Bratr Kulínského oběti se ohradil proti filmu Sbormistr

„Píšu vám v reakci na dopis, který jsem od vás obdržel jako člen ČFTA, a ve kterém jste mi – stejně jako ostatním členkám a členům ČFTA – doporučili při hlasování o českém kandidátovi na cenu Oscar hlasovat pro film Sbormistr. Níže vám předkládám důvody, proč jsem přesvědčen o tom, že tento film by se vůbec ‚oscarového‘ klání zúčastnit neměl,“ napsal Síbrt akademikům.

Podle něj došlo k zásadnímu porušení etických principů při uměleckém zpracování skutečných událostí a jeho sestra i další poškozené z kauzy Kulínského se tak nechtěně staly součástí filmu.

„Byly znovu zneužity. Má sestra jako první reakci na film řekla, že se cítí podvedena. A dodala, že jestli jí chce někdo tvrdit, že to není o Bohumilu Kulínském a Bambini di Praga, tak se jí jen vysmívá do obličeje,“ uvedl Síbrt.

Poukázal na to, že jeho sestra se jmenuje Karolína stejně jako hlavní postava filmu, kterou ztvárnila Kateřina Falbrová.

Podobnost mezi ní a fiktivní protagonistkou podle jeho slov ale u jména nekončí. Skutečné Karolíně bylo také dvanáct let, když ji Kulínský začal zneužívat, a zločin měl spáchat zkraje devadesátých let, kdy se film odehrává.

A analogií je podle něj celá řada, ať už jde o zimní soustředění v Krkonoších, neslavné návštěvy sauny, privilegium sboristek v podobě tykání nebo oznámení o účasti na lákavé koncertní šňůře v zahraničí jen těsně před odjezdem.

„Jistě, lze najít dílčí odlišnosti mezi reálným příběhem mé sestry a tím, jak je tento příběh ztvárněn ve filmu. Například zájezd ve filmu se koná do USA, a nikoliv do Japonska, chalupa, kde byly natočeny horské scény, se zřejmě nachází u Špindlerova Mlýna, a nikoliv u Pece pod Sněžkou, filmová Karolína na rozdíl od reálné Karolíny má sestru, a nikoliv bratry. Tyto odlišnosti jsou však zcela druhotné,“ podotknul Síbrt.

Skutečná Karolína se podle Síbrta nechtěně stala hlavní svědkyní v procesu a její případ byl hojně medializován. Uvádí také to, že tvůrci filmu se s jeho sestrou snažili v roce 2019, kdy byl ve fázi příprav scénáře, spojit. Ta se však ke kauze odmítla znovu vyjadřovat.

„O pár let později se k mé sestře dostali přes někoho jiného. Film byl roztočen a zjišťovali, zda jí nebude vadit, že se bude hlavní postava jmenovat Karolína. Chtěli po ní souhlas a ujišťovali ji, že nepůjde o příběh Bambini di Praga, ani o její příběh. (…) Byla v šoku, ptala se, jestli je to nutné, že už si vytrpěly dost, že jim (obětem řádění Bohumila Kulínského) to jen znovu ublíží,“ dodal Síbrt s tím, že sestra musela vyhledat psychologickou pomoc.

Provazník se se svým štábem podle Síbrta dopouští terciární viktimizace, tedy opětovného traumatu. To oběti přinesla již samotná újma a následné zapojení do policejního vyšetřování a soudního řízení.

„V případě, kdy jako filmaři pracujeme s náměty inspirovanými skutečnými tragickými událostmi, vstupujeme na území cizí bolesti. Z vlastní profesní zkušenosti, jako producent i režisér, vnímám, že je v takových případech naprosto klíčové dbát několika základních etických zásad. Především jde o souhlas a respekt vůči lidem, jejichž zkušeností se inspirujeme. Dále je nezbytné citlivě nakládat s identifikovatelnými znaky, jako jsou jméno, konkrétní situace nebo okolnosti, které mohou vést k rozpoznání skutečné osoby,“ poznamenal.

Na Síbrtovu námitku reagoval režisér Sbormistra. Uvedl, že ho celá situace mrzí, přesto dál stojí za svým tvrzením, že jsou příběh i filmové postavy fiktivní a že při psaní scénáře vycházel z obecného vzorce chování pachatelů zneužívání nezletilých.

„Shoda jména jedné z postav s jednou z obětí je nešťastná náhoda. Při počtu obětí (u soudu 49, ale nejspíš násobně víc) se shodě bohužel ani vyhnout nejde,“ doplnil.

Vyjádřil zároveň své obavy, zda je vůbec možné natočit film vycházející ze skutečných událostí tak, aby se obětí zobrazených činů nedotkl a neoživoval jim bolestivé vzpomínky.

„Věřte prosím, že smyslem filmu bylo a je ukázat na riziko zneužívání převahy a moci. A snad i pomoci, aby se tomu příště předešlo nebo včas zabránilo,“ uzavřel.