Bára Poláková: Přála bych si, aby ze mě měly moje holčičky radost

Vydala jste své třetí album s názvem ON/OFF. Vysvětlíte název?

ON/OFF (zapnuto/vypnuto) se jmenuje, protože někdy jsem prostě ON a někdy OFF, a až po docela dlouhé době mi došlo, že oboje je v pořádku.

Od druhého alba ZE.MĚ uplynulo pět let, to je celkem dlouhá doba.

Hned po jeho vydání jsem věděla, že na sebe nechci tlačit a pouštět se hned do nové desky. Psala jsem texty, ale do toho přicházela mně i Davidovi Hlaváčovi (spoluautor písní a kapelník) jiná práce. Během té doby jsme vydali čtyři singly. Tři z toho k filmům, ale na desku je potřeba soustředěnější čas.

Taky jsem si hodně užívala být doma s holčičkama (sedmiletou Ronjou a šestiletou Rikou) a tvořila jsem pomalu. Některé písničky jsou tím pádem i dva roky staré.

Měli jsme nakonec kolem dvaceti textů, z nich zhudebněných tak osmnáct. Některé písničky byly jen nahozené, dvě ale třeba úplně hotové, připravené na master. Přesto jsme se rozhodli je na desku nedat, dost jich bylo hodně temných, ovlivněných covidem, válkou…

Měla jsem pocit, že tam nepatří, že se emočně nehodí do toho všeho, čím pro mě ta deska je. V písničkách, které tam zůstaly, je pro mě víc radosti než temna.

Moc radostných témat se však za poslední dobu nevyrojilo.

Právě že vůbec. Proto taky některé texty padaly do úzkosti. A pak mi kolem konce minulého roku došlo, že to takhle nechci - plácat se v tom a křičet do světa: pojď, budeme se v tom plácat spolu, jak nám je blbě. Že to nevnímám jako svůj úkol.

Rafinovanější je hledat protilátky na prázdnotu, na frustraci jakéhokoli charakteru. A v tu chvíli, kdy mi to došlo, se všechno povolilo a uvolnilo. A začala jsem psát o stejných tématech, ale z jiného úhlu pohledu. Z toho úhlu, kde se sobě směju. To jsou písničky Ramen, Sousedův trávník, A-E-I-O-U, Né, né. Je jich tam docela dost.

Videoklip Sousedův trávník je hodně humorný. Jak došlo na originální obsazení klipu?

Na úplném začátku byl nápad vytvořit čistě holčičí kapelu. Napsala jsem Markétce Děrgelové, Evičce Adamczykové, Lence Krobotové a Marthě Issové, jestli by do toho šly. A šly!

Když máte kámoše herce, ani vás pak nikdo jiný napadnout nemůže. Bylo mi i jasné, na jaké budou hrát nástroje. Všechny máme hodně práce, s Marthou a Lenkou se nevídáme úplně často, ale tahle kamarádství jsou ta, kdy začínáte i po půlroce tam, kde jste minule skončily. Což je nejvíc.

Markétky muž Patrik (Děrgel) a Evičky Mára (Marek Adamczyk), to byli ve videoklipu jasní sousedé. To jsem nijak dlouho nepromýšlela, jen doufala, že je to bude bavit a že budou mít čas.

Pro obraz „ideálního páru z vedlejší zahrádky“ jsem poprosila Denisu Dvořákovou (modelka), kterou jsem si už dávno v klipu přála, a jako jejího muže Tomáše Měcháčka. A samozřejmě fenomenální Jirka Langmajer v reklamě na Jirkovu sůl!

Ještě bylo úžasné, že Marek Adamczyk poprosil své opravdové rodiče, aby mu v klipu hráli rodiče. A šli do toho s námi. Takže nádhera!

V dalším singlu DESE (píseň o tom, jak jde parta kamarádů ven) zpívají Honza Cina a Marek Adamczyk. Klip vyšel nedávno a mám z reakcí na něj šílenou radost.

Vždycky si vzpomenu, jak na natáčení klipu k Trávníku i k DESE strašně pršelo, ale oba mají přitom takovou letní atmošku. Marek a Honza hostují na nové desce ON/ OFF ještě v jedné písničce. Jmenuje se A-E-I-O-U a je o zpovykanosti našeho světa. Klip k němu už pomalu vymýšlíme.

