Baťovo ideální městské centrum zůstalo jen vizí. Náměstí Práce ve Zlíně dodnes hledá architektonické řešení

Až do dvacátých let minulého století bylo za zlínské centrum považováno Masarykovo náměstí, dnešní náměstí Míru. Mohutná expanze obuvnického průmyslu však do tohoto systému vnesla nový podnět.

Podnikatel Tomáš Baťa při výstavbě svých měst, která často vznikala na zelené louce, razil filosofii „ideálního průmyslového města“, v němž má být hlavní centrum situováno mezi hlavní bránu závodu a obytnou čtvrť. Vycházel přitom z logického předpokladu, že zaměstnanec jdoucí ze směny musí tímto prostorem projít, a tak bude mít stále přehled o klíčovém společenském dění. Tu si zajde do obchodu, tu zase do kina nebo divadla.

Nápad to byl přímo vizionářský, ovšem leckoho překvapí, že tato vize se se zlínskou realitou zcela minula. Jako poházené boty, uspořádané bez ladu a skladu – tak by se dala popsat prostorová improvizace v umisťování objektů na náměstí Práce. Budovy zde na přelomu 20. a 30. let vznikaly živelně a překvapivě bez jasné koncepce.

Na mapu nového náměstí bylo víceméně nahodile umístěno pouze pár staveb: Tržnice, Obchodní dům, Velké kino a Společenský dům (dnešní Interhotel Zlín). Další plánované stavby zůstaly kvůli zásadnímu propadu výroby jen na papíře.

V dalších pokusech o dostavbu náměstí se nejvýrazněji prosadil architekt František Lýdie Gahura, který chrlil jeden návrh za druhým a snažil se doplnit chybějící dílky celé kompozice. Po tragické smrti Tomáše Bati se mu však od nového vedení v čele s Janem Antonínem Baťou nedostávalo potřebné podpory. Přesto v roce 1935 představil plán radikální přestavby, který měl z náměstí vytvořit skutečné pracovní i společenské srdce nového Zlína.

Představme si cestu od hlavní brány závodu, při které byste se nemuseli vyhýbat autům. Pohodlně byste vstoupili na pěší most přes průkop, v němž by vedla silnice, a dorazili přímo do středu zatravněného parku na náměstí Práce. Kolem něj by se v pravidelném obdélníku rozprostíraly možnosti trávení volného času – kino, divadlo, obchodní domy, úřady, zdravotní středisko i mrakodrapy. Již existující kino pro tři tisíce diváků mělo být posunuto jižněji, aby opticky uzavřelo celý prostor.

Doba ale architektovým plánům nepřála. Přestože Gahura a další architekti (Vladimír Karfík, Josef Gočár, Emanuel Hruška) nabídli celou řadu dalších návrhů, žádný z nich se nedočkal realizace. Přišla válka a nedlouho po ní komunisté, kteří měli s městským centrem jiné plány.

Náměstí Práce se znovu dostalo do hledáčku architektů až o téměř tři desetiletí později, v roce 1977. Tento pokus o navrácení původní slávy lze považovat za vůbec nejzdařilejší. V prostoru dnešního Úřadu práce a Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati měl podle návrhu Ivana Přikryla vyrůst areál administrativních budov obuvnického podniku. Návrh počítal se čtyřmi budovami, z nichž nejzajímavější měl být nový osmdesátimetrový mrakodrap.

Svou výškou měl tedy předstihnout i slavnou jednadvacítku – mrakodrap podle Vladimíra Karfíka dostavěný v roce 1938. Tato nová dominanta měla výrazně změnit siluetu města a především uzavřít náměstí Práce ze západní strany.

Tím by náměstí konečně získalo mnohem čitelnější prostorový řád. Kromě podnikových prostor návrh počítal i s využitím pro volnočasové aktivity. Součástí komplexu budov měly být i velký sál s možností promítání, výstavní prostory, knihovna, studovna a další.

Tyto ani dřívější návrhy ale nebyly nikdy realizovány, a tak dnes působí náměstí Práce ve Zlíně spíše rozpačitě. Neohraničený prostor, jen vzdáleně připomínající klasické náměstí, s nahodile rozmístěnými objekty a rozsáhlými asfaltovými plochami, které protíná výrazná dopravní tepna.

Místo klidné travnaté oázy podle Gahury tu dominuje naddimenzovaný prostor kina i nepříliš přívětivý podchod. Nerealizované návrhy se tak nad místem dodnes vznášejí jako pomyslní strašáci minulosti a zůstávají tak trvalou výzvou i inspirací pro další generace architektů.

Na původní návrhy, které jsme za pomoci umělé inteligence přivedli k životu, se můžete podívat v úvodním videu.