Obnovitelné zdroje máme rádi, ale jadernou energii potřebujeme, říká francouzský velvyslanec

Po třech letech jako velvyslanec Francie opouštíte Prahu a stanete se poradcem prezidenta Emmanuela Macrona. Co bude obnášet vaše nová funkce?

Bohužel v Praze končím a jsem z toho velmi smutný. Přijel jsem v říjnu 2020, takže jsem tady strávil něco málo přes tři roky. Ale když vám prezident republiky učiní nabídku, je těžké to odmítnout. Budu jeho poradcem pro evropské záležitosti. Vlastně jsem už tak trochu začal, když jsem byl minulý týden s prezidentem Macronem na jednání Evropské rady v Bruselu, které rozhodlo o zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem.

Zůstanete nějakým způsobem ve spojení s Českou republikou?

Jako poradce pro Evropu budu mít na starosti vztahy Francie se všemi zeměmi Evropské unie, a tedy i s Českou republikou, která je mému srdci drahá. A čeští přátelé budou mít ve mně v Paříži dobrý kontakt.

Kdy přesně vaše diplomatická mise v Praze skončí?

Až začátkem ledna, protože do té doby musím ještě připravit některé bilaterální záležitosti. Tento týden máme na programu návštěvu vašeho prezidenta Petra Pavla v Paříži, kam také odjedu, abych byl u jeho setkání a oběda s prezidentem Macronem.

Jak se vám v Česku líbilo? Na co budete nejraději vzpomínat?

Byly to výjimečné tři roky. Jak už jsem řekl, Česká republika zůstane v mém srdci. Každé ráno jsem se procházel po Kampě a Karlově mostě přes Vltavu. Hodně jsem také cestoval do regionů. Máme v ČR šest poboček Francouzské aliance (instituce, která šíří francouzský jazyk a francouzskou kulturu v zahraničí, pozn. red.) – v Plzni, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Liberci a Pardubicích – a sedmou brzy otevřeme ve Zlíně. A nezapomenu ani na spolupráci během francouzského a následujícího českého předsednictví v EU v loňském roce.

Francie má v Česku i silné ekonomické zastoupení…

Ano, působí tady více než 500 francouzských firem, v nichž pracuje celkem 70 tisíc zaměstnanců. Tyto společnosti se přitom staly už takříkajíc „velmi českými“, protože i jejich management tvoří čeští občané. Jsem přesvědčen, že tyto firmy podnikají v České republice velmi rády, protože tady nalezly stabilitu regulačního prostředí a vaše země je také velmi dobře integrovaná do vnitřního evropského trhu.

Nedávno uplynulo 35 let od legendární snídaně vašeho prezidenta Françoise Mitterranda s československými disidenty tady v budově francouzského velvyslanectví. Čí to byl nápad? Prezidenta Mitterranda samotného?

V Československu tehdy stále panovala tuhá normalizace, zatímco v Moskvě už byl Michail Gorbačov, jeho glasnosť a perestrojka. Mitterrand tenkrát dostal pozvání k návštěvě Prahy od komunistické československé vlády, která zřejmě chtěla ukázat, že taky dělá glasnosť a perestrojku. François Mitterrand měl několik poradců, ale také výbornou intuici. A tak se zrodil nápad, že tohoto pozvání politicky využijeme.

Čím francouzská vláda přiměla československé úřady, aby s tímto setkáním souhlasily? Asi to nebylo snadné.

Mitterrand do Prahy jasně vzkázal: Přijedu jen pod podmínkou, že se budu moci setkat také s disidenty. Snídaně byla velmi silným gestem, a nejen ona. Důležitý byl i následující den, kdy komunistická vláda poprvé musela povolit demonstraci stoupenců Charty 77. Máme tady na velvyslanectví fotografii Mitterranda s Václavem Havlem, který má přes rameno tašku, v níž měl kartáček na zuby, pastu a náhradní košili. Nevěděl, jestli po odchodu ze snídaně na velvyslanectví nepůjde znova do vězení. Pro nás je tato událost velmi silným signálem toho, že Francie vždy podporovala demokratické aspirace.

Minulý týden Evropská unie rozhodla, že zahájí přístupové rozhovory s Ukrajinou. Bude to poprvé, co se bude jednat se zemí, která je ve válce. Není to nebezpečný precedens?

Především je to rozhodnutí, které je z politického hlediska nesmírně důležité. Znamená to, že EU, která už v červnu 2022 udělila Kyjevu kandidátský status, uznává, že místo ukrajinského lidu je v Unii. Vyjednávání bude velmi dlouhý proces, který je založen na nutných reformách. Ukrajinci vědí, že budou muset provést zásadní změny v celé řadě oblastí. Mimo jiné v zákonech o národnostních menšinách, o korupci nebo o lobbingu. Jde tedy jen o úplný začátek nějakého procesu, který bude obsahovat hodně jednotlivých kroků. Česká republika to velmi dobře ví. Příští rok oslavíte dvacet let od vstupu do Evropské unie.

