Vojtěch Vodochodský: Pravidelně si dávám mediální detox. Chci zůstat nohama na zemi

Byla to pro mě veliká změna v tom nejlepším slova smyslu. Jsem za ni moc rád. Mám za sebou projekty, za kterými si můžu stát, a to je podle mě jedno z největších štěstí, co může herce potkat. Zároveň jsem si ale uvědomil, že mi hodně záleží na tom, jak jsou tyhle věci přijímané. Nejen odborníky, ale i diváky. Hlavně Vlny pro mě znamenaly zlom.

Na Vlnách mi opravdu záleželo, a tak jsem se přirozeně víc zajímal o to, jak film rezonuje s publikem. Sledoval jsem reakce, recenze, vše, co se kolem něj děje. Neměl jsem ale potřebu hledat si pochvalu, byla za tím odpovědnost vůči práci, kterou jsme odvedli. Přesto je důležité udržet si od toho odstup, proto si pravidelně dávám mediální detox, abych zůstal nohama na zemi a nenechal se tím semlít.

U počítače a obecně v digitálním světě trávím hodně času pořád. Obchoduju totiž na burze. Pokud se neučím text, netočím nebo nezkouším v divadle, trávím tím denně hodiny. Takže z toho mediálního víru nejde úplně vystoupit. Prostě nejsem zvyklý na tolik pozornosti. Samozřejmě ale neprožívám nic, co by neprožívali i jiní. Jenom pro mě je to pořád ještě hodně nové.

Určitě, mě to všechno doslova obrovsky nakoplo. Být součástí projektů, na které můžu být hrdý, je něco, čeho si obrovsky vážím. Měl jsem velké štěstí, že se to podařilo. Ale nestojí to jenom na mně, protože za každým z těch projektů jsou stovky lidí. Je za tím spousta energie, řemesla a odhodlání lidí, bez kterých by to nešlo.

Myslím, že Vlny se dotýkají události, která v kolektivní paměti Čechů pořád silně žije. Sovětská invaze v srpnu 1968 a následná okupace jsou pro nás klíčový historický moment. Někteří lidé ale pořád věří, že to byla jakási „záchranná mise“, a ne okupace. Proto jsou tyhle debaty i děsivě aktuální.

Těžko zobecňovat, ale někteří starší lidé, kteří byli vychováni v minulém režimu, prostě nechtěli, aby jim v uvozovkách „nějaký mladý kluk“ jako Jirka Mádl (scenárista a režisér filmu Vlny, pozn. red.), ukazoval, jak to tehdy bylo, když oni to přece sami zažili. Bylo to pro ně vyhraněné už jenom z tohoto hlediska. Tahle historická událost je tady evidentně stále velké téma, a ještě hodně dlouho bude.

Spíš se snažím být zdrženlivý. Intuice mi určitě napoví, kdy a o čem mám v kontextu politiky mluvit.

Nabídek začalo chodit víc než obvykle, ale já jsem je více než obvykle začal odmítat. Nejsem žádný elitář, nemám problém s lehčími žánry nebo komercí, jen mi to musí dávat smysl. Aktuálně nejsem v situaci, kdy bych musel každou nabídku vzít jen proto, že nevím, co bude dál, nebo kvůli tomu, abych přežil. Můžu si víc vybírat, a to je pro mě nová a příjemná zkušenost.

Snažím se nespoléhat jen na herectví a hledám si i jiné zdroje příjmu, třeba obchodování na burze. Díky tomu nejsem pod tlakem brát všechno, co přijde, a můžu se rozhodovat svobodněji. Záleží mi nejen na scénáři, ale i na tom, s kým budu pracovat. Nemám žádná pevná kritéria ani nějaký klíč. Pořád nejvíc spoléhám na intuici.

Ne, právě kvůli natáčení jsem ho dost omezil. Točil jsem například půl roku seriál Specialisté, potom byla půl roku pauza a po ní se zase půl roku natáčelo. Asi by to s nějakým zkoušením šlo skloubit, ale velice špatně a na zkouškách bych hodně chyběl. A to jsem nechtěl nikomu udělat. Ani režisérovi, ani kolegům, ani divadlu, a vlastně ani sám sobě. Mám rád, když je na práci dost času.

Snažíme se v něm hledat nějaké vrstvy, aby to právě nebyl jenom zloduch, ale měl pro své jednání i hlubší motivace. Nakonec jsme došli k tomu, že ho vede hlavně touha po moci a postavení. Chce být viděn, ale nedaří se mu to, a tak v něm postupně narůstá zneuznání. Nechceme ho tím ale obhajovat, dělat z něj někoho lepšího, než je. Zjistili jsme totiž, že je to prostě psychopat. Svědomí nemá.

