Článek
K nepoznání se změnily v průběhu několika let omšelé fasády neopravovaných domů. Zámek přitahuje svým interiérem i v zimě. O rozvoj nehostinného kraje se postarali nejprve Vítkovci a Rožmberkové.
Rozkvět zažilo Novohradsko hlavně s příchodem pobělohorských Buquoyů. Původně válečníci, kteří vydělali na povstání českých stavů proti císaři Ferdinandovi II., se časem přeorientovali na moderní podnikatele. Vše skončilo znárodněním majetku na základě Benešových dekretů.
Po roce 1948 se česko-rakouská hranice neprodyšně uzavřela, na Novohradsku mnoho osad zaniklo.
Hrad měl několikrát na mále, za panování Rožmberků způsobil úder blesku do věže požár prachárny, nakonec se podařilo objekt obnovit. Poté ho postihlo zemětřesení, v květnu 1945 se tu usídlila Rudá armáda, k tomu není co dodat.
Po válce sloužil jako internát řeckých sirot, poté internátní zemědělská škola. Nyní tu najdete obrazovou galerii, sbírku buquoyovských portrétů, lovecké zbraně a trofeje, sbírku hyalitového skla, jakož i empírový nábytek.
Až si to prohlédnete, projděte i město. U hradu stojí funkční kovárna, tu nemůžete minout. Bývalá rezidence, kam se šlechta přestěhovala, slouží jako wellnees hotel. Určitě vás zaujme farní kostel svatého Petra a Pavla, původní stavbu zničili spolu s městem hradem 1425 husité, po opravě znovu vyhořel. Trvalo mnoho desítek let, než se ho podařilo znovuobnovit. K němu přiléhá klášter servitů.
Poslední významnou stavbou je empírový zámek, v současné době v majetku AV ČR, a Ústav systémové biologie a ekologie Jihočeské univerzity.
Útěk do přírody v Terčině údolí
V malebném údolí říčky Stropnice najdete nádherný anglický park, nazvaný podle manželky hraběte Johana Nepomuka Buquoye Terezie Paarové. Původní bažantnici nechal šlechtic přetvořit v duchu klasicismu. V létě je tu chladivý stín, v zimě, kdy mrzne, se na řece a vodopádu tvoří ledové čarování.
Po francouzské revoluci roku 1789 se šlechta cítila ohrožena, a právem, jakobíni byli nemilosrdní, proto se aristokrati na svých sídlech snažili o kontakt s přírodou v duchu módního učení Rousseaua a Voltaira. V parcích nechávali budovat pavilóny, velmi módní byly orientální, letohrádky a lázně.
Stalo se tak i v parku, který Buquoyové nazvali Valloncherie, ale časem, od roku 1817, se mu začalo říkat Terezino či Terčino údolí. Bohužel Stropnice se několikrát rozvodnila natolik, že některé stavby poničila, okázalý klasicistní pavilón vzal za své při velkých vodách v letech 1915 a 1936. Již ho neobnovili. Po válce začaly chátrat i zbývající objekty, kterým se nyní vrací původní tvář.
Na konci údolí najdete tvrz Cuknštejn.
