Ne všichni se Tálibánu podvolili. Jedna malá provincie vyhlásila odboj

„Nezklamu miliony lidí, které mi naslouchaly. Nikdy nebudu pod stejnou střechou jako Tálibán. Nikdy,” napsal Sálih v neděli na Twitter, než se stáhl do ústraní.

Původně to vypadalo, že stejně jako prezident Ašraf Ghaní utekl pryč z Afghánistánu, to se ale nakonec nepotvrdilo. Ukryl se domů, do rodného Pandžšíru – a spolu s ním údajně i někteří velitelé afghánských sil.

O dva dny později Sálih vysvětlil, že podle afghánské ústavy v případě prezidentovy nepřítomnosti či smrti přebírá pravomoci viceprezident. V tomto případě tedy on.

„Já se v současnosti nacházím uvnitř své země a jsem legitimním úřadujícím prezidentem,” napsal s výzvou mezinárodnímu společenství, aby ho podpořilo.

Uvedl, že na rozdíl od aliančních vojsk se nehodlá vzdát a stále vidí velký potenciál pro odboj.

Pro Sáliha jde o další z mnoha bitev proti Tálibánu.

V dětství přišel o rodiče a v 90. letech bojoval po boku vůdce Ahmada Šáha Masúda, na kterého v roce 2001 spáchala atentát teroristická organizace Al-Káida. Následně sloužil ve vládě do doby, než ji Tálibán svrhl obsazením Kábulu v roce 1996. Povstalci následně zavedli fundamentalistický režim, který trval až do doby, než je v roce 2001 zbavili moci Američané.

Sálih uvádí, že Tálibán ve snaze vylákat ho z úkrytu mučil jeho sestru. „Můj názor na Tálibán se kvůli událostem z roku 1996 navždy změnil,” napsal Sálih minulý rok v úvodníku časopisu Time.

Po útocích na americké půdě z 11. září 2001, které přišly pouhé dva dny po atentátu na Masúda, se stal Sálih významným zdrojem pro americkou Ústřední zpravodajskou službu (CIA). Po pádu Tálibánu se v letech 2004 až 2010 postavil do čela afghánské zpravodajské služby NDS. V této funkci si vytvořil rozlehlou síť informátorů a zvědů mezi táliby, ale také v Pákistánu, kde mají vůdci povstalců z velké části základnu.

Sálihovi to podle jeho tvrzení umožnilo získat důkazy, že Tálibové mají i nadále podporu pákistánské armády. Ta veškerá podobná tvrzení odmítá.

Sálihův vzestup na viceprezidentskou pozici však doprovázely komplikace. V roce 2010 byl sesazen z pozice šéfa NDS po ponižujícím útoku na mírovou konferenci v Kábulu. Na několik let se proto stáhl z politického života, dál však pokračoval v každodenních slovních útocích proti Tálibánu a Pákistánu na sociálních sítích.

Náklonnost vládnoucí vrstvy získal zpět v roce 2018, kdy se stal na několik měsíců ministrem vnitra a upevnil alianci s afghánským prezidentem Ašrafem Ghaním. Státník v neděli z Afghánistánu uprchl do zahraničí. Po volbách v roce 2019 se Sálih stal viceprezidentem.

Osmačtyřicetiletý muž unikl několika útokům Tálibánu, naposledy v září 2020. Tehdy u jeho konvoje explodovala výbušnina nastražená v autě, zemřelo nejméně deset lidí. O několik hodin později se objevil na videu s levou rukou v obvazech a slíbil na útok odpovědět útokem.