Jak prožít stáří ve zdraví? Začít je třeba už v dětství, některé nemoci se projeví až za šedesát let

Inhalace kyslíku pro regeneraci a zlepšení průtoku krve v mozku a svalech. Fototerapie červeným světlem pro „nabití“ buněk v těle. Infuze vysokých dávek vitaminu C, D nebo rovnou celého koktejlu látek přímo do žíly. Poradenství na míru na základě krevních testů a dalších vyšetření. To je jen ukázka procedur, které mají omladit náš organismus. A jde to i zvenčí, ostatně plastické operace už nejsou výsadou bohatých.

Nesmíme vynechat ani doplňky stravy – s hormony, koenzymy, mastnými kyselinami. Vše, co moderní člověk potřebuje, aby zakryl a zpomalil projevy stárnutí a co nejdéle užíval aktivního života.

Smést to ze stolu jako reklamní triky by nebylo fér. Každá jednotlivost může v individuálních případech pomoci, často i psychicky, což je důležitý faktor pro udržení zdraví. Očekávání spojená s fenoménem longevity, který reklama a sociální sítě neustále přiživují, jsou však podle oslovených českých lékařů a vědců bez záruky. A pochopitelně i něco stojí, zatímco mnohé osvědčené rady jsou zadarmo, byť ne bez námahy.

„Nemám v paměti celé spektrum vyšetření, která longevity kliniky nabízejí, ale jsou mezi nimi velice drahá vyšetření včetně genetických. U nás na kardiologii provádíme také celou řadu genetických vyšetření, která dávají smysl. Musejí se ale velmi pečlivě interpretovat, což není snadné, a troufnu si říct, že se to na těchto klinikách často nedělá,“ domnívá se profesor Michal Vrablík, lékař z III. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze.

Připomíná, že nejčastější příčinou úmrtí v České republice jsou kardiovaskulární choroby, a to až ze čtyřiceti procent. Často si na ně svou životosprávou zaděláváme už od mládí, a pokud se následně nějaký problém objeví, typicky třeba vysoký krevní tlak, je velmi obtížné jej vracet do normálu, natož odstranit nějakou zázračnou metodou.

Michal Vrablík sám sebe označuje za zapáleného preventistu, za což se mu někteří kolegové před pětadvaceti lety smáli. „Panoval mezi nimi názor, že přece nebudou léčit zdravé lidi. Já říkám, že rizikových faktorů je dost a začít až po infarktu je pozdě. Teď už to naštěstí vidí jinak, proto je i v Národním kardiovaskulárním plánu ČR na dalších deset let uvedena prevence na prvním místě,“ podtrhuje, zatímco longevity považuje spíše za mocný marketingový nástroj.

„Nemyslím si, že infuze vitaminu C do žíly je něco, co nás posune,“ vyjadřuje se k jedné z procedur. Výzkumy podle něj nepotvrdily, že by lidé posílení vysokými dávkami tohoto vitaminu byli proti zbytku populace odolnější třeba vůči chřipkám.

Výzkumy mohou některé látky vyzdvihnout, ale stejně tak jim jejich slávu sebrat. „Klidně by mi někdo mohl předhodit můj patnáct let starý článek, který vychvaluje omega-3 mastné kyseliny. Vědecké poznání se ale vyvinulo a tehdejší závěry už prostě neplatí,“ uznává profesor Vrablík, že i on se mýlil. „Ještě nedávno se říkalo, ať každý sní půl gramu denně, nemocní gram, a když nejíme ryby, budeme jíst alespoň rybí olej v kapslích. Bohužel se to vůbec neprojevilo. Když se studie správně provedly, nebyl mezi uživateli omega-3 mastných kyselin a těmi, kteří užívali placebo, žádný rozdíl.“

Co se týče doplňků stravy, nevidí smysl v tom, abychom plošně užívali třeba zinek či selen, protože většina lidí to nepotřebuje. Výjimkou je podle něj vitamin D, který si tělo vyrábí ze slunečního záření, jehož je v našich klimatických podmínkách nedostatek.

„Největší problém různých drahých procedur je, že na ně člověk přichází s určitým očekáváním, podstoupí spoustu testů, ale není schopen informace nějak smysluplně využít ve svém životě. Můžou ho i vystrašit, aniž by mu něco přinesly,“ domnívá se Tereza Vágnerová, nutriční terapeutka, která působí jako odborná asistentka na klinice geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN.