Na desce je ještě jeden host - Ben Cristovao. S Benem jsme nejdřív nahráli pomalou aranž písničky Oplatka, kterou jsme ale za půl roku změnili na radostnou a svižnou. A pak jsme se rozhodli, že by bylo pěkný zachovat obě verze a nechat tak nahlídnout do procesu. Najdete tam tedy Oplatku a Oplatku Love. Ani text není stejný, tak je to taková laboratoř, kdy můžete vidět, co aranž udělá s písní.

Vy jste ve všem, co děláte, hodně důkladná.

Mě to jinak nepustí. Záleží mi na tom, abych za sebou nenechávala rozdělanou práci. Od doby, co jsou holčičky na světě, cítím to nějak ještě víc. To, jak se říká - aby z tebe rodiče měli radost -, mám obráceně. Přeju si, aby je, až vyrostou, bavilo, co jsem dělala. Aby z toho měly radost.

Zároveň vnímám, jak se měním. Dřív jsem od všeho pevně držela otěže. Některé držím dál, ale dost jsem jich teda úplně pustila. Ono se to taky nezblázní.

Nemáte problém obklopit se lidmi, kteří k tomu přistupují se stejným zápalem?

Někdy jo. Ale už jsem naštěstí tak stará, že to řeším rovně. Neuměla jsem to dřív popsat a nevěděla jsem, co je se mnou špatně. Tak to bylo složitější.

Umíte dělat kompromisy?

Do té míry, abych nebyla nešťastná. Tohle album vychází kvůli různým okolnostem o rok později, než jsem plánovala. Kdybych byla urputná, byla bych zoufalá, proč už to není vydané. Jenže když na to ten klid nebyl, tak to prostě nevyšlo. Teď to bylo taky nakonec v hrotu, jenže před cílovou rovinkou to bude asi trošku hrot prostě vždycky.

Nedávno jste na novocirkusovém koncertu Horáček GEN XYZ, věnovaném písňovým textům Michala Horáčka, i visela na hrazdě…

Jo, jo… to bylo super. Už dlouho jsem si přála pracovat s La Putykou a Rosťou (principál Cirku La Putyka Rosťa Novák). Stejně tak s Katarzií (slovenská písničkářka), kterou zbožňuju od její první desky, s Bert and Friends, Vladimírem 518 (český raper), se Štěpánem a jeho kapelou 7krát3. 

S Honzou Cinou, se kterým jsme měli v představení jednu společnou píseň, se známe nejdéle a taky jsem se moc těšila, až se potkáme a zablbneme si.

Našla jsem tam nové kamarády, chodili jsme se na sebe dívat, radili si, fandili si. Nebyla mezi námi vůbec žádná „soutěž“. Bylo to tak osvobozující. A čisté. Jako sklíčko.

Spoustu textů Michala Horáčka mám v sobě zarytých, protože je rodiče poslouchali v době, kdy jsem ještě netušila, že bych někdy sama mohla psát. Bylo to proto pro mě něco daného, na co se nesahá. Moc jsem na začátku nevěděla, co si s tím počnu. Nakonec jsem svoji píseň seskládala asi z pěti jeho textů a s Davidem Hlaváčem jsme ji zhudebnili po svém. Tím jsme se do ní taky trochu obtiskli a může žít sama úplně novým životem.

Kde zůstalo herectví?

V létě budu točit s režisérem Jirkou Matouškem film, kde budeme hrát s Lukášem Příkazkým, mým spolužákem z DAMU, manžele, kteří vyrazí v karavanu s dětmi k moři.

Napadlo někoho, že byste hrála se svými dětmi, aby to bylo autentické?

Rozhodně ne. To by si snad nikdo, kdo mě zná, nedovolil.

Vnímají už vaše holčičky, že maminka jezdí po koncertech, kde lidi jejím písničkám tleskají, zpívají s ní?

V létě jsme je s Pavlem (jejich otcem hercem Pavlem Liškou) poprvé na můj koncert vzali. Viděly jen pár písniček. Chceme jim celkově zachovat co nejdéle bublinu dětství. Mám v sobě celkem silně zakódováno, že středobod je dítě, ne maminka nebo tatínek. Samozřejmě je skvělé, když je to šťastná, vyrovnaná maminka a šťastný a vyrovnaný tatínek. S tou naší prací to je někdy složité, ale dají se najít cesty, jak jim ukazovat i jiné světy.

