy slepě věří tomu, že jeden výrobek vyřeší všechno, třeba jako zmiňovaný hydrolát růže. Ale může za to i mediální masáž, zvláště dnes, v době reklam.

Tohle je i selhání orgánů dozoru. Platíme si arzenál státních úředníků, který má hlídat trh a chodit na kontroly, aby byli paraziti systému eliminováni. A slušní výrobci by určitě uvítali, kdyby bylo víc „hnidopichů“, kteří posílají dotazy hygieně, když mají podezření, že někdo ohýbá pravidla. Kde není žalobce, nebude ani soudce a nic se pak nezmění.

A proč tedy hygienické stanice nedělají víc kontrol?

Oni vám řeknou, že je jich málo, prohřešků je moc a oni nestíhají. Tak si to má státní aparát zařídit líp. Výrobce také musí splnit spoustu věcí, nejen kosmetickou legislativu, platí odvody, DPH, řídí odpadové hospodářství. Stát nezajímá, že toho je hodně, splnit musí vše.

Tedy fráze o nestíhání ze strany dozoru pro mě není akceptovatelná. Je tu i velká rozdílnost v orgánech kontroly podle územnosti, například Praha a Středočeský kraj jsou extrémně dobře hlídané a jejich hygienici jsou špička této republiky, zato třeba na hygieně v Ostravě projde skoro cokoliv, tam to je pravý opak.

Tak to už si musí vyřešit stát, s tím spotřebitel asi nepohne. Pojďme ještě k jinému tématu – testování na zvířatech, jak je to s ním?

Testování na zvířatech je nařízením 1223/2009 zakázáno, od roku 2013 se netestují suroviny, od roku 2008 finální produkty. Platí to tedy v EU už skoro patnáct let, že se nesmí testovat, to je minimální právní požadavek.

A jak je to u výrobků, které byly vyrobeny mimo EU a k nám dovezeny?

Platí pro ně stejná pravidla.

Když je to tedy plošně zakázáno, proč mají některé firmy stále potřebu využívat symboly o „netestování“? Mám s sebou třeba jednu řasenku, na které je logo králíčka.

To je trochu obcházení zákona, protože to tam není vyloženě napsáno. Symbol „leaping bunny – cruelty free“ je od organizace, která nabízí pronajmutí „ochranné známky“, pokud dodržíte jí nastavená pravidla a zaplatíte. Mají tak silný marketing a vybudované renomé, že na to kosmetické firmy slyší.

Takže když jiná řasenka symbol králíka mít nebude…

...tak také nebude testována na zvířatech! Jen majitelé firmy nechtěli vyhazovat peníze. Zákon dodržují, ale přesto jsou na trhu u zákazníků znevýhodněni. Takovou organizaci na „ochranné známky“ si může založit v podstatě kdokoli. Legislativně to nemá vypovídající hodnotu. Porušení zákona to ale není a nikdo vám nemůže zakázat být součástí spotřební organizace a dávat si na výrobky jejich loga.

Co mi na tom vadí, je ale fakt, že kdo se do tohoto spolku nepřidá, je automaticky považován za někoho „zlého“. Přitom to tak vůbec není.

Jsou ale tací, kteří tvrdí, že podobné symboly smysl mají. Některé firmy podle nich stále testují na zvířatech – třeba složky, které se kromě kosmetiky využívají ještě v čisticích prostředích.

Tento názor bohužel není ojedinělý a pramení z neznalosti problematiky. Kosmetické suroviny se již dlouhou dobu testují in vitro, laboratorně, tedy ve zkumavce. Kromě toho, že to je etické, tak – a to se možná budete divit – i administrativně, finančně a časově mnohem jednodušší.

Myslet si, že se dělají testy jednotlivých surovin na zvířatech „na tajňáka“, je úplně absurdní. Všichni výrobci finálních kosmetických produktů chtějí ke každému novému vzorku látky, kterou zvažují zařadit, právě ony zkumavkové testy, tak co by z testů na zvířatech měli?

Ano, historicky mnoho látek na zvířatech testováno bylo. Například glycerin, který je skoro v každém krému. Data o něm jsou padesát let stará, ale stále platná a není důvod testy opakovat.

To je dlouho známá látka, a co když se vyvine úplně nová kosmetická surovina?

Třeba nedávno jsem použila při výrobě krému kmenové buňky z kostivalu. K nim je právě panel zkumavkových testů, které potvrzují její bezpečnost – od dráždivosti pokožky přes dráždivost pro oko až po fototoxicitu.

Tyto testy zaberou v akreditované laboratoři dva tři měsíce, zcela v souladu s legislativou EU. Proč by se někdo pouštěl do náročného testování na zvířatech?

Někteří spotřebitelé jsou přesto k systému kontroly skeptičtí…

Jak už víte, sama mám velké výhrady ke kontrolám, některé jsou přísnější než jiné, ale něco tak zcela explicitního jako například porušení maximální povolené koncentrace určité látky nebo právě testování na zvířatech nelze obejít. Přes to prostě nejede vlak.

Spotřebitel mnohdy věří spíš soukromé organizaci s pravidly, která si určí interně ona sama, než legislativě a systému kontroly EU. Ale kdo kontroluje ty soukromé organizace, že všem měří stejným metrem a že jsou to skutečně experti?

Já osobně zažila jednu organizaci, která mi chtěla prodat mimo jiné ochrannou známku ohledně netestování na zvířatech. Na to jim stačilo jen moje čestné prohlášení na hlavičkovém papíře a hotovo. Je toto legální? Ano, je, nic neporušují. Je to etické? Silně pochybuji.