„Pokud nebudeme dodržovat to nejdůležitější – nekouřit, nepít alkoholické nápoje, mít zdravý pohyb, dobře jíst, spát, tak žádný z doplňků stravy nevyváží to, co nám v životě chybí,“ ujasňuje. Uznává, že tyto rady zaznívají od odborníků stále dokola, proto mohou znít banálně.

Lidé raději podvědomě tíhnou k něčemu, co neznají, k novinkám a trendům. I nutriční poradci se mezi sebou překřikují. Pokud ale shrneme, co by měl chtít každý – zdravou hmotnost, dobrou tělesnou kompozici, dobře vyvinuté svaly a kosti, tak se ukazuje, že žádný výživový směr není v tomto ohledu nadřazený ostatním.“

Směrem, jenž se ideálu blíží a který vychází z biologické podstaty člověka, by podle Terezy Vágnerové mohla být takzvaná středomořská dieta. Neznamená to jíst nutně pokrmy jako na dovolené v Itálii. Základem je vláknina, tedy dostatek zeleniny, ovoce, ale i luštěnin, k tomu ořechy, semínka, olivový olej, kvalitní mléčné výrobky, ryby, libové maso a málo cukru.

Ačkoli v populaci přibývá devadesátiletých a stoletých lidí, k nimž se také váže pojem longevity, Tereza Vágnerová si pod ním představí spíše někoho, kdo teprve začíná stárnout.

„A jak se ukazuje, dochází k tomu už po třicátém roku života, proto bychom měli téma posunout k nižšímu věku, kdy má velký smysl se zaměřit na prevenci.“

Michal Vrablík ze zkušenosti ví, jak je to pro mladé lidi těžké, a to včetně těch s genetickou zátěží, kteří se zdravotním komplikacím nejspíš nevyhnou.

„Pracuji se skupinou metabolicky nemocných, jimž je obtížné vysvětlit, že jejich životní styl bude muset být jiný, než je průměr. Chápu, že pro patnáctileté s familiární hypercholesterolemií (dědičnou genetickou poruchou se sklonem k vysoké hladině cholesterolu v krvi) je riziko něčeho, co přijde za třicet let, vzdálené. Svoje zdraví si ale zakládáme od narození a pěstujeme si nemoci, které se projeví třeba za šedesát let.“

A možná to ani nemáme zcela ve svých rukou. „Já bych to posunul ještě před narození, protože spousta věcí se zakládá ještě dřív a vychází z toho, jak žijí otec a matka,“ navazuje profesor Jan Černý, biolog z katedry buněčné biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V dětství se pak na nás podle jeho slov podepisuje i životní styl rodičů.

„V tomto ohledu považuji za velký problém přílišnou hygienu a oddělení se od reálného světa,“ upozorňuje. S nadsázkou dodává, že kdyby byl sociální inženýr, nechal by děti tábořit v přírodě skoro od narození. „Měly by zažít hlad, chlad a dostatek stimulů, aby se jejich imunitní systém správně nastavil.“

Takzvaná naděje dožití, tedy průměrný věk, v jakém lidé v Česku umírají, stoupla podle Českého statistického úřadu v současnosti na třiaosmdesát let u žen a sedmasedmdesát u mužů. O padesát let dříve to bylo u obou pohlaví o deset let méně. Zároveň stoupá počet stoletých a starších lidí. Loni jich u nás podle České správy sociálního zabezpečení žilo 1093 (956 žen a 137 mužů), zatímco ještě před pěti lety nedosahoval jejich počet sedmi set.

Potenciál k takto dlouhému životu však člověk coby živočišný druh má daný. „Z evolučního hlediska není důvod, aby se délka života v průběhu věků měnila. Lidé měli v minulosti stejné biologické předpoklady k dlouhověkosti jako dnes. Statistický nárůst střední délky života je hlavně zásluhou hygieny a medicíny,“ vysvětluje Jan Černý.

