Nejkrásnější vědecké pracoviště v Česku je v oblacích

Cesta na věž trvá ve speciálním výtahu 20 minut. „Je to tak trochu jako cesta do nebe. Do výtahu je nutné vlézt po žebříku jeho stropem. Ven je vidět přes malé okénko. Výtah tak rachotí, že spolucestující není slyšet. Naštěstí se umím při cestě uklidnit čtením knih Kateřiny Tučkové,“ řekla Právu s úsměvem vědkyně Lenka Suchánková působící v centru Recetox Masarykovy univerzity Brno a v Akademii věd ČR, kde působí v ústavu výzkumu globální změny a také v ústavu chemických procesů.

Na ochoz věže, který je ve výšce 230 metrů, jezdí pravidelně. Kontroluje vědecké přístroje, jejich nastavení a sbírá data.

Na věži vysoké jako čtyři pražské Petřínské rozhledny je umístěno zhruba 15 nejrůznějších přístrojů a čidel. Lze jimi detailně analyzovat složení atmosféry, zkoumat změny ovzduší včetně těch nejmenších částic, k nimž patří např. aerosoly.

Odborníci díky věži měří koncentraci skleníkových plynů, rtuti, zjišťují vlastnosti aerosolů, mapují oblaka a věnují se meteorologii.

Konkrétně Suchánková se zabývá vlivem slunečního záření na atmosférické aerosoly a následně na klima. Aerosoly v ovzduší pomáhají zajišťovat koloběh vody a současně ochlazují atmosféru.

„Každý z přístrojů na věži v Košeticích vypráví příběh o stavu atmosféry. Celkový obraz vzniká spojením těchto dat. Výsledky našeho měření lze vztáhnout na situaci v celé střední Evropě,“ doplnila Suchánková s tím, že data využívají i vědci ve světě včetně NASA.

Přestože přiznává, že na věži nejčastěji pracuje se šroubovákem jako servisní pracovník přístrojů, netají se tím, že věž Košetice je její srdcovka.

Za hezkého počasí je z ní vidět až sto kilometrů, třeba až na jihočeskou Kleť. Když padne mlha, stoupá nad ni pára z Jaderné elektrárny Temelín a z výrobny dřevotřísek v Lukavci.