Mateřství prožíváte hodně intenzivně.

To jo, začínám se už obávat chvíle, kdy mě přestanou potřebovat. Zrovna včera jsme se spolu strašně nasmály nějakým situačním vtipům. Jsou v tom obě dobré.

Trápí vás, že se vaše manželství, respektive partnerství rozpadlo?

Do jaké míry nás to trápilo, jsme popsali, když jsme se rozhodli náš rozchod zveřejnit (v létě 2021 oznámili, že spolu už tři roky nežijí). Nic jiného se mi k tomu říkat bez Pavla nechce. Určitě nás to trápí do té míry, že naše životní představy byly jiné. Zároveň nakračujeme velmi opatrně, abychom nic nepokazili.

Máte se pořád rádi?

Stoprocentně máme.

Objevil se ve vašem životě nový muž?

Na tuhle otázku vám určitě neodpovím, jak jste jistě tušila.

Letos vám bude čtyřicet…

Vždycky na to říkám, že mladá už jsem byla, stará ještě ne. Vnímám to tak, že věk je spravedlivý. Svých čtyřicet let jsem odžila jako všichni ostatní, co mají čtyřicet. Přinesly zážitky, zkušenosti, dobrodružství, všechna okénka jsou spravedlivě odžitá.

Nijak se nepozoruju, vrásky vítám, prdím na facelifty, botoxy a nevím co ještě. Ten současný tlak na to, že jen mládí je to správné, mi připadá šílený. Já se cítím moc dobře. Kdybych měla ve dvaceti v hlavě a vůbec v sobě to, co mám teď, byla bych šťastná. Mezi dvaceti a třiceti jsem se trápila, ani potom to nebylo bůhvíco. Teprve poslední dva roky mi je pořád líp.

Když jste mluvila o těch vyplněných obrázcích ze svého života, co vidíte v těch dosud nevyplněných?

Jako kde se vidím třeba za deset let? Tyhle představy já nikdy neměla. Myslím, že jsem se bála plánovat. To neznamená, že bych neměla sny o tom, co bych ještě chtěla v životě zažít. Naopak si vždycky hodně silně představuju to konkrétní přání, jako by to už byla realita.

Prozraďte mi aspoň jedno.

Možná budeme točit film. Začali jsme psát filmový scénář ke všem klipům, které na nové desce jsou. Napadlo mě to loni v září, když jsem si tak přemýšlela o tom, ke kterým z nich klip natočím. A pak mě napadlo, že ke všem. A že je propojíme příběhem. Je těžké najít klíč, aby to nebyl muzikál a zároveň to bylo funkční. Ale věřím, že na to přijdeme.

O čem to bude?

Není jisté vlastně nic. Jen to, že to bude snové, dobrodružné, napínavé, srandovní, hravé, radostné, že tam bude hrát hodně mých kamarádů, jeden orchestr, pár dětí a plameňák. Také tam bude jedna holčičí kapela, kterou už znáte ze Sousedovic trávníku.

Hudební film odehrávající se v neurčitém čase, kde je možné všechno. Trochu takový výlet do mojí hlavy. Jeden čas mě hodně zajímalo lucidní snění (stav, kdy si uvědomujeme, že sníme, a můžeme ovlivňovat snový děj). Měla jsem tou dobou velmi silné sny. Tak se do toho času teď vracím a přemýšlím si nad tím, kam vlastně odcházíme každou noc. Co to je za prostor.

Vypnete někdy?

Při snění asi jo. Nejvíc vypnu na chalupě v horách. Trvá vždycky pár dní, než se tělo i mysl uklidní. Uprostřed lesů a kopců vždycky strašně silně cítím, jak mi město rozkmitalo každou buňku a jak jen musím počkat, až se všechno uklidní. V Praze vypínám spánkem. Chodím spát s holčičkama v půl devátý. Opravdu usnu, neumím je uložit a pak jít pracovat. Vstávám s nimi před půl sedmou, abychom je já nebo Pavel odvezli do školy.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Barbora Poláková - Barbora Poláková [CD + lampa], ZE.MĚ - Barbora Poláková [CD]