Článek
Proč si berete věci osobně, když vám to nedělá dobře? Jde o moderní vztahovou strategii, která vám něco přináší. Je to blesková reakce nahrazující klasické „bojuj, uteč, nebo zamrzni“.
Přiznejte se, kolikrát jste to za poslední týden udělali a pak jste se dlouho trápili? Třeba když na vás zatroubil řidič auta za vámi. Co vy na to? „Asi jsem udělal nějakou chybu. Jsem špatná řidička. Co šílí, to bude nějaký kretén.“ Možná „kretén“, možná někdo, kdo spěchal vyzvednout děti ze školky, do nemocnice nebo na letiště. Teď je to ale o vás.
Kde konkrétně je problém
V první řadě je třeba pochopit a porozumět tomu, co se ve vás děje, když si věci berete osobně. A lze to shrnout do tří následujících bodů.
- Co vám lidé říkají, si vysvětlujete jako útok
Čtete myšlenky druhých a z toho pak usuzujete, že si něco myslí a útočí na vás. Předpokládáte, že se vám snaží ublížit. Ohrožují vaši sebehodnotu, zpochybňují charakter, schopnosti a vrozenou dobrotu.
- Chráníte se tím, že se urazíte
Snažíte se chránit své zranitelné ego. Cítíte ohrožení, proto aktivujete moderní obrannou strategii, kdy druhého vnímáte jako toho špatného a sebe jako nevinnou oběť. Pokoušíte se zároveň ovládat a obviňovat, ale ne otevřeně. Obvykle formou pasivní agrese, mlčením, náladovostí, boucháním dveřmi, hlučným drhnutím nádobí…
- Posilujete svůj pocit nejistoty a izolaci
Tím, že se nesnažíte zjistit, jestli si opravdu druhý myslí to, co jste si vytvořili v hlavě, se vaše nejistota prohlubuje. O situaci stále přemýšlíte, vyhýbáte se konfrontaci, nežádáte o to, co potřebujete. Navíc nedokážete přijímat konstruktivní kritiku, která vede k učení a růstu.
Tři kroky, které pomohou
Díky těmto praktickým postupům ještě lépe pochopíte, proč to děláte, přestanete o sobě pochybovat a zajistíte si vnitřní pocit bezpečí.
1. Oddělte fakta od domněnek
Skutečnost je často na hony vzdálená příběhům, které si vztahovační lidé vytvářejí v hlavě. Přitom právě ony určují 90 % emocí.
Když někdo řekne, že vám to sluší, protože jste nejistí, místo abyste kompliment s poděkováním a úsměvem přijali, reagujete, že zrovna dnes jste nevyspalí a oteklí. Hlava se vám zaplní pochybnostmi a vytvoříte si závěr, že se vás snaží urazit a naštvete se na něj.
Jakmile si uvědomíte, že se to děje, zeptejte se sami sebe:
- Co mi opravdu ten druhý řekl?
- Co jsem slyšel/a a proč?
- Je to pravda nebo to není pravda?
- Chtěl mě skutečně urazit nebo mi ublížit?
- Proč si myslím, že mi chtěl ublížit?
- Jaký zážitek z minulosti způsobil, že si to myslím?
2. Je to o mně, nebo není?
- Není to o mně
Někdy lidé říkají nepěkné, zraňující věci, protože jsou zkrátka zlí nebo se jim něco zlého děje. Pokud se vás opravdu někdo snaží urazit, nejspíš se vás to netýká. Může být nevrlý, protože se špatně vyspal, je ve stresu z práce, s někým se pohádal, nepřišla výplata, nenastartoval auto…
Nepřemýšlejte tedy o tom, jestli jste vy ti špatní nebo co jste pokazili. Lidé v takovém rozpoložení křičí i na své milované, protože neumí lépe komunikovat. Když se chovají zle, iracionálně nebo necitlivě, týká se to jich, ne vás.
Co s tím? Nechte to být. Vždycky se najde někdo, kdo vás nebude mít rád nebo s vámi nebude souhlasit. To je v pořádku.
- Je to o mně
Pokud se potýkáte s nízkým sebevědomím, pak si prakticky jakýkoli komentář vysvětlíte jako osobní útok. A pochybnosti jedou: „Co když nejsem dobrá máma? Co když nejsem dobrý manžel? Co když neodvádím dobrou práci?“
Nebičujte se domněnkami, buďte asertivní a aktivní. Zeptejte se, ať už v duchu nebo ve skutečnosti druhé osoby: „Co můžu udělat jinak? Co můžu zlepšit?“ Lidé, kteří mají zdravé sebevědomí, se s přirozenou zvědavostí ptají, vítají zpětnou vazbu. Neuráží se a neútočí.
- Jste zodpovědní jen za svou část
Rozdělte papír na dvě poloviny. Na levou půlku napište pod sebe, co ovlivnit můžete (začít zdravěji jíst a cvičit atp.), na pravou, co nemůžete (líbit se úplně všem atp.). Papír v polovině roztrhněte. Levou část si nechte, pravou vyhoďte do koše. Pak se soustřeďte na svou polovinu papíru a začněte konat.
3. Využijte situaci ve svůj prospěch
Berete si věci osobně, protože jste nejistí. Přijímejte zpětnou vazbu s pokorou a nadhledem. Energii, kterou plýtváte na domněnky, přemítání a urážení se, vložte do budování sebeúcty.
Řekněte si, jaká chcete být máma, jaký chcete být manžel, kamarádka, kolega, dcera, vnuk…, a pak se tomu snažte co nejvíce přiblížit. Místo snahy změnit ostatní lidi a to, jak se k vám chovají. Z vašeho života postupně zmizí napětí a dramata.
A když vás občas přece jen přepadne pochybnost, není nic jednoduššího než se zeptat: „Jak jsi to myslel/a?“ Ať už bude odpověď jakákoliv, klíčové je nenechat ji otřást vaší vnitřní jistotou a zbourat vaše sebevědomí.
