Burleska Zorya Blue: Dodávám ženám sebevědomí

„Něco mě na tom zaujalo, nevím přesně co. Bylo to jako kouzlo,“ vzpomíná dnes na okamžik, který změnil její život. Cardinals bar už dávno neexistuje, ale nadšení pro burlesku tuhle blondýnku nikdy neopustilo. Líbí se jí, že jejím cílem je pobavit a okouzlit publikum smyslným tancem, extravagantními kostýmy, humorem i svlékáním, ale nikdy úplně donaha.

Česká burleskní komunita byla ve srovnání s dneškem tehdy celkem malá. Celé Česko nabízelo pouhé dva kurzy burlesky a to bylo vše. „Teď je to něco jiného, komunita se rozrostla,“ říká Zorya s uspokojením někoho, kdo stál u zrodu něčeho velkého.

Zorya absolvovala oba dostupné kurzy, každý měl asi osm hodin. Na konci druhého kurzu dostala příležitost účastnit se tzv. beginners night, večera pro začátečníky, kde si mohla připravit vlastní číslo. „V žádném momentě jsem neměla ambici stát se profesionální performerkou. Spíše to bylo něco, co posiluje sebevědomí, a byla to fajn společnost.“

Přesto se rozhodla využít příležitost. Vybrala si téma přísné učitelky matematiky – postavy, která dokonale kontrastovala s burleskní smyslností. „Samozřejmě jsem toho litovala, protože to je hrozně stresující. Říkala jsem si, do čeho jsem se to pustila?“ vzpomíná na svoje obavy před prvním vystoupením.

Výsledek? „Bylo to skvělé. Topila jsem se v endorfinech.“ Své první číslo, kde se přísná učitelka postupně proměňuje ve smyslnou ženu, předvádí s úspěchem dodnes. „Není to klasické burleskní číslo s opulentním kostýmem, ale lidé ho milují,“ vysvětluje.

Burleska má bohatou historii sahající do 19. století. Zlatá éra probíhala ve dvacátých až čtyřicátých letech minulého století, kdy se z legendárních míst, jako Moulin Rouge v Paříži či Folies Bergere, stávaly chrámy tohoto umění. V Americe mu vévodily slavné osobnosti jako Gypsy Rose Lee, která obohatila burlesku o intelektuální humor, nebo Sally Rand se svými ikonickými vějířovými tanci.

Původně byla burleska performancí, kde tanečnice vystupovaly s odhalenými ňadry, ale cenzura přinesla povinnost zakrývat bradavky. „A tak přišlo koncem třicátých let nařízení, že se tato část těla nesmí ukázat,“ vysvětluje Zorya.

Performerky však z nutnosti udělaly ctnost. „Časem si prsa začaly zdobit a ze zákazu udělaly něco mnohem silnějšího.“ Vznikly tak charakteristické pasties – zdobené krytky na bradavky, které se staly symbolem burlesky. „Mám je ráda, protože je to takový šperk,“ říká Zorya.

Moderní renesanci burlesky nastartovala v 90. letech americká ikona Dita Von Teese, která vrátila tomuto umění glamour a sofistikovanost. Její obří sklenka na šampaňské, v níž se koupe, retro estetika a dokonale propracované kostýmy inspirovaly celou novou generaci performerek po celém světě, včetně České republiky.

„Důležitější často není to, co ukážu, ale co dokážu skrýt. Když se svlékám, nejde o nahotu, ale jakým způsobem k ní dojdu,“ vysvětluje Zorya filozofii umění burlesky. „Sundat síťovanou rukavičku umí každý. Udělat to zajímavě, hravě, vtipně, sexy, překvapivě – to je umění.“

„Určitě nepovažuji tělo za něco hanbatého, ať je nahé, nebo polonahé,“ definuje Zorya podstatu své jevištní činnosti. Burleska není jen tanec, jak si mnozí myslí. „Nejsou tam taneční kroky. Mnoho z vystoupení je o tom, že se procházíme a stojíme v různých pózách.“