Ano, ale Ukrajina je ve válce, byla napadena.

Pro nás není tématem, zda je země ve válce, nebo ne. Ano, je ve válce, a ano, Evropa je tady, aby řekla, že budeme Ukrajinu podporovat, dokud to bude nutné. Musíme vyslat politický signál, proto byla během roku a půl přijata dvě rozhodnutí: v červnu 2022 získal Kyjev status kandidáta členství v EU a nyní se začne jednat o vstupu. Rusko nemůže počítat s únavou Evropy, pokud jde o podporu Ukrajiny.

Co budete prezidentu Macronovi radit, pokud jde o Ukrajinu? Kde vidí Francie řešení tohoto konfliktu?

Především je tu známý desetibodový mírový návrh, který předložil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V krátkodobém horizontu je řešením okamžitá podpora Ukrajiny ve vojenské, ekonomické, finanční a humanitární oblasti. Řeč je ale také o boji proti beztrestnosti. Na Ukrajině jsou každý den páchány válečné zločiny. Vyslali jsme tam vyšetřovací týmy a také ukrajinská justice shromažďuje důkazy, aby se agresoři mohli za své činy zodpovídat. Chceme udělat vše, aby Ukrajina byla co nejsilnější a aby do budoucích mírových jednání vstupovala v nejlepší možné pozici. V dlouhodobém horizontu je řešením vstup Ukrajiny do EU a do NATO. To je náš cil.

Stejná otázka ohledně Blízkého východu. Kde vidí Francie řešení? Prezident Macron vyjádřil obavy, že by válka v Pásmu Gazy mohla trvat i deset let.

Prezident Macron přišel s iniciativou, která má tři pilíře. První je pilíř bezpečnostní. Vždy jsme říkali, že nikdy neslevíme z bezpečnosti Izraele, z boje proti terorismu. Hamás je teroristické hnutí a musíme pracovat na tom, aby vyschly zdroje jeho financování. Druhá věc je, že v Pásmu Gazy panuje katastrofální humanitární situace. Tu nemůžeme ignorovat. Francie vyslala do Egypta několik lodí a letadel, aby dopravily humanitární pomoc přes přechod Rafah. Požadujeme zastavení palby, které by mohlo vést k trvalému příměří. To by pak umožnilo reagovat na humanitární nouzi civilního obyvatelstva.

A co existence dvou států – izraelského a palestinského?

To souvisí s třetím pilířem, tedy s politickou perspektivou. Teroristické útoky Hamásu musíme jasně odsoudit. Na druhé straně je u Palestinců vidět zoufalství, protože chybí politická perspektiva. Vyvstává otázka, jak obnovíme její utváření. Izraelsko-palestinský konflikt nevyřešíme hned zítra, jen říkáme, že politická perspektiva nemůže chybět. Perspektiva založená na existenci dvou států. Vím, že se v EU názory liší. Existují země, které jsou velmi propalestinské, i země, které jsou velmi proizraelské. Evropa by ale měla být jednotná a vyhnout se dvojímu postoji.

Cesta k urovnání situace asi nebude jednoduchá…

Strategie Francie je náročná na prosazení, ale se svými třemi pilíři je vyvážená. Nikdo neříká, že je to snadné, nikdo neříká, že se to Evropanům podaří samotným. Jen říkáme, že je třeba mít nějakou představu.

Jaké záměry má Francie v oblasti jaderné energetiky? Jste země, kde se atom podílí na výrobě elektřiny ze 70 procent.

Rozhodli jsme se postavit šest nových reaktorů a máme opci na osm dalších. Také Česká republika plánuje pátý reaktor v Dukovanech a možná tři další, plus malé modulární reaktory. Sdílíme tedy velmi pevně český postoj. Máme rádi obnovitelné zdroje, ale potřebujeme i jadernou energii, abychom si zajistili energetickou bezpečnost a dosáhli cíle v ekologické transformaci a ochraně klimatu. To je smyslem naší spolupráce s Českou republikou v rámci Evropské jaderné aliance. Devátého ledna přijede do Prahy naše ministryně energetiky, aby pokračovala v práci na této alianci a jednala o dvoustranném francouzsko-českém partnerství v jaderné oblasti.

Víme také, že už nechceme závislost na ruských fosilních palivech, plynu a ropě, které se Moskva několikrát pokusila využít jako zbraň. Potřebujeme evropské regulační prostředí, které je příznivé vůči jaderné energii a které respektuje technologickou neutralitu. To znamená, že státy si mohou samy vybrat svůj energetický mix.