Kateřina Šrámková: Z daňové poradkyně zámeckou paní

„Občas na zámku sama provázím a beru to jako takovou kratochvíli za odměnu. A taky abych měla bezprostřední zpětnou vazbu od návštěvníků,“ říká Kateřina Šrámková (54). Prohlídka se samotnou majitelkou barokního sídla? To zní atraktivně, ovšem pro většinu turistů zůstává její totožnost utajena.

„Provázím jako bílá paní,“ směje se bývalá daňová poradkyně a matka čtyř dětí, která nepochází z žádného šlechtického rodu, ale klidně by se mohla zámeckou paní nazývat. „Sice máme pravidlo, že průvodci chodí v kostýmu člena knížecí domácnosti, ale já jsem se na to nikdy necítila. Nedokázala bych vzít kostým a říct, že jsem paní kněžna. Když jsme objevili legendu o zdejší bílé paní, tak jsem oblékla její kostým jako dobrého ducha tohoto místa. V něm se cítím komfortně a dobově neutrálně,“ vysvětluje.

Sem tam ji během prohlídky někdo pozná nebo alespoň pojme podezření, jindy zůstane celou dobu utajena a návštěvníci třeba jen utrousí, že ta brigádnice je na průvodkyni docela chytrá. „Jo, jo, i to se mi stává. A to mě baví!“ poznamenává.

Teď v době Vánoc se celý zámek, jenž byl dostavěn přesně před 300 lety, oděl do svátečního. Už šestým rokem v něm totiž ožívá prohlídkový okruh pod názvem Příběh vánočního stromečku. Vyzdobeny jsou jím všechny komnaty, ovšem každý rok v jiném duchu, tentokrát na téma Abeceda Vánoc. Například pod písmenem E je to stromeček elfí, pod H zase hvězdičkový. V bývalé knížecí pracovně, kde nechybějí ani lovecké trofeje, je stromek ozdoben koulemi s motivem jelena, někdejší koupelně dominují zavěšené girlandy a pod písmenem L se skrývá stromeček ze stavebnice Lego.

„Z komerčního hlediska je pro nás prosinec díky Příběhu vánočního stromečku druhým nejúspěšnějším měsícem hned po srpnu,“ prozrazuje Kateřina Šrámková. Boří tím mýty, že jakmile skončí letní sezona, je na zámcích nuda a zima, v horším případě zavřeno. Když je památka v soukromých rukou a musí si na sebe vydělat, tak si zimní pauzu ani dovolit nemůže.

„Nechtěli bychom penězi vydělanými v létě dotovat mimosezonní provoz. Proto máme otevřeno denně, i na Štědrý den. A když končí jeden ročník vánoční výstavy, hned si děláme poradu, kde se potkají průvodci, lidi z pokladen, probíráme reakce návštěvníků a chystáme koncept na příští rok. Unikátem tohoto ročníku je, že jsme ho vymysleli už loni v listopadu, když ten minulý teprve začal.“

Majitelka Loučeně připouští, že ne všichni vlastníci soukromých památek mohou jít v jejích stopách. „Někde je limitem nemožnost je v zimě vytopit. Na hradě nemůžete klouzat po zasněžených kamenech,“ podotýká předsedkyně výkonné rady Asociace nestátních otevřených památek, která má 29 členů.

Všichni podle jejích slov zažívají podobné radosti i starosti, pokud jde o to, jak přitáhnout návštěvníky po celý rok, jakou formu reklamy zvolit nebo jak postupovat při opravách. „Máme se co učit jeden od druhého, každý objekt je unikát svou historií i tím, co dokáže nabídnout dnešním generacím. A také má každý jinou velikost,“ připomíná.

„O Loučeni se někdy říká, že je to zámeček, což nerada slyším, není to žádná chaloupka, ale je pravda, že jsou i zámky mnohonásobně větší, pokud jde o obestavěný prostor,“ uznává Kateřina Šrámková, pod jejímž vedením se Loučeň stala se 170 000 turisty za rok čtvrtým nejnavštěvovanějším zámkem v Česku. Stupně vítězů patří Lednici, Českému Krumlovu a Hluboké, ale ty jsou všechny v péči státu.

