Při volbě šéfa NATO vyjde východní křídlo zase naprázdno

Půjdou-li totiž věci tak, jak je klíčoví aktéři s předstihem předjednali, úřad generálního tajemníka převezme Mark Rutte, v tuto chvíli odcházející nizozemský premiér – mimochodem se 13 roky u moci nejdéle sloužící v dějinách země tulipánů. Jinak řečeno: členové východní křídla, z nichž někteří se nepokrytě domáhali, aby se i v této otázce dostali ke slovu, zase ostrouhají.

O místo však projevili zájem i politici z pobaltských zemí a dalších států střední a východní Evropy. Rumunský prezident Klaus Iohannis sice v úterý podle televize ARD oznámil, že do toho půjde – nepatří však k favoritům sázkových kanceláří, ani se přesně neví, s kým svůj tah předjednal.

Buď jak buď, představitelé střední a východní Evropy chtějí dokázat, že jsou pro Západoevropany skutečně rovnocennými partnery, píše bruselský server Politico.

„Jakou morální důvěryhodnost ten člověk má?“ tázal se na Rutteho adresu bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Upozorňuje, že Nizozemsko během 13 let Rutteho vlády neplnilo závazek vůči NATO vydávat na obranu dvě procenta HDP.

Mezi kandidáty padlo i jméno estonské premiérky Kaji Kallasové, jež své ambice ani v nejmenším neskrývala. Při každé příležitosti poukazovala na relativně vysoké investice své země do obrany ve srovnání s NATO a někdy ukazovala prstem na své západní partnery.

Vysoce postavení představitelé Estonska, Litvy a Lotyšska se domnívají, že velké státy v západní Evropě jsou vůči nim nespravedlivě zaujaté, zejména kvůli tvrdému přístupu pobaltských států vůči Rusku po napadení Ukrajiny, píše Politico.

Despekt vůči Pobaltí potvrdil nejmenovaný západoevropský diplomat. „Opravdu bychom na této pozici chtěli někoho, kdo si s chutí dává Rusy k snídani?“ uvedl pro Politico.

Umožní-li američtí voliči Donaldu Trumpovi velkolepý návrat, bude na šéfovi NATO, aby ho udržel na palubě anebo aby sbíral střepy.

Trump zatím bez zaškobrtnutí kráčí k zisku republikánské nominace, což mu dává nadějné vyhlídky odstavit od moci současného šéfa Bílého domu Joea Bidena. A už nyní vyhrožuje, že nechá americké spojence na holičkách. Zašel dokonce tak daleko, že prohlásil, že by „povzbudil“ Rusko, aby zaútočilo na země NATO, které neplní finanční závazky.

V případě Trumpova comebacku by mohla nastat Rutteho hvězdná hodina jako muže s pověstí, že to s ním umí. V červenci 2018 na summitu NATO Trump šokoval ostatní, když prohlásil, že jeho země „půjde vlastní cestou“, pokud ostatní členové nezačnou více vynakládat na své armády. Zatímco Macron a kancléřka Angela Merkelová podle listu The Telegraph zesinali, Rutte zachránil situaci. Trumpa ujistil, že se výdaje zvýšily, a hlavně, že to je on, kdo se o to de facto nejvíc zasloužil. On té doby na něho Trump nedal dopustit.

Většinu času však Rutte volil cestu bez střetu. „Dal si záležet na tom, aby měl s Trumpem normální vztah, i když v Nizozemsku byl v té době považován za samotného ďábla,“ řekl Ton Elias, bývalý nizozemský zákonodárce z Rutteho Lidové strany pro svobodu a demokracii

Během návštěvy Washingtonu v roce 2019 Trump prohlásil, že se z nich dvou stali přátelé. Rutte souhlasně přikývl a odpověděl: „Jistě.“

Rutte si prý získal Trumpovy sympatie svou spontánností a ochotou dosáhnout výsledků i tam, kde se jednání zdají být na mrtvém bodě.

„Přestaňte naříkat, fňukat a prudit kvůli Trumpovi,“ zvolal letos v únoru Rutte na Mnichovské bezpečnostní konferenci. „Musíme spolupracovat s každým, kdo je na parketu.“

Zdá se však, že Trumpova bezvýhradná náklonnost ochabla. Podle webu Spiegel Online se Trump prostřednictvím Richarda Grenella, někdejšího velvyslance USA v Německu a svého blízkého důvěrníka, vyslovil pro to, aby členové, kteří vydávají na obranu méně než dvě procenta, ztratili právo hlasovat o novém šéfovi.

Grenell nekýval na Rutteho, protože „odmítl platit svůj podíl na výdajích NATO“. Nejen to. Vyzval, aby rozhodnutí o nástupci Jense Stoltenberga bylo odloženo na dobu po amerických prezidentských volbách.