Vánoční strom republiky se staví na paměť nalezení opuštěné holčičky v Bílovicích

Těsnohlídkovo údolí je oblíbeným výletním místem Brňáků v každé roční době.

Bílovice s okolím, kde autor proslulé Lišky Bystroušky dojemného příběhu, který milují generace čtenářů, posluchačů i diváků, se nazývá Moravským Švýcarskem.

Těsnohlídek tu žil v hájence, dodnes nese jeho jméno, a s přáteli Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem se vypravil do lesa pro vánoční stromek. Po chvíli hledání uslyšeli dětský pláč, nalezli malé, sedmnáctiměsíční téměř umrzlé děvčátko, které ihned dopravili na četnickou stanici. Holčičce dal jméno Liduška.

Po několika dnech našli četníci matku, která dítě odložila, dostala pět let těžkého žaláře. Holčičky se ujali manželé Polákovi z Brna, kteří ji vychovali. Liduška se později odstěhovala do Prahy, kde se provdala za středoškolského profesora, zemřela v roce 1997.

Na místo, kde ji nalezli, se vrátila až po padesáti letech.

Rudolf Těsnohlídek (1882-1928), novinář a spisovatel vycítil sílu vánočního příběhu a také byl velký lidumil, začal se starat o opuštěné děti. Napadlo ho uspořádat charitativní sbírku pro děti bez domova. Myšlenku začal uskutečňovat s nápadem, že se bude vybírat pod smrkem, který by symbolizoval nalezení Lidušky. Jeho nápad zaujal přátele a další literáty. Vánoční strom ale nebyl jeho nápadem, měl rád severskou kulturu a věděl, že Dánové v Kodani stavějí na svátky strom. 

Po dohodě s brněnskými úřady nechal porazit statný smrk v bílovickém polesí a 13. prosince 1924 ho slavnostně rozsvítili v Brně. Stromem republiky ho nazval sám Těsnohlídek, posléze se zvyk rozšířil do dalších měst. Pod stromem probíhaly sbírky pro chudé a opuštěné děti. 

Tehdejší Vánoce, pár let po Velké válce, byly velmi skromné a nesly se hlavně ve znamení vzpomínek na válečné oběti a také jako díky za konec nekonečných válečných útrap, které přinesly tolik bolesti a utrpení.

Těsnohlídek se narodil v Čáslavi, měl velké sociální cítění, jeho otec byl pohodným, což bylo povolání na okraji společnosti i v jeho době.

Jako student se seznámil s intelektuálním anarchismem, jeho přáteli se stali lidé kolem S. K. Neumanna. První manželka spáchala sebevraždu, což ho zdrtilo, s druhou, Annou Kutilovou, nežil dlouho.

Od roku 1914 bydlel v Bílovicích. O dva roky dříve působil jako válečný zpravodaj v Albánii a Srbsku, při válce s Turky. Potřetí se oženil v roce 1924.

Těsnohlídkův sen – domov pro opuštěné děti – se naplnil až po jeho tragické smrti, tížen depresemi spáchal v redakci Lidových novin sebevraždu. Sbírky přispěly k tomu, že 8. prosince 1929 otevřeli v Brně-Žabovřeskách dětský domov Dagmar. Jméno dostal po dánské královně Dagmar, pocházející z rodu Přemyslovců.

První strom stál v roce 1912 v New Yorku, následovala Kodaň, u nás tradici přerušil rok 1938, po válce se stavěl několik let, znovu obnovení přišlo roku 1990.