Nejdůležitější je pro ni síla a moc, kterou při vystoupení performerka disponuje. „Lidé mají pocit, že když je žena na pódiu a ještě je trochu odhalená, tak je sexuálním objektem. To v burlesce vůbec neplatí.“

Statistiky to potvrzují, protože osmdesát procent publika na burleskních show tvoří ženy. „To lidi hodně překvapuje, ale je to tak. Ženy v publiku převažují. Není to jen v jedné mojí show, ale ve všech, které jsem produkovala a a v nichž jsem vystupovala,“ zdůrazňuje Zorya. „Možná s výjimkou firemních akcí, ale tam lidé přišli, protože jsou zaměstnanci, a ne že si koupili lístek.“

Moderní burleska přesahuje tradiční erotické rámce. Zorya popisuje rozmanitost současného žánru: „Dělají se i politická čísla, aktivistická. Viděla jsem čísla na téma sexuální výchovy, mateřství nebo i znásilnění. Existuje nerdleska, což je spojení světa nerdů (nadšenců do světa IT a fantasy) a burlesky, kde performeři vycházejí z postav komiksů, počítačových her nebo filmů o superhrdinech. Je i dragleska, kde se propojí drag (převlékání, hra s genderem) s burleskou. Je to hrozně široké. Samozřejmě, když to děláte komerčně, musíte mít i klasická čísla v retro estetice,“ vysvětluje Zorya, která pochází z Polska, ale má české občanství, různé možnosti uměleckého sebevyjádření.

Před burleskou kombinovala různé práce, psala turistické knížky, překládala z polštiny do češtiny, podnikala. „Vždycky jsem byla na volné noze, mám ráda, když mám na věci vliv a můžu si byznys řídit sama.“

Zlom přišel před třemi lety, když skončil její projekt v polské verzi časopisu Heroine.

„To byl moment, kdy jsem se do burlesky mohla pustit naplno. Psala jsem kamarádovi, že začínám budovat své burleskní impérium,“ směje se dnes nad ambiciózní formulací.

Žánr burlesky je v otázce těl neuvěřitelně inkluzivní. „Tvrdím, že každé tělo je burleskní. Jakou máte postavu nebo kolik vám je let, nic z toho není překážka. Na burleskních show vidíte různá těla, větší, menší, různého věku. Já jsem začala po třicítce a moje studentky jsou šedesátileté i sedmdesátileté ženy.“

Podle Zoryi jsou ženy tlačeny do ideálu krásy, který není reálný. Pomáhají mu vylepšené fotky v novinách i filtry na síti Instagram. Současné burlesky tento kánon nedodržují a nebojí se vystavit svou nedokonalost. „Podvědomě se lidé chtějí ztotožnit s performerkou. Mají komplexy, že mají velký zadek, a najednou vidí performerku, která ho má ještě větší a přitom je nádherná. Řeknou si: tak možná s tím zadkem na tom nejsem tak zle,“ popisuje psychologický efekt představení.

Jedna z největších starostí burlesky jsou náklady na kostýmy. „Neexistuje žádný specializovaný obchod na burleskní kostýmy. Většinu práce představuje pátrání, kde je vzít,“ vysvětluje Zorya své praktické problémy. Kostymérek, které rozumí specifickým požadavkům burlesky, je bohužel zoufale málo.

„Kostýmy musí být velké, opulentní, a musí dobře fungovat na scéně. Kvůli častým prvkům svlékání potřebujeme velké zipy, které se nebudou zasekávat, a musíme mít možnost šaty rychle sundat,“ popisuje technické nároky.

Ceny jsou astronomické. „Krásné boa s pštrosím peřím stojí minimálně třicet tisíc korun,“ šokuje Zorya sumou. „Vějíř vyjde klidně i na osm tisíc a víc. Je to hodně, hodně drahé.“ Většina performerek si proto kostýmy alespoň částečně zdobí sama.

