Článek
Samotní Ukrajinci už mají odpověď, kdo že to ničí jejich zemi. Označují je za „nelidi“. Ale v poklidné střední Evropě je mnohý stále v růžovém spánku.
Anebo o tom vůbec nepřemýšlí, protože má za to, že se ho střet dvou civilizací pár stovek kilometrů od něho netýká.
Přitom právě ve střední Evropě, v Čechách, žil a tvořil geniální člověk, který všechno, co se děje nyní a dělo se i na sklonku jeho života, popsal a předpověděl. Jen ho vděční spoluobčané většinou nechtěli slyšet a raději ho uštvali k smrti.
Dál si dovolím vypůjčit několik odstavců od pana Karla Čapka. Jak lidé byli slepí, líní a pohodlní a nechali se porobit mloky. A jakou tragickou úlohu v tom sehrál obyčejný pan Povondra. Předpokládám, že neexistuje v Česku nikdo rozumný, kdo by Válku s mloky neznal.
Pan Povondra, který stále doufal, že mloci nepřijdou do Čech, nakonec jednoho z nich spatřil ve Vltavě.
“To nebyl sumec, Frantíku,” povídal starý pán jakýmsi nesvým hlasem. “Půjdeme domů. To je konec.”
“To nebyl sumec, Frantíku,” povídal starý pán jakýmsi nesvým hlasem. “Půjdeme domů. To je konec.” “Jaký konec?”
“Mlok. Tak už jsou i tady. Půjdeme domů,” opakoval skládaje nejistýma rukama svůj rybářský prut. “To teda je konec.”
Rozdíl s dnešní hrozbou není velký. Tehdejší Chief Salamander byl člověk. Jmenoval se Andreas Schultze a byl za světové války někde šikovatelem. Dnešní se jmenuje Vladimir Putin a byl za SSSR důstojníkem KGB.
Závěr Války s mloky má název AUTOR MLUVÍ SÁM SE SEBOU: Kázal jsem, nedávejte Mlokům zbraně a třaskaviny, zastavte ten ohavný kšeft se Salamandry a tak, – víš, jak to dopadlo. Všichni měli tisíc naprosto správných hospodářských a politických námitek, proč to nejde.
Lidé? Ah pravda, lidé. Nu, ti se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív. Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal Bůh za hříchy lidí. Budou také zkazky o potopených mytických zemích, které prý byly kolébkou lidské kultury; bude se třeba bájit o jakési Anglii nebo Francii nebo Německu –
Lidé? Ah pravda, lidé. Nu, ti se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív. Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal Bůh za hříchy lidí. Budou také zkazky o potopených mytických zemích, které prý byly kolébkou lidské kultury; bude se třeba bájit o jakési Anglii nebo Francii nebo Německu – “A potom?”
– – – Dál už to nevím.
Nechť je úloha pana Povondry varováním pro dnešek.