Na kole dojel z Brna až na Bali. Opravdovou krizi prožil jen jedinkrát

K cestě inspiroval Kamermeiera příběh českého krajana, který vyrazil kvůli nešťastné lásce na kole z Hodonína až do Číny, nakonec však objel celý svět. „Já jsem se tedy neměl s kým rozcházet, dal jsem jen výpověď v práci,“ směje se Kamermeier a dodává, že cestu považoval za životní dobrodružství. A jelikož měl už prakticky celou Evropu na kole projetou, rozhodl se vyrazit do Asie. Za cíl si zvolil Singapur.

„Ze sedla kola vidíte danou destinaci úplně jinak a i lidé se k vám, jakožto k cizinci, chovají odlišně. Já navíc vždy jezdím s vlaječkou,“ konstatuje Kamermeier, který na sociálních sítích vystupuje coby Majk na cestách.

Trénink měl český cyklista prakticky nepřetržitý, loňskou sezonu raději ani neukončoval, a když mohl, šlapal venku nebo alespoň doma na rotopedu. Minulý rok navíc dojel na kole až do Istanbulu. Z delší cesty měl ovšem oprávněný strach; ten s ním sdílela i rodina. „Mamka mi řekla, že jsem se zbláznil, a babička mi oznámila, že nikam nepojedu,“ vzpomíná Kamermeier.

„Samozřejmě jsem se bál, protože nikdy nevíte, co vás může potkat. Já jsem to měl navíc vypočítané tak, abych se vyhnul největším vedrům na Blízkém východě. Vyjížděl jsem začátkem března, kdy v Evropě vládla ještě celkem zima. V Turecku a na Kavkaze pak přišly extrémní mrazy, které už tam neměly být, a já na ně proto nebyl vůbec připravený. Bylo to peklo,“ konstatuje Čech a dodává, že v jihovýchodní Asii zase naopak nepřišly monzuny včas, následkem čehož panovala extrémní vedra.

Právě na jízdu Thajskem, Laosem, Vietnamem a Malajsií nemá Kamermeier nejlepší vzpomínky. V poslední zmiňované zemi také prožil jedinou skutečnou krizi během celé cesty, když si myslel, že už opravdu nezvládne nasednout do sedla. „Už mi nefungovaly ani doplňky stravy, jedl jsem hlavně hořčík. Jenže v kombinaci s vedrem a vysokou vlhkostí jsem se šíleně potil, minerály šly z těla ven a já měl každých pět minut strašné křeče. Chtěl jsem zahodit kolo a jet domů, jenže mi došlo, že nemám jak, protože jsem uprostřed pralesa.“

Jediným receptem na podobné situace, i ty mnohem méně vyhrocené, je podle Kamermeiera kousnout se a prostě na kolo nasednout; zkrátka jednat podle Zátopkova hesla „Když nemůžeš, tak přidej“.

Kamermeier některé destinace, jako například Pákistán, vynechal z bezpečnostních důvodů. Udělal si ovšem zajížďku do Perského zálivu, kde se zastavil ve Spojených arabských emirátech či Ománu.

Zemí, na kterou vzpomíná úplně nejraději, je Írán, na němž vyzdvihuje až neuvěřitelnou pohostinnost místních obyvatel. „Přijel jsem do Tabrízu, na ulici mě zastavili lidé a ptali se, odkud jsem a kam jedu. Hned mě pozvali na oběd, nenechali mě to zaplatit. A když jsem si postěžoval, že mě bolí koleno, vzali mě do lékárny a koupili mi mast. Připadal jsem si jako blbec, ale odmítli si to nechat proplatit,“ vzpomíná Čech. „To, co jsem zažil v Íránu, jsem nikde jinde nezažil. Chci se tam určitě vrátit.“

Írán považuje Kamermeier také za jednu ze zemí, která je nejvstřícnější k cyklistům, i když to nutně neznamená dokonalou infrastrukturu. „Nejhorší za mě byly Laos a Vietnam, tam jsem se coby cyklista necítil úplně nejlépe. V Thajsku už to bylo lepší,“ konstatuje Čech.

Cesta přes polovinu světa Kamermeiera hodně naučila, mimo jiné to, že se na sebe může ve všem spolehnout. „Člověk si hlavně uvědomí, jak se máme u nás v Česku dobře. Máme tu bezplatné zdravotnictví, které funguje, máme tu bezpečno; nemusíme se bát, že šlápneme na minu nebo nás kousne jedovatý had. Stačí vyrazit za hranice a uvidíte, že to, co je u nás standard, někde jinde standard být nemusí,“ konstatuje Čech.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak detailní musí být příprava na takto dlouhou cestu? Jaké si člověk veze vybavení a stíhá se při zátěži i kochat okolím? Jak na cyklisty reagují v mimoevropských zemích? A dá se na kole dojet kamkoliv? Nejen to se dozvíte v kompletním 50minutovém rozhovoru. Můžete se na něj podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.