Habeck střemhlav. Ministrův sešup podemílá zelenou revoluci

Časy se mění, a to prudce: vicekancléř Olafa Scholze a šéf mocného ministerstva pro hospodářství a ochrany klimatu se změnil v nežádoucí přítěž.

Německý tisk ho pranýřuje za chaotické plány na zákaz plynového vytápění a musí se také vypořádat s politickými nešvary uvnitř svého ministerstva, které přerostly přes hlavu.

Časopis Der Spiegel, na jehož přízeň si dlouho nemohl stěžovat, ještě umocnil bolest zeleného politika, když napsal, že se z miláčka strany stal trpitelem. Britský list The Daily Telegraph sáhl po úsloví From Hero to Zero (Z hrdiny nulou) a také týdeník Focus si rýpl: misi s třemi posláními – transformace ekonomiky, udržení blahobytu a záchrana světa – poznamenal neúspěch.

To vše se promítlo do klesající osobní popularita a mizerného výsledku jeho strany v nedávných zemských volbách v Brémách, kde ztratila šest procent hlasů.

Vrchol přišel před týdnem na tiskové konferenci, kde Habeck podlehl tlaku veřejnosti a propustil svého nejbližšího spolupracovníka.

„Musím se ujistit, že firewall shody nemá žádné trhliny, ale trhliny se objevily,“ přiznal a podrobně popsal, že jeho pobočník Patrick Graichen pomohl svému svědkovi na svatbě získat práci ve vládě a také schválil financování ve výši 600 tisíc eur (14, 2 milionu korun) pro ekologickou organizaci vedenou jeho sestrou.

Vyhazov je osobní ranou nejen pro Habecka, který považoval Graichena za mozek svého ambiciózního klimatického programu, ale i jeho stranu. Většina pozorovatelů se domnívá, že osudy obou jsou úzce spřaženy.

Třiapadesátiletý bývalý filozof a autor knih pro děti ze severní spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko mluví bez obalu. Po ruské invazi na Ukrajinu vystihl náladu veřejnosti, když se zdálo, že je během televizních rozhovorů na pokraji slz.

Dlouhodobě kritizoval německou závislost na ruském plynu a jeho naléhání, aby Německo projevilo lítost nad minulými chybami, se zdálo být upřímné. Zatímco Scholz přešlapoval ohledně vojenské podpory, Habeck létal od čerta k ďáblu (Katar a Saúdská Arábie), aby obstaral náhradu za ruský plyn.

Jeho přímočaré monology na sociálních sítích také zabrnkaly na strunu v době, kdy znepokojená veřejnost chtěla odpovědi. Do loňského léta si pevně upevnil pozici nejdůvěryhodnějšího německého politika a jeden průzkum za druhým potvrzoval, že si ho Němci váží.

První fiasko přinesl záměr nechat veřejnost zaplatit účet za záchranu energetického gigantu Uniper prostřednictvím tarifu na účtech za teplo. Habeck ho narychlo pohřbil poté, co okrajové strany politického spektra – Levice a Alternativa pro Německo (AfD) – svolaly lidi do ulic k „horkému podzimu“ protestů proti návrhu, který by v podstatě nechal chudé rodiny platit stejně jako bohaté.

Podobně katastrofálně dopadl návrh zákazu plynových topných zařízení, který podle kritiků příliš pozdě rozpoznal, jak velkou zátěž by představoval pro majitele domů.

Nyní se místo Habeckovy případné kandidatury na kancléře hovoří o tom, zda Zelení v roce 2025 vůbec postaví svého uchazeče. V posledním průzkumu agentury INSA Habeck propadl na 17. místo v žebříčku 20 nejvlivnějších politiků v zemi. Za ním se umístili pouze lídři AfD a Levice.

Vedení Zelených však popřelo, že by se Habeck podepsal pod volební neúspěchy. Po debaklu v Brémách předseda strany Omid Nouripour prohlásil, že „nám bylo jasné, že naše politika se nesetká jen se souhlasem“, a dodal, že „tváří v tvář výzvám, kterým tato země čelí, si nenecháme diktovat volebními výsledky“.