Článek
Ke kostelu se sbíhá sedm cest, v kraji se tak vžilo, že všechny cesty vedou na Lomec, zdrobněle nazývaný Lomeček.
Mariánské místo je v posledních desetiletích opět středem zájmu věřících, za architekturou, a hlavně klidem sem jezdí mnoho návštěvníků. Ke kostelu patří obytné budovy, oddělené silnicí, hřbitov, křížová cesta, meditační zahrada…
Na Lomci se těžil kámen, odtud pochází i jeho pojmenování, zbytky lomu můžete najít v lese. Lomec byl součástí libějovického panství, patřil Rožmberkům, Buquoyům, naposled Schwarzenberkům.
Poděkování Panně Marii
Kostel nechal vybudovat jako poděkování za záchranu života hrabě Karel Filip Buquoy, sloužil jako schrána pro sošku Panny Marie s Ježíškem. Věřil, že ho zachránila z moře při potopení lodě, na níž cestoval.
Soška je jednou z mnoha, které vznikly jako kopie z původní, která pocházela okolí Bruselu. Prvotně ji získal sedlák, který při kácení starého dubu na otop našel ve kmeni ukrytou sošku Panny Marie. Odnesl ji domu, kde ležela jeho těžce nemocná žena, soška ji uzdravila.
Z dubu se poté vytesaly desítky sošek, skončily po všech koutech katolického světa, hrabě jednu z nich získal. Je volnou napodobeninou původní belgické Madony de Foya. Neštěstí se přihodilo roku 1685, Panna Maria hraběcí prosby v bouři vyslyšela, ten jí slíbil kostel. Stačil jen vybrat místo pro stavbu, další modlitby již nepomohly, zemřel.
Kostelík nechal stavět jeho syn Emanuel, ale protože k tomu neměl církevní souhlas, musel na čas přestat. Stavba započatá v roce 1692 byla vysvěcena roku 1704.
Kopie papežského oltáře
Podivuhodný je hlavně oltář, zavěšený pod středem 31 metrů vysoké kopule se 4 věžičkami. Linecký řezbář Jan Wauscher vyřezal kopii Berniniho papežského oltáře z vatikánského chrámu sv. Petra a Pavla. Visí jako baldachýn nad oltářním stolem. Když svítí slunce, světlo pomalu klouže po tmavém dřevě, je to velmi působivé divadlo.
Jeden čas tu sídlili poustevníci, ivanité.
Na Lomci se konaly slavné poutě, v josefínských časech značně zredukované, poté opět obnovené. Za první republiky i minulého režimu místo upadalo, v poslední době se opět stává meditačním bodem uprostřed lesů.
Ani komunisté nedokázali potlačit výpravy na Lomec, často sem jezdili nebo chodili školáci a studenti, pionýři z mezinárodního tábora nebyli výjimkou.
Lomec miloval básník Julius Zeyer, chodil sem se svými přáteli z nedalekých Vodňan, na Lomec vede Zeyerova stezka. Toulali se tu i Mikoláš Aleš a Jan Zrzavý.
V bývalém loveckém zámečku sídlí ženská Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka. Nádherná je prastará lípa pod meditační zahradou.
