Zjištění izraelské rozvědky byla varovná, pochyby budí vyhodnocení

The Economist neměl k dispozici přímo materiál, který Izrael předložil Spojeným státům a západoevropským zemím, podle nichž se Írán blíží do bodu, z něhož není návratu. Od důvěryhodného zdroje však získal hodnocení izraelských materiálů.

Současně napsal, že některé západní zpravodajské služby byly skeptické ohledně toho, že íránská hrozba byla bezprostřední. Rozdílné hodnocení se objevilo i v administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ředitelka americké Národní bezpečnostní služby Tulsi Gabbardová, která je proti válce s Íránem, uvedla že Írán nevyvíjí jadernou zbraň.

Donald Trump však její výhrady nebral vážně. „Je mi jedno, co říkala. Myslím, že byli velmi blízko, aby jednu (bombu) získali,“ řekl Trump 17. června.

Americký jaderný fyzik David Albright, s nímž otázku íránského jaderného programu konzultují, řekl, že většina tvrzení v izraelském materiálu je „obecně přijímána (západními) zpravodajskými komunitami“.

Přiznává však, že otázkou je interpretace varovných izraelských zjištění, tedy jak daleko pokročil Írán s vývojem jaderné zbraně a její montáže na balistické rakety, jestli je skutečně hrozba aktuální a jestli se už dostal k bodu, kdy se jeho program nedá zastavit.

Nová zjištění izraelských tajných služeb byla varovná. Tým íránských vědců ukryl množství obohaceného uranu, o němž nevěděli inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Ti vědí o existenci 409 kilogamů uranu obohaceného na 60 procent.

Izraelští agenti ale nevědí, jak moc byl tento další - ukrytý - uran obohacen.

Druhým závažným faktem je, že vědci dál urychlili svou práci a měli se setkat s veliteli íránských raketových vojsk. Zřejmě měli řešit, jak namontovat jaderné hlavice na rakety.

O urychlení vývoje jaderné zbraně a vytvoření zvláštního týmu vědců, který to má na starosti, se spekuluje od loňských izraelských úderů na Írán. Tzv. skupina pro zvláštní pokrok na konci loňského roku zintenzivnila svůj výzkum. Impulzem bylo, že íránská protivzdušná obrana i raketové síly byly oslabeny izraelskými údery. Oslabený byl po izraelských úderech nejen Hamás v Pásmu Gazy, ale i libanonský Hizballáh.

Vývoj probíhal pod hlavičkou Organizace pro defenzivní inovace a výzkum (SPND). O něm měl vědět náčelník štábu íránské armády Mohammad Bagheri, jeden z mála nevědců seznámených s programem, který byl při izraelských náletech zabit.

Bodem, odkud není návratu, měla být právě schůzka vědců s veliteli raketových sil. Tam se mělo asi řešit „spárování“ hlavice s nosičem.

Otázka ovšem je, jak daleko se Írán dostal v miniaturizaci hlavice a v její konstrukci, aby jaderná nálož nebyla poškozena při návratu hlavice do atmosféry.

Podle MAAE Írán výpočty prováděl už v roce 2011. Od výpočtu k realizaci vede dost dlouhá cesta, což se ukazuje i u severokorejského jaderného programu. KLDR přitom provedla několik výbuchů včetně termojaderného a vypustila desítky balistických raket, u kterých mohla ověřit dostup a schopnost hlavice přežít návrat.

Izraelští představitelé vždy uváděli v letech a měsících, kolik času ještě bude Íránu trvat, než bude mít jadernou zbraň. Od začátku války se mluví o „bodu, odkud není návratu“, tedy o bodu, za kterým už Izrael nedokáže zastavit íránský jaderný program. Albright však upozorňuje, že si ve strachu z jaderného programu Íránu Izraelci „mohou myslet, že je to o něco rychlejší, a obávat se o svou vlastní schopnost včas jednat“. Mohou tedy nevědomky hrozbu nafukovat.

Economist upozorňuje, že jaderná fyzika je věda, což vyhodnocení zpravodajských informací není. Připomíná, že mylné zpravodajské informace o vývoji zbraní hromadného ničení v Iráku vedly na začátku roku 2003 k invazi do této země. Připomíná ale, že se nyní izraelská zpravodajská komunita shoduje s názorem vlády. V minulosti se přitom její závěry lišily od názorů, které měli předsedové vlády včetně Benjamina Netanjahua.

Že Irán koketoval s ideou získat jadernou zbraň, je jasné. Už v roce 2003 Írán plánoval tzv. studené testy bomby, kde se použije přírodní neobohacený uran. Tento výzkum, o kterém, informovala 31. května MAAE, byl v roce 2003 ukončen zřejmě ze strachu z amerického úderu.

V roce 2018 tým z Harvardovy univerzity přišel s vlastní analýzou íránských dokumentů, kterých se zmocnil Izrael. Plyne z nich, že se Írán věnoval získání uranového jádra pro atomovou bombu a řešil otázku imploze, která srazí její části dohromady, takže se překročí kritické množství a spustí se jaderná reakce.

Teherán si je vědom, že režimy, které nevlastní jaderné zbraně, jsou ohroženější než ty, jež je mají. Saddám Husajn byl svržen kvůli pouhému podezření z vývoje zbraní hromadného ničení v době, když už o jaderných zbraních ani nesnil. Reaktor mu zničil v roce 1981 Izrael. Muammar Kaddáfí, který se jaderných zbraní raději vzdal, také padl a byl brutálně ubit. Naopak KLDR tu existuje dál.