V Brně mohlo stát unikátní fotbalové koloseum, připravena byla i cela pro výtržníky

Fotbalový stadion jako římské koloseum. To byla první asociace, která vedla k návrhu této moderní městské stavby. Stadion za Lužánkami v Brně byl v letech své největší slávy známý mimořádně vysokou návštěvností.

Při své rekordní účasti v říjnu 1996 praskal ve švech. Na jeho tribunách se tísnilo téměř 45 tisíc diváků, což je více než kapacita sparťanské Letné a slávistického Edenu dohromady. Za Lužánky chodily pravidelně desítky tisíc fanoušků, myšlenka obřího stadionu až pro 30 tisíc diváků se nezdála být přehnaná.

Stadion měl vyrůst na stejném půdorysu jako jeho předchůdce. Působit měl na pohled robustním dojmem a zvenčí připomínat římskou arénu určenou gladiátorům. Mohutné sloupy, pravidelně rozmístěné po obvodu stavby, měly spolu tvořit patra výhledových ochozů.

Stadion zahrnoval veškerou vybavenost a komfort nejen pro fotbalové fanoušky, ale myslel i na víceúčelovost prostoru. Ten se mohl jednoduše proměnit v koncertní arénu či hostit jiné masové kulturní a společenské akce. Tribuny ze všech míst měly nabízet dokonalý a ničím nerušený výhled. Obrovským benefitem mělo být i zastřešení po celé délce tribun, které bylo u tuzemských stadionů zcela unikátní.

Co se týče interiérů, architekt při kreslení neopomenul občerstvovací bufety, restaurace, fitness centrum, bezpečnou zónu pro rodiče s dětmi, VIP část a dokonce i trochu netradičně policejní vyšetřovnu a celu pro výtržníky.

Poté, co byl návrh veřejnosti představen, strhla se hotová mánie, kdy se dokonce prodávaly upomínkové předměty s nepostaveným stadionem. Jen málokterý architektonický návrh se dočkal takové mohutné podpory jako tento. Fanoušci a místní iniciativy tvořili internetové kampaně a vyzývali město k přehodnocení finanční politiky a vložení financí do nákladného projektu.

Stadion Srbská, kam se Zbrojovka po uzavření svého domovského stánku přesunula, byl i po několika letech stále považován za dočasný a kvůli špatně řešenému zázemí i nepříliš oblíbený. Lidé si celkem pochopitelně odvykli chodit na fotbal, což nehrálo do karet sta milionové investici do nových Lužánek.

Město žádalo o finanční spolupráci stát a hledaly se způsoby, jak ušetřit. Redukovaly se tribuny a škrtal se materiál z nákladného zastřešení. I přes snahu architekta ale částka nikdy neklesla na hranici, která by byla pro radní akceptovatelná.

Stavba reprezentativního stadionu, který se stal oblíbeným dříve, než vůbec spatřil světlo světa, nikdy nebyla započata. Skoro dvacet let už ale žije prostřednictvím návrhů a vzpomínek příznivců brněnské Zbrojovky.

Dnes, když se skloňují jména možných investorů, mezi nimiž je sama Zbrojovka Brno, se pozornost stále navrací k dobře známé vizi z minulosti. Teď, kdy se klub po třech letech opět navrací do elitní soutěže, se nabízí logická otázka, jestli budou prostory současného stadionu Srbská stačit dvěma prvoligovým celkům a jejich režimu v rámci nejvyšší české soutěže?

Souběžně se Zbrojovkou se totiž do nejvyšší ligy letos poprvé ve své historii podívá i konkurenční brněnský klub SK Artis Brno, jehož hráči se s týmem Zbrojovky střídají doslova v jedné šatně. Jejich domovský stadion městské části Líšeň totiž nevyhovuje požadavkům na první ligu.

Zbrojovka a Artis tak na Srbské fungují v režimu pronájmu a o časovou kapacitu stadionu se musí složitě přetahovat. To jistě není správná vizitka jak pro oba kluby, tak především pro město.

Na původní návrhy, které jsme za pomoci umělé inteligence přivedli k životu, se můžete podívat v úvodním videu.