Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Lze ale pozorovat chování různých částí ruského obyvatelstva. Dá se přirovnat ke coming-outu. Jen nejde o odkrytí sexuální orientace, nýbrž toho, co mají skutečně na srdci.
V horních patrech je klasická „rvačka buldoků pod kobercem“. Kdo jsou však aktéři, případně kdo vyhrává, určit nejde. Nápadná je aktivita Vladimira Putina nebo muže v Putinově roli. Pronáší prázdné projevy, které nutí příznivce k přemýšlení, co tím chtěl básník říci, a také se zničehonic vrhá do davu pro polibky, ačkoli se roky vyhýbal styku s neprověřenou osobou.
Postoj většinového obyvatelstva během Prigožinovy akce se ukázal jako lhostejný vůči tomu, jaká vrchnost zrovna vládne, anebo dokonce vstřícný vůči wagnerovcům, kteří byli částí obyvatel vnímáni jako správní drsňáci se zbraněmi. V případě další vzpoury lid nejspíše počká a pak se přidá k vítězi.
Část exilu má snahu vidět v událostech náznak brzkého pádu režimu, i kdyby tomu fakta nepřála. Největší překvapení způsobil ovšem muž, který léta budoval na Západě image korektního demokrata, Michail Chodorkovskij. V okamžiku, kdy Prigožin šel na Moskvu, provolával slávu jeho kudle. Lidem, kteří mu oponovali, že podporuje kriminálníka a vraha, odpovídal (a mínil sebe a Prigožina): „My, dinosauři, jsme zvyklí odpovídat ranou na ránu, žádat krev za krev a pomáhat jednomu nepříteli, aby oslabil druhého nepřítele.“
Později začal všem, kdo s ním nesouhlasí, nadávat výrazněji: „Impotenti. Škodliví impotenti.“ Následně si už vůbec nebral servítky: „Vysvětlím to ještě jednou a hrubě: Pokud já sám (nebo Navalnyj nebo kdokoli jiný) uchvátím moc (za svoje peníze nebo za pomoci svých stoupenců), co společného s tím budete mít vy? Budu dělat to, co chci, nebo v zájmu těch, kteří mi pomohli… Ostatní buď půjdou spolu (se mnou nebo někým jiným, ale za SVOJE peníze, SVOU silou), anebo ať jdou do p… a TO BUDE SPRAVEDLIVÉ!“
Opozičník Lev Šlosberg ze strany Jabloko, která působí v Rusku a vyzývá k uzavření okamžitého míru s Ukrajinou, nazval Chodorkovského bolševikem. Je fakt, že některé exulantovy pasáže zněly, jako kdyby se do něj nastěhoval Leninův duch: „Ostatní (chyby) spočívaly v nedostatečné komunikaci s regiony, absenci reálných ilegálních buněk, nedostatku informací, nepřipravenosti k rychlé akci. Moskva, která by povstala, regiony, které by se chopily zbraní… Mohli jsme situaci zlomit ve svůj prospěch.“
Lenin však měl v zemi bolševickou stranu. Chodorkovskij jen mluví. A i když vyzývá lidi v Rusku, aby umřeli za společnou věc, sám zůstává v cizině. Podle něj je to ale správné, poněvadž se vůdce nesmí nechat zabít.