Používání sarkastických poznámek a další projevy pasivně-agresivního chování

Termín „pasivně-agresivní“ se objevil za druhé světové války jako označení pro chování vojáků, kteří odmítali poslouchat rozkazy důstojníků.

V kontextu partnerských, rodinných, přátelských či pracovních vztahů jde podle psychologa, kouče a hypnoterapeuta Raye Williamse o „řešení neřešením, tedy vyhýbání se potenciálně konfliktním situacím“.

Projevuje se zejména u lidí, kteří vyrůstali v prostředí, kde nebylo žádoucí, a proto ani bezpečné, slovně či jinak vyjadřovat své city a pocity.

Uvnitř člověka se hromadí rozrušení, strachy a hněv. „Když je zdravým způsobem neuvolňujete přímo, upouštíte je po troškách bokem,“ vysvětluje psycholožka Sabrina Romanoffová.

„Je to jako s párou nahromaděnou v hrnci. Tento mechanismus chápeme. Při pasivně-agresivním chování ale zpravidla ani jeden z partnerů nerozumí tomu, co se snaží vyjádřit nebo co prožívá.“

Nepřímá komunikace se zdá být mnohem pohodlnější než přímá. Jejím důsledkem je však to, že lidé nevědí, co chcete a potřebujete, což vede ke zmatku a nedorozuměním.

Někdo, na kom vám záleží, udělal něco, co vás rozrušilo, a vy to držíte v sobě. Jistě vám není cizí typická konverzace mezi partnery: Muž se ptá „Stalo se něco?“ a žena odpoví „Ne!“. Přitom z jejího mlčení, výrazu ve tváři a energie je naprosto jasné, že se něco stalo či děje.

Občas bývá doma nepříjemné dusno i celé dny. „Sázíte na tichou domácnost, protože se vám o problému nechce mluvit nebo nevíte jak. Nejraději byste se schovali někam do bezpečí,“ říká Romanoffová.

Do stejné kategorie patří i ghosting. „Několik dní, týdnů, případně i nikdy někomu neodpovídáte, protože nechcete pokračovat v debatě o tom, co jste řešili,“ připomíná Williams.

Partner vás požádá o laskavost - například, abyste mu ve výdejně vyzvedli balíček. Odpovíte: „Jasně, není problém.“ Jenže to odkládáte, protože jste naštvaní kvůli něčemu, co se mezi vámi stalo předchozí večer, o čemž jste mlčeli, a nakonec na balíček zapomenete.

Co je na tom pasivně-agresivního? Zadržované a potlačované pocity nakonec projevíte nepřímo a škodlivě. „Vyplyne z toho, že jste druhé osobě laskavost prokázat nechtěli, nebo vám nestojí za to pro ni něco udělat,“ upozorňuje psycholog.

Kousavé poznámky jsou způsob, jak „upustit páru“ a zahrát to tak, že jde o vtip. Že jste na někoho naštvaní, si pravděpodobně uvědomíte právě až ve chvíli, kdy z úst vypustíte něco sarkastického. Do té doby nejste ochotní si to přiznat.

Vaše poznámka sice může působit vtipně a vesele, jenže její adresát cítí, že nejde o vtip. „Prozkoumejte, proč sarkasmus používáte. Dokáže hodně ubližovat, a to není váš cíl,“ varuje Williams.

Projevem pasivně-agresivního chování je i urážka zabalená do poklony: „Konečně jsi zhubla. Gratuluju.“ Ono „konečně“ a odsuzující tón hlasu potvrzují, že nejde o kompliment. Vypovídají o závisti, pokud třeba vám se zhubnout nedaří. Vaše zášť nebo žárlivost vám brání dát podporující pochvalu. Pozor také na úšklebky a oči v sloup.

Kolikrát jste někomu řekli „ano“, když vás požádal, jestli byste pro něj mohli něco udělat, i když jste bytostně nechtěli? Jenže jste také nechtěli, aby se naštval nebo vás přestal mít rád. „Děláte laskavosti do chvíle, než se váš potlačený odpor jednou projeví třeba jedovatou poznámkou: ,Jako bych to snad pro tebe nedělal/a vždycky.’“

Nepřímá forma komunikace, kdy se člověk snaží popřít skutečnost, může podle Sabriny Romanoffové vypadat i tak, že když vás někdo kritizuje za vaše chování, odmítáte ho přiznat. I sobě, natož jemu. Stydíte se za něj, a tak ho popíráte. Také toto je gaslighting, i když v lehčí formě.

V dětství a minulých vztazích jste se naučili, že upřímné sdílení emocí není vítáno. Proto se za každou cenu vyhýbáte situacím, kde hrozí střet. „Kroužíte kolem těžkých rozhovorů a snažíte se zavděčit ze strachu, že budete-li upřímní, ten druhý vás zraní,“ uvádí psycholožka.

Dodává, že v každém vztahu se jednou potenciálně konfliktní situace objeví. Vyhýbání se jim vytváří napětí a rozděluje. Naopak společné řešení problémů vede ke sblížení a prohloubení vztahu.

Pasivně-agresivního jednání se nezbavíte přes noc. „Jako první krok se rozhodněte, že se chcete vypořádat se svým strachem,“ doporučuje odbornice.

Zeptejte se sami sebe, jestli se bojíte, že když budete otevření a upřímní, partner se na vás bude zlobit, vznikne hádka, opustí vás. Pak tyto strachy zpochybněte. Pomozte si otázkami: „Už se to někdy v tomto vztahu stalo? Jsem s ní/m v bezpečí? Odkud z minulosti tyto moje strachy pocházejí?“