Článek
Tato na první pohled pustá a nehostinná krajina se nachází na západě Irska v hrabství Clare. Zhruba uprostřed se tyčí velká kamenná megalitická hrobka vybudovaná v průběhu mladší doby kamenné - Poulnabrone neboli Jáma zármutků je díky naprosté dominanci v krajině i díky tvaru právem přezdívána "malý Stonehenge".
Všechny použité kameny sem byly dopraveny z velké dálky a poté sestaveny s dokonalou rovnováhou a přesností (žádný beton či podobné sloučeniny). Jak stavitelé v době před několika tisíci lety tak obrovskými kameny pohybovali, známo není. Pravděpodobně využívali kombinaci dřevěných válečků, lan a lidské (či zvířecí) síly, možná tu sloužily i rampy z hlíny a kamene.
Podle archeologů je v Irsku podobných staveb více než sto sedmdesát, megalitické hrobky z této oblasti však patří mezi nejstarší. Přibližně dva metry vysoká stavba se řadí ke klasickým příkladům portálové hrobky se dvěma bočními portálovými kameny, definujícími obdélníkový vstup. Dohromady se dvěma bočními a zadním kamenem tvoří oporu jedné velké, tři a půl metru dlouhé střešní kamenné desce. Nízký násep oválného tvaru z volných kamenů stabilizuje komoru.
Portálová hrobka Poulnabrone je jednou z mála, kde proběhly archeologické vykopávky. Stalo se tak v letech 1986 až 1988, kdy bylo potřeba odstranit zlomený východní portálový kámen, dnes ležící na zemi na severní straně.
Proto víme, že v dávných dobách vypadala Poulnabrone jinak než dnes. Byla pokryta zeminou a tvořila vstup do hrobky, v jejíž pohřební komoře nalezli archeologové kostry šestnácti dospělých a šesti dětí, včetně jednoho novorozence, a také všeho, co zemřelí potřebovali na cestu do věčného světa - našla se leštěná kamenná sekera, ozdobný kosterní přívěsek, kamenné korálky, křemenné krystaly, pazourkové zbraně a nářadí nebo keramické střepy. Radiokarbonové zkoušky prokázaly, že k pohřbení v hrobce došlo mezi 4200 až 2900 před Kristem. Značné roztroušení kostí svědčí o původním pochování odděleně a jinde.
Hrobka však nesloužila výslovně pro pohřbívání, ale také pro vykonávání obřadů a slavností. Přeprava kostí z původních míst odpočinku ukazuje na silnou spojitost s kultem předků...
Až se vám podaří odpoutat pohled od tohoto monumentu, zjistíte, že se pohybujete uprostřed ojedinělé kamenné zahrady s miniaturními záhony "vrostlými do unikátní vápencové dlažby", kterou vytvořily stlačené zbytky živočichů a rostlin, formující se na dně teplých a mělkých prehistorických moří.
Všude kolem pokrývá zem rozpraskaný vápenec. V průběhu staletí totiž masivní ledovce rozrušily a vytvarovaly vápencové vrstvy do svérázných terasovitých úbočí kopců a odnesly zaoblené balvany, nazývané bludné kameny. Prastarými pohyby země popraskala a vápenec zvrásnila. Déšť potom začal rozrušovat horninu a rozšiřovat uzoučké praskliny do formy zvané grikes, oddělné kompaktními bloky clints.
Roste tady víc než sedmdesát procent irských rostlinných druhů, z nichž mnohé se dají vidět jen zde. Běžné rostliny jako mléčku zední, mateřídoušku časnou, ožanku lesní, sleziník severní či kyvor lékařský v trhlinách doplňují kapradiny. Malé flíčky pastvin pomáhají přežít mnoha krásným květům jako je hořec jarní nebo orchideje.
Úchvatné místo.
