Článek
Jak vysvětlují odborníci, lidský mozek je nastavený tak, aby upřednostňoval urážku a kritiku před pozitivní vazbou. To znamená, že sice slyšíme shluk slov, který vnímáme jako vysloveně urážlivý, ale realita bývá jiná. Může se jednat jen o podnět, jak být lepší.
Proč tomu tak je? Hanba a neustálý pocit viny činí lidi zranitelnými. Jak říká terapeut Charles Browning, brát si osobně věci a vnímat je jako urážky je dáno nastavením mozku. „Lidské mozky jsou nastavené tak, aby upřednostňovaly špatné zprávy. Už od pravěku to tak je a nic se na tom zatím nezměnilo. Psychologové toto vnímání světa nazývají negativitou. Jednoduše řečeno, mozek věnuje více pozornosti hrozbám než komplimentům. Je to instinkt přežití. V minulosti nás postřehnuté a včas odhalené nebezpečí drželo při životě.“
Už se sice nemusíme bát mamutů nebo tlupy, která by nám chtěla ukrást oheň, ale stejné mozkové funkce nás dnes nutí přehnaně reagovat na sebemenší kritiku.
„Náš mozek se zkrátka drží toho špatného, to dobré přehlíží. Což je také důvod, proč jeden negativní komentář působí, jako by byl vysloven hlasitěji než sto pozitivních. Představte si třeba, že dáte na sociální sítě příspěvek. Dvaasedmdesát lidí jej olajkuje, tři napíšou negativní komentář. Vy si ty negace začnete číst stále dokola, na pozitivní ohlas okamžitě zapomenete. Řešit budete jen to, jestli se v těchto případech jednalo o sarkasmus, soud, šikanu… A pořád dokola,“ vysvětluje odborník.
Stejně tak se dá říci, že nevnímáme krásu růží, jen její trny. I to je obranný mechanismus. Stejně jako zaměřování se na kritický hlas, ne ty podpůrné. Jde také o konfirmační předpojatost. Mozek nás dlouhodobě nutí hledat důkazy o tom, čeho se obáváme. „Pokud jste někdy cítili nejistotu, váš mozek se chopí jednoho neurčitého komentáře jako důkazu o tom, že nestojíte za nic,“ říká odborník.
Původcem takových pocitů jsou často také hanba a vina. Tyto emoce se chovají jako magnety, rozkreslují negativní zprávy do obrazců, které člověka jen utvrzují v tom, že není dost dobrý pro lásku, sounáležitost.
Jestliže jsme v minulosti podobné pocity zažili, je jasné, že se vzorec vnímání negativního komentáře bude opakovat. A my zase budeme cítit hanbu, ponížení i vztek. Zkrátka si brát věci víc osobně, i když to není třeba.
Jak nezůstat uvězněni v ofenzivní přesvědčivé smyčce?
- Vnímejte sdělení: Je vážně pravda to, co vám druzí říkají? Nebo jen ze sdělení, které je běžné, extrahujete to nejhorší, a proto se za špatného považujete? Větu, která vás urazila, si zapište a pečlivě přezkoumejte.
- Změňte narativ: Jak vysvětlit nevhodný komentář? Co když to byl sarkasmus, zvědavost? Nespojujte tvrzení, která slyšíte, automaticky s nejhorším negativním příběhem či interpretací.
- Sledujte jen pozitivní část sdělení: Přesuňte svou pozornost zpět k pozitivnímu. Vraťme se k příspěvku na sítích. Dvaasedmdesáti lidem se líbil. Tak kašlete na ty tři, kteří se potřebovali vymezit, chtěli vám zkazit den.
Jakmile se naučíte vnímat sdělení ostatních jako slova, ne emoce, bude se vám žít lépe. Sledujte v životě pozitivní sdělení, motivaci a výchozí spouštěcí reakce bude najednou jiná. Už nebudete mít potřebu se bránit, eskalovat konflikt, který možná nikdy neexistoval. A účinně tak získáte kontrolu nad svým vnitřním životem.
Vždy si pamatujte, že jste silnější, když vidíte a slyšíte, jen to dobré. Pak se od vás negativní myšlenky a jejich vzorce budou odrážet jako mouchy od čelního skla. Zanechají sice stopy, ale nikdy doopravdy neublíží.
V neposlední řadě platí, že čím těžší bude pro lidi urazit vás, tím míň se o to budou pokoušet.
