Brno mohlo mít nejvyšší budovu v Evropě. Perlu své doby zprznili komunisté

Jsme zpět v polovině dvacátých let minulého století, kdy na podnikatelské mapě Československa vévodí jméno Tomáš Baťa. Strategie, motivace, odvaha a heslo, že „nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil“. S touto filozofií přichází ruku v ruce myšlenka zřízení sítě stylových obchodních domů, které budou demonstrovat sílu a dosah obuvnického giganta.

V Brně na dnešním Malinovského náměstí, na spojnici ulic Kobližná a Jánská, zakoupila firma Baťa stavební pozemek, na němž měl vzniknout první mrakodrap. Stavba překračující výšku sto metrů, která by v Evropě té doby neměla konkurenci.

Do vyhlášené soutěže se přihlásila řada významných architektů, mezi nimi třeba i architekt Josef Gočár. Žádný z návrhů však neodpovídal Baťově představě. Ten nakonec angažoval mladého architekta Vladimíra Karfíka, který předtím působil v ateliéru jednoho z nejslavnějších architektů v USA, Franka Lloyda Wrighta.

Právě americká zkušenost a moderní vize měla dát vzniknout vzdušné, elegantní budově se základnou s prostorem pro služby a štíhlejší patrové věži, v níž měla sídlit administrativa firmy. Záhy po započetí stavby v roce 1930 ale nastal problém s podložím a průsakem vody.

Byla zde obava, že plánovaných 28 pater bude pro nestabilní základnu příliš velkou zátěží. Autor návrhu se tedy musel smířit s tím, že jeho původní vize dozná, co do výšky, zásadní změny. Ke Karfíkově nelibosti se stavba nakonec zastavila na finálních osmi podlažích a z výškového snu tak sešlo.

Přesto ale Brno získalo architektonickou ikonu, která byla ve své době dokladem hospodářské vyspělosti a modernity města. Pásy zrcadlových oken se střídaly s pruhy mléčně bílých skel, které nesly světelnou reklamu a na dálku lákaly zákazníky. Interiéry zahrnovaly prodejny obuvi, opravnu bot, pedikúru, správkárnu punčochového zboží, jídelnu i kanceláře. To vše bylo moderně dovybaveno centrálním vytápěním a dvěma výtahy. Zkrátka obraz, jenž sice zůstal ve výškovém měřítku okolních budov, ale svou myšlenkou mířil výš.

Pokud dnes v Brně projdete kolem Obchodního domu Centrum, bývalého Baťova obchodního domu, jen stěží v něm tuto architektonickou perlu rozeznáte. Může za to především necitlivá rekonstrukce z roku 1966, při níž byly vnější pásy skel nahrazeny kovovými rámy, které připravily fasádu o její původní moderní vizuál.

Město se ale ambiciózního projektu nikdy zcela nevzdalo, o čemž svědčí opakované porevoluční pokusy o vzkříšení projektu brněnského mrakodrapu. V kontextu dynamického vývoje architektury se jedná spíše o unikát, protože málokterý ze současných architektů má vizi oprášit návrh starý téměř jedno století.

Nejslibnějším pokusem o znovuoživení stavby byl v roce 2008 návrh světoznámé české architektky Evy Jiřičné, který počítal s navýšením stávajícího počtu pater na devatenáct. Ačkoliv projekt vypadal nadějně, nakonec ale narazil na odmítavé stanovisko ze strany Národního památkového ústavu. Sen o mrakodrapu tyčícím se přímo nad centrem města tak zůstává jedním z velkých „co kdyby“ české architektury. Ambicióznímu projektu ale nebylo přáno, a tím se rozplynul i sen o evropském Manhattanu u řeky Svratky.

Podívejte se na úvodní video, kde jsme návrhy za využití umělé inteligence zrealizovali. Můžete popustit uzdu fantazii a udělat si přibližnou představu o plánované brněnské dominantě.