Užívej dne! Životní motto Jiřího Muchy, spisovatele, hrdiny, tajného agenta, syna slavného otce

Jiří Mucha, jediný syn malíře Alfonse Muchy se narodil v roce 1915, jeho otci již bylo 55 let. Všechny zásadní události 20. století ovlivnily jeho život, stejně jako umělecký odkaz otce. Jeho osud byl jízdou na horské dráze, po níž stoupal do závratných výšin, ze kterých následovaly hluboké pády; lidé mu záviděli, jiní si před ním uplivovali.

Je s podivem, že tento příběh zatím nebyl zfilmován, život občas dokáže psát scénáře, že by i nejúspěšnější autoři mohli závidět. Soubor libereckého divadla si nekladl za cíl nabídnout divákovi podrobnou životopisnou hru, ale vykreslit postavu, která užívá života a zároveň na ni tvrdě dolehly zvraty, krutosti a paradoxy minulého století, hru představující všechny skutečné muže a ženy významně ovlivňující život J. Muchy.

Zajímavá byla také forma inscenace, komorní muzikál s živou hudbou, řadou skvělých tanečních vystoupení.

Martin Stránský v hlavní roli se střetává s otcem, po kterém zdědil světoběžnictví, potřebu ovládat několik světových jazyků, snahu vymknout se českému prostředí, ale také uvolněný vztah k ženám. Vztah otce a syna ovlivnil velký generační konflikt slavného, ale starého otce a obdivujícího syna, který ho však zároveň i nenávidí. Mladý Mucha se k otcovu dílu staví s odstupem, aby jej pak od 60. let zpopularizoval doslova po celém světě.

I přesto, že Jiří vystudoval medicínu a dějiny umění, věnoval se psaní a žurnalistice. Sloužil ve francouzské i britské armádě, byl vyznamenaným válečným zpravodajem BBC; po válce se vrací zpět do Čech, v 50. letech je obviněn ze špionáže, 4 roky vězněn v pracovních lágrech (Jáchymov...). Stává se údajně tajným agentem StB, dokonce dvojitým. O vězení napsal několik knih, nejčtenější deník Studené slunce vyšel až v roce 1969. Po návratu z vězení se stal uznávaným scénáristou, spisovatelem a překladatelem.

Slavný Muchův byt na Hradčanském náměstí se pod stálým dohledem StB stal synonymem bujarých večírků, krásných dívek i návštěvníků zvučných jmen, jako byl např. americký spisovatel Philipp Roth (novela Pražské orgie).

Nekonformní byly i Muchovy rodinné vztahy. První manželství s nadanou mladinkou českou klavíristkou a skladatelkou Vitkou Kaprálovou trvalo pouhé dva měsíce, mladá žena podlehla tuberkulóze. I druhá žena byla studentka skladby, Skotka Geraldine Thompson. Manželství trvalo celý život, Geraldine zemřela v 95 letech v roce 2012. V 70. a 80. letech žila se synem Johnem v Británii, Mucha tak mohl volně cestovat.

V Praze žil s o mnoho let mladší vzdělanou asistentkou Martou Kadlečíkovou, která mu organizovala úplně vše, včetně bohémských dýchánků, kde se potkávali umělci i disidenti. Marta vybírala Muchovi i mladičké ctitelky, stejně jako Valmontovi Markýza de Merteuile.   

„Carpe diem!“ je představení, ze kterého si diváci kromě zážitku o nevšedním životním příběhu odnášeli i řadu otázek o vlivu událostí nedávné minulosti na naše životy.