Zdravé roky od narození však statisticky vycházejí pouze na dvaašedesát let. „Vypadá to jako výhoda, dožívat se vyššího věku, ale je to spíše výzva, protože konkrétně u žen zbývá dalších dvacet let, která stráví se zhoršenou kvalitou života nebo s fyzickými omezeními,“ upozorňuje nutriční terapeutka Tereza Vágnerová. Cílem odborníků však je, aby aktivní život před nástupem obtíží trval co nejdéle.

„I v minulosti byli lidé, kteří se dožili devadesátky bez zásahu lékařství. Bylo jich ale málo, zatímco teď se díky medicínským intervencím dožívá vyššího věku velká skupina lidí, která se bez lékařské péče neobejde,“ upozorňuje Eva Topinková, přednostka kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN. „V šedesáti přežili infarkt, v sedmdesáti se vyléčili z onkologického onemocnění, v osmdesáti se jim mírně horší paměť, ale do devadesáti nebo pětadevadesáti ještě žijí docela spokojený život. To je to, co nám medicína přidala, ale je to dobře?“ přemítá.

„Já si myslím, že ano. Špatné je to spíše z pohledu vysokých nákladů a množství lidí, kteří potřebují nějakou péči, protože na to nejsme ekonomicky ani počtem zdravotnických pracovníků připraveni.“ Podle profesorky Topinkové se musí senior pro udržení zdraví zaměřit na jiné věci než jedinec ve středním věku.

„Ve stáří není problém nadváha, ale spíše malnutrice (podvýživa) ve smyslu poklesu hmotnosti. Setkáváme se s tím jak v nemocnici, tak i v praxi u pacientů, kteří žijí doma,“ vysvětluje a doplňuje, že riziko podvýživy se týká asi patnácti procent lidí nad pětašedesát let, v nemocnici pak ještě většího počtu.

U těchto lidí přicházejí podle jejího názoru v úvahu suplementy, které doplní to, čeho v organismu ubývá. Příkladem jsou poúrazové stavy, které omezují hybnost pacienta. „Tam by mohla být vhodná třeba anabolika (látky zvyšující tvorbu svalstva), která budou bezpečná pro starší lidi. Pochopitelně také vápník nebo vitamin D. Takové nutriční doplňky mohou zlepšit kvalitu jejich života.“

Tereza Vágnerová doporučuje zaměřit pozornost také na kreatin monohydrát, organickou sloučeninu pro podporu růstu svalů, oblíbenou ve fitness komunitě. Vyskytuje se běžně v našich tkáních, ale jeho užívání se nyní skloňuje nejen v souvislosti se svaly a kostmi, ale také s přínosem pro kognitivní, tedy paměťové a poznávací funkce mozku.

Mnozí lidé se těší, že díky zdravému životnímu stylu a pokrokům medicíny budou pracovat déle, což je jejich představa prospěšnosti pro společnost. Jan Černý však s úsměvem namítá, že práce, tedy pravidelné zaměstnání, není pro člověka z evolučního hlediska přirozená. „Já se těším, že v důchodu budu dělat normální věci. Budu okopávat zahradu, mít hodně pohybu a budu se ‚odcivilizovávat‘, jak jen to půjde. Jen se toho musím ve zdraví dožít,“ říká pětapadesátiletý biolog.

Radu pořídit si na důchod zahrádku však myslí zcela vážně. „Taková činnost má velký význam nejen v práci samotné, ale také v očekávání další sezony. Stejně funguje vícegenerační rodina. Člověk se prostě chce dožít toho, jak jeho vnouče půjde do tanečních,“ vysvětluje.

Profesorce Topinkové nevadí, že si někdo najde smysl bytí v zaměstnání do pozdního věku. „Obecně je důležité mít důvod, proč vůbec ráno vstát, a dokázat si život i v důchodu něčím naplnit. Stáří hodně závisí na našem přístupu. Jestli ho budeme brát tak, že je to něco strašného, nebo jestli si řekneme, že si ho chceme užít,“ konstatuje lékařka.

Ne každý může mít podle Michala Vrablíka svého kouče, který mu odborně poradí, ale věří, že zdravý životní styl nemůže ublížit nikomu. „Že se máte alespoň třicet minut denně hýbat, jíst zdravě, to znamená z bohatě prostřeného stolu, ale střídmě, se dá doporučit každému, aniž bych o něm něco konkrétního věděl. A kdyby se tím řídili všichni, longevity nastane v naší zemi v podstatně větší míře.“