Dvanáctiletá školačka nařkla před kamarády otčíma ze znásilnění. Soud nařídil, aby se omluvila, protože lhát se nemá

Žákyně šesté třídy si pustila ústa na špacír před kamarády při čekání na autobusové zastávce. Vše se rychle doneslo řediteli školy, který logicky na nic nečekal a zburcoval policii. Dívka při výslechu uvedla, že si vše vymyslela, že jí nedošlo, co se stane, a že to byla „jako sranda“.

Na muži ovšem už ulpělo podezření, že je sexuálním násilníkem, a proto se začal domáhat satisfakce pomocí civilní žaloby. U blanenského okresního soudu nepochodil, ale odvolací brněnský krajský soud měl na věc jiný názor a rozhodl, že dívka mu musí poslat omluvný dopis s textem: „Vážený pane, omlouvám se Vám, že jsem lhala, když jsem veřejně tvrdila, že jste mne znásilnil.“

Senát v čele s Michalem Ryškou v červnovém rozhodnutí, které mají Novinky k dispozici, uvedl, že nepřehlédl celkový kontext rozchodu dívčiny matky plný celé řady vzájemných schválností a oznámení.

Ostatně muž byl za své řádění postižen i trestně, jeho chování při rozchodu justice popsala jako výtržnictví a omezování osobní svobody.

„Nicméně ani v takovém kontextu nelze tolerovat zcela smyšlené a veřejně učiněné nařčení ze znásilnění. Byť totiž skutky žalobce snižují jeho čest a vážnost ve společnosti, každý má bez ohledu na své skutky zachováno právo na respektování elementární cti a důstojnosti,“ konstatoval Ryška.

Soud se musel vyrovnat s tím, že podle občanského zákoníku mohou být děti odpovědné za způsobenou škodu až od třinácti let. U mladších dětí by měl odpovídat dospělý, který zanedbal dohled. Pokud nedošlo k zanedbání, může škodu uhradit i mladší dítě, pokud jeho chování odpovídalo úmyslnému trestnému činu nebo je-li to spravedlivé vzhledem k jeho majetkovým poměrům.

V tomto případě nikdo dohled nezanedbal a Ryška upozornil, že příslušné části zákona mají hlavně chránit děti před tím, aby se už v útlém věku nedostaly do dluhů, soudci tak došli k tomu, že je v pořádku, pokud dvanáctiletá dívka poskytne nepeněžní zadostiučinění, tedy omluvu.

„Ve svém věku totiž musela nepochybně vědět, že lhát se nemá a znásilnění je trestný čin, a alespoň v obecné rovině musela vědět, že takové nařčení není žádná ‚sranda‘ a je způsobilé žalobce značně poškodit,“ vysvětlil Ryška.

Bez ohledu na nepřátelský postoj k matčině expříteli měla být ve svém věku schopná se podle verdiktu ovládat.

„Je proto správné a výchovné, aby se za takové smyšlené a veřejně učiněné nařčení omluvila a uvědomila si tak, že lhát se nemá, protiprávní čin má své následky a prostá omluva je projevem běžné lidské slušnosti, což ji může v souladu s jejím nejlepším zájmem pozitivně formovat do budoucna,“ připomenul soud výchovný charakter svého verdiktu.

„V principu nejde o to, aby za trest stokrát napsala, že lhát se nemá, nýbrž zde za účelem poskytnutí satisfakce plně postačí jeden stručný omluvný dopis. Jde o řešení, které spravedlivě zohledňuje nejen právo žalobce na poskytnutí satisfakce, nýbrž i hledisko nejlepšího zájmu dítěte zahrnující také jeho výchovu k posilování úcty k lidským právům a základním svobodám,“ zakončil Ryška.