Článek
Na přelomu července a srpna došlo na hranicích Srbska s Kosovem opět k nepokojům kvůli sporu o registrační značky. Etničtí Srbové na severu Kosova zablokovali silnice u hraničních přechodů, média hovořila i o střelbě. Nebál jste se, že v Evropě vypukne další válka?
Přiznám se, že to mělo takový rychlý spád, že než to člověk stihl nějak zanalyzovat, tak ta situace byla vlastně vyřešená, v tom smyslu, že opravdu okamžitě reagovali jak představitelé EU, tak americký velvyslanec. Rychlá smršť jednání a dopisů. Já si pamatuji, že někdy po půlnoci už se vědělo, že nastává ten měsíční odklad, takže jsem ani neměl čas mít nějakou obavu.
Denacifikujeme Balkán, zní z Bělehradu. Napětí mezi Srbskem a Kosovem se vyostřuje
Jaká byla atmosféra přímo v Bělehradě? Byla méně vyhrocená, než jak to vypadalo z médií?
Ano, mám pocit, že to bylo takové přiměřené. My už jsme tam možná takoví odolnější na nějaké ostřejší výroky nebo dramatičtější zprávy. Většinou se snažíme napřed zjistit, jaká je opravdová situace, než začneme dělat nějaké závěry.
Zmínil jste ten měsíční odklad. To nařízení by tedy mělo vstoupit v účinnost příští týden, 1. září. Dá se nějak odhadnout, co se stane? Bude to v klidu, nebo dojde třeba k dalšímu odkladu?
Všechno je možné.
Denacifikujeme Balkán, zní z Bělehradu. Napětí mezi Srbskem a Kosovem se vyostřuje
V tuto chvíli je důležité, že vychladly emoce. Obě strany jsou schopny si sednout za stůl a jednat racionálně, konstruktivně. Rozhodně i to mezinárodní společenství a KFOR (Kosovo Force, mezinárodní mírová operace NATO, pozn. red.) měly prostor učinit kroky k tomu, aby nedošlo k nějakému podobnému překvapení. Takže rozhodně tomu ten měsíční odklad prospěl a ta situace z toho přelomu července a srpna se podle mého názoru už opakovat nebude.
Je podle vás požadavek Kosova legitimní? Přeci jen jde o reciproční nařízení, v Srbsku už nějakou dobu platí…
Je to jedna z věcí, se kterou se počítalo. Ale vzhledem k tomu, že to samotné provedení přišlo v ne úplně vhodném okamžiku a nebylo moc dobře komunikováno obyvatelstvu, tak to vyústilo v tento problém.
Srbsko určitě má zájem vstoupit do EU a nevidí žádnou jinou alternativu k tomuto procesu. Akorát, že zřejmě v určitém okamžiku není schopno nebo ochotno učinit kroky, které by ho mohly nějakým způsobem poškodit
Já osobně tedy můžu říct, že zavedení těch značek není věc, která by byla nějak neočekávaná nebo se kterou by se dalo nesouhlasit. Nicméně ten způsob šíření informací, že k něčemu takovému dojde, jakým způsobem to bude probíhat, jaký termín mají ti lidé na to, aby se tu značku vyměnili atd., tak to dle mého názoru mohlo být uděláno lépe.
Jaká by měla být v tuto chvíli role Evropské unie? Ta situace je komplikovaná v tom, že ne všechny členské státy uznávají nezávislost Kosova.
Evropská unie musí pracovat na tom, aby byly dodrženy závazky, ke kterým se obě strany zavázaly a které již podepsaly za podpory jak EU, tak tak Spojených států.
Když bych to měl rozdělit, tak hlava říká: Evropská unie a srdce říká: Ale my ty Rusy stejně máme rádi
To je ještě běh na dlouhou trať. Jestliže se totiž obě strany zavázaly Bruselskou dohodou (dohoda z roku 2013 vyjednaná EU, pozn. red.) ke splnění nějakých úkolů a ty úkoly zatím neplní, tak je potřeba napřed začít u tohoto.
Má vůbec Srbsko ještě zájem vstoupit do EU?
Srbsko určitě má zájem vstoupit do EU a nevidí žádnou jinou alternativu k tomuto procesu. Akorát, že zřejmě v určitém okamžiku není schopno nebo ochotno učinit kroky, které by ho mohly nějakým způsobem poškodit. Takže ta vůle tam určitě je, a spíš je to otázka nějakého načasování a případně motivování.
Narážím na přátelství Bělehradu s Moskvou. Jaká je motivace Srbska udržovat takto blízké vztahy?
Ve veřejnosti je cítit určitý sentiment, který je vůči Rusku pozitivní. Není tam žádné trauma z minulosti, které si prožily jiné východoevropské země, například nějakou okupaci. To Jugoslávie nezažila, byť jí to také hrozilo.
Já si myslím, že Srbové ví, kde chtějí být a kde chtějí mít svoji budoucnost. Věděli to i před tou válkou na Ukrajině. Logicky bych předpokládal, že i tato agrese Ruska mnohým z nich otevře oči. Nejsem si však úplně jistý, že to tak úplně je
Za druhé je tu otázka toho, že Rusko ze svých vlastních pragmatických důvodů podrželo Srbsko, pokud jde o nezávislost Kosova. Za toto cítí Srbové určitou vděčnost. Pak je tam samozřejmě významná energetická závislost …
... nebo vojenská.
Samozřejmě, vojenská spolupráce je tradiční. Probíhala společná vojenská cvičení, ty armády spolu spolupracovaly. Srbsko dostalo zbraňové systémy z Ruska, které za výhodných podmínek udržuje. No a pak je tu ruská propaganda, která je velmi agresivní a našla si způsob, jak proniknout k lidem. To se také nesmí podcenit.
Promítla se tato propaganda třeba nějak do postojů Srbů vůči válce na Ukrajině nebo k přijímání uprchlíků?
Ruská agrese na Ukrajině probudila vzpomínky na těžká léta v devadesátých letech, kdy dochází k určitým paralelám, srovnávání a poukazování na určité momenty. Takže řekl bych, že to oživilo určité rány. Řekl bych, že to není úplně dobrý moment.
Váš kolega, americký velvyslanec v Bělehradě Christopher Hill tento týden uvedl, že doufá, že válka na Ukrajině přivede Srbsko blíže k Evropě a USA. Doslova řekl, že Srbsko „musí pochopit, kde chce za pár let být a kdo chce, aby byli jeho přátelé a kdo ne“. To mi trochu připomíná výzvu Volodymyra Zelenského Viktoru Orbánovi, ať si „vybere, na čí straně stojí.“ Vidíte to stejně?
Já si myslím, že Srbové ví, kde chtějí být a kde chtějí mít svoji budoucnost. Věděli to i před tou válkou na Ukrajině. Logicky bych předpokládal, že i tato agrese Ruska mnohým z nich otevře oči. Nejsem si však úplně jistý, že to tak úplně je.
A co to je tedy za místo, kde chtějí Srbové být?
V Evropské unii. V Evropě. Chtějí žít slušný život, jako žijeme my v Evropské unii. Myslím, že o tom nebyly nikdy pochybnosti. Jenom to neznamená, že zároveň necítí nějaké sympatie k té ruské duši, k tomu ruskému národu. Možná jsem měl ještě zmínit tu pravoslavnou církev. V každém případě, oni tam prostě cítí určité bratrství, slovanství, sounáležitost.
Když bych to měl rozdělit, tak hlava říká: „Evropská unie“ a srdce říká: „Ale my ty Rusy stejně máme rádi.“