Příběh Terezy: Znásilnil mě nevlastní bratr. On je v pohodě, já se několik let ničila

Dítě nemusí být přímo obětí fyzického násilí, aby bylo takovým jednáním poznamenáno. I to je zřejmé z příběhu Terezy, která byla svědkem domácího násilí už jako malé dítě. „Naši se rozvedli, každý si pak našel nového partnera. Z nového přítele mámy se vyklubal alkoholik a mámu bil,“ vypráví svůj příběh Tereza.

Trpí pocitem viny. Že se snad jako dítě nepostavila před matku a nebránila ji vlastním tělem. Dospělí mají naopak často pocit, že si děti neuvědomují, co se v domácnosti děje. I z vyprávění Terezy je však jasné, že šrámy na duši zůstávají i po dlouhých letech.

Další část příběhu se týká domácnosti u otce. Právě tam Tereza poznala své dva nevlastní bratry – syny otcovy přítelkyně. S jedním z nich, který byl zhruba o pět let starší, se Tereza jako dítě sblížila. Bylo jí sedm let.

„Zpočátku bylo všechno v pořádku. Líbila se mi jeho pozornost. Postupem času se to rozvinulo do fáze experimentování. Navzájem jsme objevovali svoje těla. To bylo ještě v pořádku. On pak začal pomalu a postupně víc naléhat a posunoval moje hranice,“ vzpomíná Tereza na vztah s nevlastním bratrem.

Situace ovšem zašla příliš daleko. „Dostalo se to do fáze, kdy jsme si hráli na to, že máme sex, jenom jsme to předstírali. Tam už mi blikala kontrolka, že se mi to nelíbí a že to nechci,“ vypráví Tereza. Nevlastní bratr ale odmítal s podobnými hrami přestat, naopak přibývalo na vážnosti. Terezu zamykal v koupelně, k intimním hrám docházelo i v noci, kdy děti spaly v jednom pokoji.

„Jednou pak k tomu styku opravdu došlo, od té doby mám vlastně černo. Návštěvy u otce si pak nepamatuju,“ říká Tereza, která se později se sestrou a matkou odstěhovala pryč od násilnického nevlastního otce a tím se omezil i kontakt s vlastním otcem a nevlastními bratry.

Tereza však v příběhu pokračuje. Vypráví o nejen o sebedestruktivních sklonech nebo zkušenostech s alkoholem a kouřením, ale také o blízkosti, důvěře, flirtování a dalších následcích zážitků z dětství, se kterými se dodnes musí vypořádávat. Zveřejněním příběhu chce pomoci dalším lidem, kteří mají podobné vzpomínky a zážitky.

Celé povídání si můžete poslechnout v audio přehrávači v úvodu článku.

V rámci ochrany soukromí oběti bylo použito smyšlené jméno a upraven hlas.