Rok žila v Albánii. Její divokost mizí, za pár let to bude další Chorvatsko, míní Češka

Do Albánie se Veronika Nürmberger přestěhovala s manželem, který pracuje jako policista pro Evropskou pohraniční a pobřežní stráž, v roce 2021. Tehdy přijeli do rozdílné země, než kterou před několika lety navštívili jako turisté. Z Albánie se totiž postupně stává epicentrum cestovního ruchu, což vede k rozvoji nové infrastruktury – ať už k budování hotelů, či silnic. O svou divokost Albánie podle Veroniky Nürmberger pomalu přichází.

„Albánie se během šesti let, kdy jsme tam nebyli, změnila skoro k nepoznání. Pokud tedy někdo plánuje spatřit tamní divokost, musí jet co nejdřív. Za pár let to tam bude jako v Chorvatsku,“ míní Češka, která s manželem aktuálně pobývá v Rumunsku.

Podle Veroniky Nürmberger se Albánie stále více přizpůsobuje turistickým potřebám. Vrací se do ní navíc mnoho obyvatel ze zahraničí a okoukané standardy třeba z Německa či Švýcarska se pokouší aplikovat také doma. „Ještě v roce 2015 narazil člověk na hlavním tahu na prašné cesty a na hlavní turistická místa se jezdilo přes hory po štěrku. Dnes už jsou všude asfaltky a stánky se suvenýry,“ konstatuje.

Díky životě v příhraničním městě Korçë měla možnost poznat Albánii i z jiného úhlu a více do hloubky. Kromě majestátních hor si s manželem zamilovali především obyvatele, kteří prý neměli nejmenší problém je přijmout mezi sebe. S integrací do společnosti Veronice Nürmberger pomohla i znalost místního jazyka, který se ve volném čase učila.

„Při stěhování jsme věděli, do čeho jdeme, a těšili jsme se, protože už napoprvé jsme se do Albánie zamilovali. Trvalo nám sice půl roku, než jsme si našli kamarády, ale už po pár interakcích s někým cizím v baru jsme měli pocit, že se známe odjakživa. Albánci nás rychle vzali mezi sebe, někteří nás berou jako rodinu,“ říká s tím, že místní považuje za jeden z nejvíce přátelských národů v Evropě.

Na druhou stranu však uvádí, že na pobřeží mohou turisté narazit na odlišné chování, kdy se z nich Albánci budou snažit vymámit peníze. Do Korçë ale cizinci takřka nejezdili, spíše jen domácí návštěvníci na zimní lyžovačku.

Pokud se celková divokost a autenticita Albánie vytrácí, neplatí to na silnicích. Na těch může podle Veroniky Nürmberger docházet k opravdu nevšedním situacím. „Platí, že kdo má větší auto nebo je odvážnější, tak má přednost. Ale překvapilo mě, že všichni zastavují chodcům, i když přecházejí třeba uprostřed silnice,“ vzpomíná.

Za jednu z nejbizarnějších situací, které byla svědkem, pak označuje svatbu na kruhovém objezdu. „Zastaví se provoz a nikdo nejede dál,“ směje se. „Na dálnici, která z našeho pohledu dálnicí moc není, mají semafor a přechod nebo tam jede koňský povoz,“ dodává Veronika Nürmberger a odhaduje, že až 95 procent místních jezdí mercedesem.

Úsměvné či nebezpečné situace na silnicích mohou podle ní vznikat i kvůli tomu, že mají Albánci vřelý vztah k alkoholu, a to navzdory tomu, že je v zemi dominantním náboženstvím islám. „Ráno někteří zahajují panákem rakije, což znamená tak jedním deci,“ uzavírá Češka, podle níž to stav provozu docela dobře vysvětluje.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jsou Albánci temperamentní a řeší vše pěstmi? Jakou váhu pro ně mají sliby a čest? Ztrácí země svoji autenticitu kvůli přílivu turistů? A co všechno tu lze vidět a navštívit? Nejen to se dozvíte v kompletním 45minutovém rozhovoru. Můžete se na něj podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.