Článek
Dvacet let jsem byla vdaná a své manželství jsem pokládala za šťastné. Ale asi jsem byla sama. Vzali jsme se po pětileté známosti, můj manžel byl prvním a jediným mužem v mém životě. Asi proto jsem na něm byla tolik závislá.
Už na začátku našeho manželství mi tatínek říkal, že se na svého muže dívám jako na svatý obrázek a že kolem něho moc oddaně skáču. Také mne upozorňoval, že si takového chování většinou muži neváží, abych ubrala.
Poslední dva roky soužití v manželství pro mě byly peklo. Musela jsem poslouchat, že jsem stará, tlustá, ošklivá, neschopná a eroticky odpudivá
Tenkrát jsem nechápala, co mi tím chce říci, ale dnes tomu už rozumím. Když je lásky málo, je to špatné, ale když je jí moc, tak je jí příliš. Poslední dva roky soužití v manželství pro mě byly peklo. Můj celkem hodný a pozorný muž se najednou změnil v tyrana a sadistického despotu. Jen mě kritizoval, urážel, nic jsem neudělala dobře, byl na mě hrubý a občas i velmi sprostý.
Zpočátku jsem vůbec nechápala, co se děje. To, co dřív bylo dobře, bylo nyní špatně. Původně jsem si myslela, že má nějaké problémy v práci. Pak jsem ale stále musela poslouchat, že jsem stará, tlustá, ošklivá, neschopná a eroticky dokonce až odpudivá. Bylo to hrozné a já jsem dělala všechno možné, abych ho přesvědčila o opaku.
Mé snažení ovšem bylo marné. Jeho nejsilnějším argumentem bylo, že když nemohu mít děti, nemá naše soužití cenu. Měl pravdu, ale neférovost jeho argumentu mě zcela odzbrojila.
Byl to totiž on, kdo nechtěl mít děti a říkal, že děti jsou jen komplikace a problémy. Já jsem si děti moc přála a chtěla jsem je už záhy po svatbě. Když byl proti, rozhodla jsem se čekat, až změní názor a pro rodičovství uzraje. Milovala jsem ho a respektovala jeho postoje. Potom ale přišla nemoc, ženská operace a své děti jsem již nemohla mít.
Nechtěla jsem to vzdát a napadlo mě dítě si adoptovat. Mnohokrát jsem začala diskusi na to téma, ale manžel byl vždy proti.
Nakonec jsem se dozvěděla, že důvodem té zásadní změny jeho chování bylo, že měl dlouhou dobu poměr s třicetiletou ženou se dvěma malými dětmi. Jak to tak bývá, tyto informace člověku často přihraje náhoda.
Postupně jsem zjišťovala, že drby jsou pravdivé. Když jsem se na to manžela zeptala, zapíral až do posledního dechu. Pak ale věci nabraly rychlý spád, podal návrh na rozvod a i v žalobě popisoval, jak jsem hrozná a nesnesitelná.
Nakonec jsem s rozvodem souhlasila, ale ty dva pekelné roky způsobily, že se nemohu srovnat sama se sebou. To, co mi manžel stále opakoval, se mi vrylo pod kůži a úplně jsem ztratila sebevědomí. Cítím se skutečně nemožná, nepřitažlivá, hloupá a k ničemu. Nevím, jak mám najít sama sebe a nebýt tak smutná a osamělá. Proč mi tak strašně ublížil?
Škoda, že jste kdysi neposlechla svého tatínka a nevěřila tomu, co říká. Měl pravdu, že jste byla na svém manželovi nezdravě závislá po všech stránkách. Svou ženskou i prostě lidskou cenu jste odvíjela výhradně z jeho postojů a hodnocení. Pak se také mohlo stát, že stokrát opakovaná lež z jeho úst se pro vás stala pravdou.
V každém vztahu si člověk musí hlídat svou pozici. Tu správnou v partnerství vytváří jen vyvážený poměr mezi sebevědomím a samostatností na straně jedné a blízkostí a oddaností k partnerovi na straně druhé. To jste nezvládla, a proto jste nebyla schopna rozpoznat, že to, co vám manžel říká, jsou jen jeho účelové racionalizace, ve kterých se rozhodně nezračí váš reálný obraz.
Svými kritikami, výčitkami a ponižováním potřeboval především omluvit a zdůvodnit sám sobě, proč vás opouští. Nebyl prostě schopen férově přiznat pravý důvod, že se zamiloval jinde.
Čtyři nejškodlivější lži, které lidé říkají ve vztahu
Sám si z vás musel udělat viníka, zdegradovat si vás ve svých očích, aby byl schopen vás bez výčitek svědomí opustit. Nejdříve potřeboval uklidnit své svědomí a přesvědčit sám sebe, jaký je chudák, a pak okolí, aby si zachoval pro pavlač krásnou tvář ušlechtilého ubožáka, který dlouho trpěl, a není tedy padouch.
Vy jste ale nebyla jiná žena než ta, kterou měl dříve rád. Změnil se on.
Prožíváte smutek ze ztráty partnera, zmizelo to, co vám dříve dávalo pocit stability a životní opory – bezpečí stálého vztahu. Po dvaceti letech manželství je mocnou silou i zvyk.
Období žalu a bolesti je nevyhnutelné. Ztráta blízkého člověka je nejvyšší míra stresu. Větší je již jen úmrtí.
Každá ztráta se má řádně odtruchlit, aby byl člověk schopen se odrazit ode dna a řídit svůj život novým a správným směrem. Dobře zpracovaná osobní krize je novou šancí k pochopení chyb z minula, k hledání nových životních hodnot a nového smyslu své existence. Jakmile však období bolesti, ztráty vlastní identity, smyslu života a schopnost znovu se nastartovat překročí rok, což se stalo vám, mělo by to být důvodem k vážnému zamyšlení nad sebou.
Jak dlouho trvá, než se člověk vyrovná s rozchodem
Něco není dobře, sama to nezvládáte, točíte se stále ve stejných postojích, představách, sebehodnoceních a zjevně se z toho začarovaného kruhu nemůžete dostat.
Myslím, že ve vašem případě je čas vyhledat odbornou pomoc. Dlouhodobý stres může vyvolat deprese, které na druhé straně zabraňují tomu, abyste se znovu nastartovala. Deprese umí psychiatrie velmi úspěšně léčit medikamenty, a není tedy důvod, abyste se dál trápila. Zároveň bych vám doporučila vyhledat zkušeného psychoterapeuta a s jeho pomocí to zamotané klubíčko neštěstí postupně rozmotat.
Uvědomte si, že máte před sebou ještě polovinu života, a jeho kvalita nyní závisí jen na tom, jak tohle trauma dokážete zpracovat a nabýt znovu sebevědomí a chuť do života. Určitě znáte přísloví, že pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Jak překonat bolestivý rozchod
Časté známky nízkého sebevědomí a sebeúcty
Mohlo by se vám hodit na Firmy.cz: Mediátoři, Psychologické poradny, Manželské poradny