Článek
Přepadávají mě podivné strachy i úzkosti. Začínám selhávat také zdravotně. Trápí mě podivné bolesti a stavy slabosti. Snažím se je překonat, protože si nemohu dovolit ten přepych, abych vypnula a začala odpočívat. Když je mi vůbec nejhůř, sáhnu po alkoholu anebo po psychofarmakách. Z toho začínám mít také strach, protože vím, že tím nic nevyřeším. Jen mi to umožní na chvíli překonat své potíže. Nebo je spíš přežít.
Mám náročné a odpovědné zaměstnání. Vyžaduje soustředění a přesnost. Nemohu si dovolit chybu. Když jde ve firmě o peníze, jde o všechno. To však zdaleka není jediná věc, kterou musím dobře zvládat. V našem rodinném domku bydlí dvě babičky: moje matka a matka mého zemřelého manžela. Obě jsou už hodně staré. Vzhledem k jejich fyzickým možnostem a psychickému stavu je péče o ně dost náročná. Během dne za nimi přijíždí pečovatelská služba s obědem, o vše ostatní se starám já. Babičky jsou hodné, někdy je však s nimi těžká domluva. Navíc mám na krku i domácnost.
V domě žije také můj syn. Čekala jsem, že mi víc pomůže, když žije s námi. To jsem se ale spletla. Je to hodně zaměstnaný a pracovně úspěšný muž. Vystudoval vysokou školu, byl na stáži v zahraničí a získal dobré postavení v zahraniční firmě. Bydlí sice s námi v domě, ale má svůj samostatný byt. Přesto je nyní mým největším problémem, který mě trápí – nemohu se vyrovnat s jeho chováním.
Moje manželství nebylo ideální. Na syna jsem se proto citově upnula. Dodnes se o něj starám a dělám mu služku. Také se o něj hodně bojím. Někdy ho tím asi obtěžuji, ale neumím si pomoci. Hlavně mě trápí, že se chová nemorálně a nutí mě, abych ho v tom kryla. První vážnou známost měl ve 23 letech. Těšilo mě to. Dívka byla hodná, slušná a vzdělaná. Jenže během této známosti udržoval další dlouhodobý vztah. Ženy se pak v jeho životě střídaly, ale nikdy nežil jen s jednou.
V současné době má už čtyři roky dvě dívky, se kterými napůl žije a randí. Obě mi vodí domů, obě mi dávají k různým příležitostem dárky. Dva dny je s jednou a pak dva dny s druhou. I dovolené s nimi tráví na střídačku. Nechápu, že to nepoznají. Schovává vše za práci, služební cesty atd. Je mi trapně, nevím, jak se mám chovat. Se synem se kvůli tomu neustále hádám. Z mého hlediska se chová amorálně a obě slušné dívky vodí za nos. Navíc kazí život i sobě. Strašně mě to nervuje a trápí. Vadí mi, že jsem nechtěnou součástí jeho podvodů. On mi říká, že je to jeho věc.
Z celého vašeho dopisu na mě dýchl smutek, frustrace i únava. A také hlavně úporná snaha vše ovlivnit a zvládnout. I za cenu sebedestrukce, ke které nezadržitelně míříte. Je toho na vás opravdu hodně. Odpovědná práce, péče o dva staré lidi, starost o celý dům a vlastně velkou domácnost.
Myslím, že zvládnout každou z těch věcí samostatně by normálnímu člověku úplně stačilo k tomu, aby se nenudil a měl o pracovní program postaráno. Vy si všechno děláte těžší kvůli tomu, že i věci, které se dají řešit pragmaticky, silně prožíváte a přijímáte odpovědnost za to, za co zodpovědná nejste a ani být nemůžete.
Obě vaše babičky jsou na vás odkázané. Proto byste se měla snažit hlavně o to, abyste se nezhroutila. To je nejdůležitější! Ne problémy se zálety vašeho syna
O své babičky se asi musíte postarat. Na vašem místě bych však začala uvažovat o větší pomoci nějaké odborné instituce, která by vám ulehčila váš úděl. Jste už ve věku, kdy sil ubývá. A když se nezávislý starší člověk stará o dva závislé staré lidi, hrozí ošklivý scénář.
Obě babičky jsou na vás odkázané a citově vázané. Proto byste se měla snažit hlavně o to, abyste se nezhroutila. Tomu musíte věnovat největší pozornost, ne záletům vašeho syna.
Co by s babičkami bylo, kdybyste z přetížení odpadla? Prádlo a další věci pro ně může obstarávat kdokoli, ale vy jste pro ně nenahraditelná.
Sendvičová generace aneb Musím zvládnout všechno
Říkáte, že i v této situaci je pro vás největší starostí syn. Ale tak to přece není. Babičky si už v životě samy nic nezařídí. Naopak syn může změnit svůj život, kdykoliv bude chtít.
Jako každá milující matka jste si asi představovala jeho život trochu jinak. Normálnější a možná také idyličtější: skvělá nevěsta, vnoučátka, harmonické vztahy, monogamie… On se však bídák chová jinak. Máte s ním kvůli tomu konflikty. S člověkem, kterého nejvíc milujete, přičemž stále více cítíte, že je vaší oporou do stáří. Na vaše výhrady vám odpovídá, že je to jeho věc. V tom má bohužel pravdu.
Vztah rodičů a dospělého dítěte by měl být postavený na vzájemném respektu. Má proto právo po vás žádat, abyste respektovala jeho život. Ale stejně tak by měl on respektovat to, že vás trápí a vystavuje vás morálním problémům, když chce, abyste s ním hrála podvodnou hru s oběma dívkami.
Promluvte se synem a vysvětlete mu otevřeně svůj postoj. Prostě nechcete o jeho četných známostech vědět a s jeho slečnami se setkávat.
Bigamistka vedla dvojí život, manželé od sebe bydleli jen pár minut
Do vašeho domova ať přivede až tu partnerku, se kterou bude chtít založit rodinu a trvale žít. Po tomto, pokud možno klidném, ale důrazném rozhovoru trvejte na novém uspořádání.
Bavte se s ním o čemkoli, jen ne o jeho známostech. Tak jako on má právo žít svůj intimní život, jak mu vyhovuje, tak máte vy právo na to, aby nenarušoval váš duševní klid a netrápil vás svým chováním, které zásadně odmítáte.
Trvejte také na tom, aby vás neuváděl do trapných situací a nenutil vás hrát nedůstojné divadlo. Za třicet pět let péče o jeho blaho si to rozhodně nezasloužíte.