Kolik místností celkem se na zámku nachází, se jí ale raději neptejte. „Nikdy jsem je nepočítala,“ tvrdí i po více než dvaceti letech vlastnictví. Přes čtyřicet, jak nám napověděl průvodce, to ale podle jejích slov bude.

Cesta k současnému úspěchu byla dlouhá a trnitá a Kateřina Šrámková přiznává, že ještě několik let po otevření v roce 2007, kdy udeřila ekonomická krize, by byla ochotná sídlo prodat. „Tehdy jsme doslova živořili a žili z měsíce na měsíc, od výplaty k výplatě. Jakmile jsme se ale trochu nadechli, už jsme věděli, že to půjde.“

Na bohatého ženicha ostatně čekala už v roce 2000, kdy zámek zakoupila od státu. O prodeji památky, kterou za minulého režimu využívaly státní instituce, se dozvěděla náhodou. S předchozím manželem navštívila na konci 90. let v Loučeni známé, kteří se jim zmínili, že je zdejší zámek k mání. Šli se na něj nezávazně podívat a napadlo je, že takový „barák“ by se dal zpeněžit.

Z historického vybavení se nic nezachovalo, ovšem ani zdaleka jej nešlo označit za ruinu. Po vyvlastnění zámku, jehož posledními pány byla šlechtická rodina Thurn-Taxisů, sloužil jako železniční učiliště a později školicí středisko Ústředního dopravního institutu. Se vším, co s tím souvisí – hromadné sociální zařízení, učebny, kabinety. „Díky tomu ale byl v provozuschopném stavu. Na zámku se svítilo, topilo, byla tady voda, stará kuchyně. Park byl udržovaný, sekaný, ale turisté neměli důvod sem za něčím jezdit,“ shrnuje.

Do žádných oprav se ale pouštět nehodlala. „Původní vize byla dobrý nákup, dobrý prodej,“ netají. Částku, za niž zámek získala, nechce prozradit, ale prý stál asi tolik co v roce 2000 stometrový byt na pražských Vinohradech. Hrubým odhadem tedy přes deset milionů korun.

Bohatý princ na bílém koni však nedorazil, proto začala nová zámecká paní spřádat plán na velkou rekonstrukci, která z areálu učiní turistický magnet. Nejdříve se v roce 2003 otevřel v samostatné budově hotel. Opravený zámek a park s unikátním Labyrintáriem čítajícím dvanáct bludišť a labyrintů následovaly o čtyři roky později. Obnova areálu vyšla celkem na 140 milionů korun, zhruba polovinu přispěly Evropská unie a stát prostřednictvím dotačních titulů.

Patnáct místností prohlídkového okruhu se znovu zaplnilo dobovým nábytkem. „Měli jsme velké štěstí na zhotovitele,“ zdůrazňuje majitelka. „Angličan Stephen Weeks se podobnými koncepty zabýval v zahraničí, sám se nám ozval a ukázal nám portfolio svých realizací. V případech, kdy jsme mohli postupovat podle dochovaných fotografií, vznikly repliky. Jinak jsme nakoupili historické kusy sloužící podobnému účelu.“

Návštěvník se tak ocitne sto a více let nazpátek, kdy zámek obývala rodina Thurn-Taxisů. Anglický architekt Adrian Fisher, jenž navrhoval labyrinty v parku, poradil, aby si objekt našel jen jednoho „hrdinu“ jako svůj středobod a lákadlo pro turisty. Kateřina Šrámková za něj zvolila knížecí rodinu, což je na našich hradech a zámcích netypické, protože role aristokracie byla za minulého režimu pošpiněna nálepkami zbohatlíků a vykořisťovatelů. Přitom byla podle jejího názoru hybatelem průmyslového pokroku a významným zaměstnavatelem.

„Nechtěli jsme to pojmout jako ukázku toho, jak ‚si‘ žila šlechta, ale prostě jak žila šlechta. Zámek vybudovali konkrétní lidé, bylo to jejich rodinné sídlo, tady se rodili a umírali,“ připomíná.