Zorya má i svou charakteristickou rekvizitu. „Mám retro vanu, černo-zlatou, s nožičkami. Teď jsem začala více používat i ikonickou skleničku na šampaňské.“ Podobně jako Dita Von Teese, která je se svou sklenkou neodmyslitelně spjata.

Převážení velkých rekvizit představuje logistickou výzvu. „Sklenička se nevejde ani do kombíku, musí se převážet dodávkou. V New Yorku mají performeři malé rekvizity, protože jejich uskladnění v malinkatých bytech je problém.“

Zorya už pořádá šestou nebo sedmou „beginners night“ pro své studentky. „Miluji tu práci, je velmi smysluplná. Jsem feministka, pro mě je důležitá podpora žen,“ říká o svém poslání. „Spousta žen má nízké sebevědomí ohledně těla, což není jejich vina, ale vina společnosti, která klade nereálná očekávání na vzhled.“ Na kurzech panuje atmosféra vzájemné podpory.

„Je tam deset až dvacet žen, nikdo nikoho nehodnotí, naopak se podporujeme. Tleskáme si, bavíme se. Předávám nástroje, jak se s komplexy vypořádat, a zároveň nadhled. Je těžké mít zdravé sebevědomí ve společnosti, která těží z toho, že my ženy ho nemáme,“ vysvětluje svou pedagogickou filozofii. Ne vždy vše probíhá podle plánu. „Jednou nebo dvakrát mě při vystoupení někdo plácl po zadku a vždycky to byla žena,“ vzpomíná na nepříjemné zážitky.

Po představeních si Zorya udržuje kontakt s publikem. „Vždycky po show jdu mezi lidi na skleničku, aby měli možnost mi něco říct nebo se zeptat.“ Typická reakce? „Přijde pár – žena nadšená, muž stojí trochu zaražený vedle ní a dost se drží zpátky. Chápu to, muži nechtějí vypadat divně.“

Časté jsou komentáře typu: „Prosím vás, já fakt na ženy nejsem, ale bylo to tak sexy! To se stává často a je to krásné. Já taky koukám na ty holky a říkám si wow, i když nejsem lesba,“ směje se Zorya.

Burleska a otevřené feministické postoje někdy komplikují osobní vztahy. „V rybníčku potenciálních partnerů se mi prostor zužuje, protože někdo s tím, co dělám, nebude v souladu. Ale jsem radši sama než se trápit. Nebudu s mužem, který říká, že ženy by měly být jen v domácnosti. S takovým člověkem nebudu žít v partnerství,“ stanovuje jasné hranice.

„To je přeci o sdílených hodnotách. Netajím se, že jsem feministka, protože chci to slovo odčarovat. Mám ráda muže, mám mezi nimi i mnoho přátel. Můj feminismus není proti mužům, ale proti nerovnosti,“ vysvětluje svůj postoj.

„Když někdo říká, že patriarchální společnost neexistuje, je to pro mě, jako by tvrdil, že Země je placka,“ uzavírá s typickou přímočarostí.

Zorya připravuje online kurz pro ženy inspirovaný burleskou. Nebude to čistě burleskní kurz, ale širší záběr zaměřený na posílení ženského sebevědomí. „Na příští rok plánuji knížku na podobné téma,“ těší se.

Z původních dvou kurzů v celém Česku se komunita dramaticky rozrostla. Zorya pravidelně pořádá večery pro začátečnice a vidí, jak se mění postoj společnosti. „Čím víc pracuji s ženami, tím víc mě baví rozmanitost jejich těl. Vidím krásu v tom, že někdo je takový, někdo makový, někdo průbojnější, někdo jemnější. Je to skvělé.“

Burleska není primárně o svlékání. „Je to umění, které ukazuje sílu žen, oslavuje rozmanitost těla a bourá společenské stereotypy. Je to cesta k sebepřijetí v době, kdy společnost těží z našich komplexů. Každé tělo je burleskní,“ opakuje Zorya své krédo.

V českém prostředí, kde se o burlesce stále ví málo, Zorya Blue staví především na myšlence, že každá žena má právo být sebevědomá a krásná taková, jaká je.