Článek
Spousta lidí si Gilmorova děvčata spojuje s podzimem, a to nejen proto, že je v jejich znělce výrazné barevné listí a první řada měla premiéru v říjnu. Je to ten typ seriálu, který si pustíte, když je venku sychravo. Asociujete si ho i vy s tímto ročním obdobím?
Dřív jsem to tak neměla. Mnoho lidí mi přitom říkávalo totéž, co zmiňujete. Dlouho jsem si toho nebyla vědoma a teprve po řadě let mi tento jejich vjem začal dávat smysl.
Každou sérii jsme totiž začínali natáčet v červenci. Do vysílání potom šla koncem září nebo začátkem října. Jenže tak to s načasováním premiéry bývá v případě skoro každého seriálu, takže jsem si to do spojitosti s Gilmorovými děvčaty předtím nedávala.
Pro vás je tedy seriál symbolem horkého léta v Los Angeles, kde se natáčel, přestože zahrnuje i mnoho zimních scén?
Vlastně ano. Vždycky mě fascinovala práce scénografů a dekoratérů. I když je venku léto, plac dokážou zahalit do jakéhokoli ročního období.
Většinu času jsem natáčela v interiéru, kde byla stálá teplota. Moje postava zřídkakdy navštěvuje městečko Stars Hollow, kde se seriál převážně odehrává.
Nicméně si pamatuji, jak mě uchvátilo, když jsem tam jednoho dne šla natáčet a na zemi byl sníh. Tedy, nebyl to skutečný sníh, byla to jen vata, ale vypadala opravdově. Ještě zvláštnější bylo, že když jsem se tam procházela, byla mi zima.
Hraní v tomto seriálu mě moc bavilo. Celý štáb odvedl skvělou práci.
Oslavili jste společně nedávné pětadvacáté výročí jeho uvedení?
Když se blížilo výročí, moc se toho nedělo, až jsem si říkala, kdy s tím někdo něco udělá. Pak ale 3. října dostala má seriálová dcera Lauren Grahamová svou hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy. Zajela jsem do Los Angeles, abych to s ní oslavila. Bylo tam plno, vedle mnoha fanoušků dorazila i spousta kolegů. Po odhalení hvězdy se konala recepce, tak jsem si s Lauren mohla trochu popovídat.
Pětadvacetiny přesto z mého pohledu oslavili víc fanoušci než tvůrci. Připadá mi úžasné, že se seriál lidem pořád tolik líbí.
A přibývají další a další diváci, seriál teď objevují mladí lidé generace Z.
Děje se to každý rok. Gilmorova děvčata mají neutuchající fanouškovskou základnu, která se neustále rozrůstá. Narazila jsem na řadu žen, které seriál objevily jako teenagerky a pak se na něj znova dívaly třeba na vysoké škole nebo i později. Je to zkrátka velmi dobrý pořad.
Když vás jeho tvůrkyně Amy Sherman-Palladinová oslovila s nabídkou role babičky Emily, bylo vám padesát pět let. Vzpomínáte si na konkurz?
Když jsem si poprvé přečetla scénář, okamžitě jsem pochopila, kdo Emily je, a zatoužila jsem ji hrát. Je to tak pozoruhodná žena!
Na konkurz jsem se pečlivě připravila a pamatuju si, že proběhl dobře. Tvůrci se mi ale pak dlouho neozývali. A dnes už vím proč. Soustředili se zejména na obsazení Lorelai a Rory (Emilyina dcera v podání Grahamové a její vnučka, kterou ztvárnila Alexis Bledelová – pozn. red.), teprve potom sestavovali zbytek ansámblu.
Kvůli složitému vztahu s dcerou vnímali diváci Emily zprvu jako zápornou postavu. Posléze s ní ale začali čím dál více sympatizovat a vnímat její hloubku. Jak jste jí porozuměla a vžívala se do ní?
Ta postava mi od začátku silně připomínala mou babičku. Její příběh je docela jiný, na rozdíl od Emily nebyla bohatá. Velmi ale kritizovala mou matku, sahala jí do svědomí.
Seriál má tu výhodu, že je velmi dlouhý, čímž mohl široce zkoumat Emilyinu zranitelnost. Myslím si, že když se lidé chovají jako ona, s velkou pravděpodobností se za tím skrývá jejich nejistota.
Nicméně nehledě na to, co Emily dělá, je zřejmé, že Lorelai vždycky milovala. Jenom prostě chce, aby žila jinak.