V roce 2017, po deseti letech fungování obnoveného zámku, pozvala žijící potomky knížecí rodiny. Dočkali se vřelého přijetí a viděli, že se tu na ně v dobrém vzpomíná. „Existuje dobrovolný svazek obcí Region Taxis Bohemia, je tu cyklostezka Taxis, dokonce se tu odehrálo fotbalové utkání, které místní klub odehrál v replikách historických dresů, v jakých hrávalo v roce 1893 zámecké mužstvo,“ zmiňuje Kateřina Šrámková.

„Když to viděli, museli konstatovat, že někteří lidé tady vědí o jejich předcích víc než oni sami.“ Velkou pochvalou a satisfakcí pak pro ni byla věta jedné z pozvaných, která jí při odjezdu řekla: „Nikdo to nemohl udělat lépe.“

Kateřina Šrámková opustila povolání daňové poradkyně a vedení velké advokátní kanceláře a svou energii věnuje především zámku. Vzdát už by se ho nedokázala. „Loučeň není na prodej,“ ujišťuje. „Já totiž nevím, co bych bez zámku dělala.“ Na otázku, jestli se to dá nazvat láskou, odpovídá: „Je to jako páté dítě.“

Ty skutečné děti, dva chlapce a dvě dívky ve věku od 14 do 27 let, prý mají na případný prodej stejný názor. „Říkám jim, že to je super, ale jestli si to myslíte, tak už se taky musíte pomalu začít zapojovat, abych tady jako bílá paní nemusela strašit do osmdesáti,“ usmívá se. Jedním dechem ale dodává, že do práce už svoje potomky zapřáhla, a to hlavně fyzicky přes léto. „Prodávají párky v rohlíku, sedí u stánků, natírají ploty.“

Majitelka zámku Loučeň paradoxně ve svém sídle nebydlí, i když určitě ne proto, že by na něm bylo málo místa. „Přímo na zámku jsem nikdy nebydlela, ale když byly děti ještě malé, dva roky jsme v zámeckém areálu žili. Pro mě to znamenalo odchod z Prahy, abych byla blíže práci, takže tu děti chodily do školky a školy. Až příliš jsem se ale kvůli tomu vnořila do pracovních procesů. Sedm dní v týdnu jsem byla k dosažení a pořád něco řešila. S ohledem na svou duševní hygienu a rodinnou konstelaci jsem se rozhodla, že tu nebudu trvale bydlet,“ svěřuje se.

Za svým současným manželem se odstěhovala na Vysočinu a na Loučeň jezdí podle svých slov 2–3krát v týdnu. „Když je to jen jednou týdně, už je to špatně, protože pak na zámku všichni fungují až příliš bez dohledu,“ směje se.

Aby toho neměla málo, před dvěma lety rozjela ještě jednu podnikatelskou aktivitu. Pokud byla koupě zámku volbou rozumu a srdce převážilo až později, tak její nový projekt je vyloženě srdcovka, pro niž se rozhodla spontánně a bez větší ekonomické rozvahy.

V Oflendě, což je místní část Mrákotína na Chrudimsku, obnovila společně s manželem výrobu skleněných ozdob. Těchto dílen už je v republice jen hrstka, a když Kateřina Šrámková zjistila, že jedna taková v jejich blízkosti zaniká, propuštěných lidí se ujali.

„Věděli jsme, že to musíme udělat rychle, nebo to už neudělá nikdy nikdo,“ říká. „Původní provoz byl zavřený, lidé už byli na úřadu práce a začali si hledat nové uplatnění. My jsme ale chtěli, aby se jejich unikátní schopnosti zachovaly,“ vysvětluje, proč založila firmu Koulier, která se specializuje výhradně na ručně foukané a malované skleněné vánoční ozdoby.

„Zachránit výrobu a dát lidem práci bylo emotivní a vůbec nebyl čas psát nějaké byznys plány. Nevěděli jsme, kolik to bude stát, ale věděli jsme, že to musíme udělat,“ má jasno.

I proto teď jezdí „kontrolovat“ svůj zámek méně často než dříve. Oba druhy podnikání se ale na Loučeni protínají, vždyť právě teď o svátcích zdobí některé stromky v zámeckých komnatách um českých sklářů a ozdoby se tu dají koupit. Historická památka i tradiční řemeslo získaly díky Kateřině Šrámkové nový smysl a snad i budoucnost.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zámek Loučeň