Určitě má. Právě v tom je jeho síla. Působí jako člověk, který všem rozumí, všem naslouchá, s každým to myslí dobře. A přesně to lidem imponuje. Jeho kouzlo spočívá v tom, že umí mluvit jazykem toho druhého. Je empatický, ale jen na oko, ve skutečnosti si s lidmi hraje jako s figurkami. Je to chameleon, mistr manipulace, improvizace a načasování. Mnohé situace se kolem něj dějí samy a on je jen chytře využívá.

Pro mě je Jago skvělá psychologická studie a taky připomínka toho, jak silnou zbraní může být slovo, pokud ho někdo umí použít ve správnou chvíli.

Tenhle motiv jsme nakonec dali pryč. I pan profesor Martin Hilský, který hru přeložil, nám při úvodní přednášce říkal, že je zvláštní, pouze načrtnutý, ale nedohraný. Kdybychom ho v inscenaci nechali, mohlo by se stát, že z Jaga by se v očích některých diváků stal pouze nejistý, nešťastný a žárlivý chlap, který se chce nenápadně pomstít a pouze a jen kvůli tomu uplete tu svoji pavučinu lží a manipulací.

Znám takové vztahy, kde žárlivost funguje skoro jako motor. Ale není to zdravé. Vztah by měl stát na důvěře, ne na kontrole nebo nejistotě.

Myslím si, že Othello vůbec nebyl chorobný žárlivec. My to sice v naší inscenaci nijak nezdůrazňujeme a netematizujeme, ale Othello byl Maur a Desdemona pocházela z jiné společenské vrstvy. Jejich láska byla nepřípustná a vzali se tajně, proti vůli jejího otce. Proto by mohl být jejich vztah v základech i víc ohrožený, křehčí. Othello jí ale zpočátku bezmezně důvěřuje, právě proto, že se kvůli jejich lásce vzepřela otci. Jagovým lžím o její nevěře podlehne až ve chvíli, kdy jsou ty nastrčené důkazy skoro neprůstřelné. Myslím, že by v jeho situaci podlehl pochybnostem skoro každý.

To je dobrá otázka. Myslím, že Jago je hlavně nenasytný. To už tak bývá, že když člověk něčeho dosáhne, zjistí, že to ještě není ono, a chce mít víc. A na těch svých hrách je až závislý. Kdyby si z té své zlosti a veškeré manipulace, které vytváří, mohl udělat lajnu a šňupnout si, tak to udělá.

Pořád nemá dost a stále čeká na okamžik, kdy přijde ten vrchol. On nakonec opravdu přijde, ale až ve chvíli, kdy je odhalen. Skutečně v tom je vidět určitá sebedestrukce.

Tehdy jsem byl v company a měl jsem tam jenom jednu větu. Ale osahal jsem si, jak to na letní scéně a na slavnostech vypadá. Vím, jaká je tam atmosféra, jak reagují diváci, takže jsem se na letošní slavnosti těšil o to víc.

Na DAMU jsme dělali v rámci hereckých klauzur právě Othella a já jsem hrál taky Jaga, což je tedy trochu vtipná shoda okolností. Jenže jsem tenkrát měl jenom jeden monolog a vůbec jsem si nesáhnul na celou hru, takže mi to dnes práci nijak neulehčuje.

Pak jsem byl ve Večeru tříkrálovém na shakespearovských slavnostech. Současná inscenace Othella je pro mě třetí herecké setkání se Shakespearem. Hodně jeho her samozřejmě znám, mám je načtené a viděl jsem je mnohokrát inscenované, ale v žádných dalších jsem zatím nehrál.

Jago! To je opravdu krásná postava, takže jsem rád, že můžu hrát zrovna jeho.

Například i tím, že Jago je v podstatě archetyp záporáka. V něčem mi připomíná Jokera z Batmana. Je to taky psychopat se zvráceným smyslem pro humor, mistr manipulace a herec v životě druhých. Myslím, že ten typ postavy, která je zlomená, nebezpečná, ale zároveň charismatická, lidi prostě přitahuje. A zároveň je to pro herce vždycky výzva. Uhrát to tak, aby byl divák zmatený, jestli má postavu nenávidět, nebo jí fandit. Pro mě osobně je Jago i po stránce textu a psychologie zatím největší role, kterou jsem na jevišti dostal. A právě proto k ní přistupuju s velkým respektem a zodpovědností.