Vraky i těla zmizely z ulic Buče, přízraky války ale stále zůstávají

Irpiň, Buča, Hostomel – právě tato tři města se stala symbolem 1. fáze války na Ukrajině. Nejen kvůli tvrdým bojům či ruskému neúspěšnému pokusu o bleskové ovládnutí letiště u Hostomelu.

Z těchto měst přišly první fotografie dokumentující zvěrstva, kterých se na civilistech dopouštěli ruští okupanti.

Zpravodaj Novinek Ján Husár se po měsíci vypravil do míst, která ještě počátkem února nikdo ve světě pořádně neznal a jejichž jména se nyní zapsala smutným písmem do historie.

Přes zničený most u Irpině se na přelomu února a března snažily dostat zástupy vyděšených civilistů do bezpečí.

Dnes jsou trosky pusté, nedaleko od nich je vybudován provizorní přejezd přes řeku. Tragédie, které se tu odehrály, připomíná narychlo vyrobená ukrajinská vlajka zapíchnutá v převráceném vraku zničeného vozu.

Jediné, co se neustále rozrůstá, je místní vrakoviště, kam jsou sváženy poničené stroje. A bohužel také nový hřbitov, kde každým dnem přibývá křížů.

Do Buče se vrací život pomalu. Prostor před kostelem, kde byl nalezen masový hrob, je uklizen. Těla byla exhumována, v hlíně už leží jen pár květin.

Kromě fotografií obětí se hlavním místem zájmu novinářů stala dlouhá ulice se zničeným ruským konvojem. Trosky byly odklizeny, zbývají jen poničené domy. Lidé se do nich nevrátili.

„Není tam voda, není tam proud ani plyn. I kdyby se sem ti lidé chtěli vrátit, tak tam nebudou mít základní infrastrukturu,“ říká Ján Husár.

Jeden z obyvatel ulice ve svém domě zůstal po celou dobu. Přežil a nyní se snaží svůj dům nějak opravit. Podobá se to sisyfovské práci.

I když bude město časem odminované, všichni raději chodí po viditelných místech. Poprvé od začátku války jsou ale na ulici vidět hrající si děti. Jeden z nejlepších důkazů návratu normálního života.