Poradna: Děti mě zneužívají a já si s tím nevím rady

Článek

Vychovala jsem tři děti jaksi dvougeneračním způsobem. Vdávala jsem se brzo a porodila jsem hned za sebou syna a dceru. Byl mezi nimi rok. Vzpomínám, že to bylo docela náročné, ale byla jsem mladá a všechno jsem nějak zvládala. Muž pracoval na směny, a i já musela jít brzo po dětech do práce, abychom to finančně utáhli. Opravovali jsme při tom svépomocí dům po babičce, všechno se dělalo postupně, podle toho, jak byly peníze. Trvalo to opravdu dlouho. Báli jsme se dluhů, tenkrát to nebylo jako dnes. Moje děti si klidně berou půjčky, a přitom stále jen poslouchám: „Babi, půjčila bys mi…“ nebo „Koupila bys klukovi kolo?“, „Nemohla bys koupit dětem zimní boty?“ A já vždycky pomůžu, protože si myslím, že je to stále moje povinnost.

Když mi bylo čtyřicet, neplánovaně jsem otěhotněla. Byl to šok, ale k přerušení jsem se neodhodlala. To mi moje víra a přesvědčení nedovolily. Syn byl již na vysoké, dcera maturovala. Mohu říci, že nám trvalo celé těhotenství, než jsme se s tím s manželem smířili. Narodil se nám další kluk, ale naše starší děti se za nás styděly – bylo to pro ně v našem věku cosi nepatřičného.

Osud mi dal pouhé čtyři roky klidu, kdy jsem si mohla opravdu vychutnat a prožít své mateřství. Byla to asi nejhezčí doba mého života. Pak manžel vážně onemocněl a záhy nás navždy opustil. Bylo mu 53 let. Starší děti dokončovaly vysoké školy a já jsem rychle sháněla zaměstnání, abych vše utáhla, do toho malý řval ve školce a odmítal se integrovat.

Pro mě to byla moc těžká doba, musela jsem úplně zapomenout na to, že i já mohu mít nějaká přání nebo potřeby. Tak se to do mě vrylo, že jsem taková už zůstala. Všechny naše děti byly dlouho doma a pokládaly za automatické, že je navařeno, vypráno, uklizeno a já jsem stále připravená každému pomoci.

Problém je, že je to stejné i dnes, ale já se cítím unavená a zneužívaná. Miluji svá vnoučata, ale nikdo nerespektuje moje soukromí – prostě je bez ptaní přivezou a nechají u mě. Obrovský údiv u dětí nastal, když jsem teď dostala lázně a na měsíc prázdnin „si odjedu“. Řekli mi, že to snad nemyslím vážně a kam oni dají děti? Jak jsem viděla ten jejich vztek a rozhořčení, došlo mi, že něco dělám špatně.

Nikdy jsme nejezdili na dovolenou a já jsem nikdy nebyla v lázních. Koupila jsem si s sebou nové šaty a kabát. Měla jsem z toho velkou radost. Dcera mi ale naprosto vážně řekla, že se to ke mně nehodí a kam to budu nosit… Uvědomila jsem si, že v očích svých dětí již nepotřebuji nic, jen zástěru a bačkory, co dostávám pravidelně k Vánocům. I kamarádka mi řekla, že mě všichni zneužívají a chovají se ke mně jako ke služce. Asi má pravdu, ale jak se na stará kolena předělat? Někdy mě vezme do kavárny nebo do divadla. A mně se to tak líbí! Jenže pak mám výčitky svědomí, že rozhazuji a měla bych místo toho něco dělat. Nevím, jestli na to mám právo.

Milá paní, vy máte právo na všechno, protože to, co vy jste dokázala v životě vykonat, každý rozhodně nedokáže. Vy jste si své odpracovala, vychovala tři děti, padesát let se staráte, aby vaší rodině nic nechybělo, a pro všechny jste se obětovala. Jen vy víte, co vás to stálo sil a nervů, a tak si konečně věřte a mějte se ráda.

To, že se cítíte unavená a vyčerpaná a ztrácíte chuť a sílu žít jen pro druhé, je naprosto v pořádku. Nemyslíte, že za vše, co jste pro ně udělala, byste měla být nyní opečovávaná svými dospělými dětmi? V sedmdesáti je již opravdu čas, aby se role prohodily.

Musíte změnit své myšlení a vnitřní nastavení. Nyní jste na prvním místě VY! Zní vám to asi sobecky, ale není to tak. Vy musíte začít žít tak, aby vám bylo dobře. Když cítíte únavu, tak polevit a odpočinout si. To není sobecké. Teprve když vám zbudou síly a budete opravdu chtít, věnujte se své rodině a vnukům. V tomto věku tu již nejste od toho, abyste zvládla všechno a večer padala únavou. Toho už bylo dost.

Poradna: Snacha nehne prstem, jen křičí a lituje se

Styl

K tomu se musíte naučit používat základní slovíčko NE. A to vůči všem, pokud se vám jejich požadavky nehodí. Hezky s úsměvem odmítnout. Nezlob se, ale mám jiný program nebo Pomohla bych ráda, ale jsem velmi unavená… Bude to pro vaše okolí nezvyklé, ale věřte, že se s tím vyrovnají.

Vy na sebe máte příliš velké požadavky a chcete jim za každou cenu dostát, ale nějak zapomínáte, že roky vaší největší výkonnosti jsou prostě pryč. Musíte se naučit přijmout sebe takovou, jaká jste. Jste jedinečná a jen vy víte, co chcete a co můžete.

Začněte dělat radost sobě. Rychle se pusťte do všeho, co jste dříve dělat nemohla, ale toužila jste po tom. Choďte za kulturou, do kaváren, hezky se oblečte, ať se cítíte sebevědomě a jako dáma. O všechno se zajímejte a nebojte se zkoušet nové věci. Povídejte si s vrstevnicemi a uvidíte, kolik dostanete impulzů, které jsou hodné následování.

Podívejte se, zda ve vaší blízkosti nefunguje nějaký klub pro seniory, který pořádá zajímavé akce. Směle se zúčastňujte. Uvidíte, že se rychle seznámíte s dalšími lidmi, se kterými stojí za to zajít do kavárny. Starejte se o svou fyzickou kondici, ne kvůli kráse a mírám modelek, ale kvůli zdraví. Nedejte na slova své dcery, která, zdá se, nechápe, že i vy chcete být hezky oblečená a cítit se dobře. Kupujte si jen to, co se líbí vám. Nikomu do toho nic není. A že to stojí peníze? Ať, jsou přece vaše.

Vy nejste povinna do smrti financovat své dospělé děti. Poprvé v životě máte šanci si své vydělané peníze užít po svém. Každý den si zkuste najít něco pro radost, i kdyby to byla hezká kniha, kytky na zahrádce anebo milé setkání. Mějte na paměti, že vy se už nemusíte do ničeho nutit, vy se nemusíte snažit být dokonalá a podle představ kohokoli, i kdyby to byly vlastní děti. Vy již jen buďte, a hlavně buďte svá. Naučte svou rodinu, aby vás respektovala, a svůj čas dětem i vnukům dávkujte jen tak, jak to vyhovuje vám.

A když vás během tohoto přerodu přepadnou zase pochybnosti, položte si prostou otázku: Kdy jindy než nyní? Tolik času již pro vás nezbývá…